Očima Jiřího Štického vedoucího ekonomické redakce

„Je inflace, je dražší práce, dražší náhradní díly a podobně,“ nabudil mě výrok zástupce jedné pojišťovny v pondělním televizním zpravodajství. Podle mé staré tabulky, která porovnává řidiče bez historie (a tedy bez bonusů a trestů), zvedla jeho pojišťovna za poslední dvě sezony tuto pojistku o šestnáct procent pro pražského a o osmnáct pro méně rizikového majitele auta z Jablonce nad Nisou.
„V průměru růst procentuálních vlivů, které mají dopad na škodní průběh, je několikanásobně vyšší než oněch zmiňovaných sedm procent,“ uvedl ve zmiňované reportáži člověk z druhé pojišťovny. Jeho výrok přeložím: museli jsme zdražit ještě víc. Mému namodelovanému šoférovi přirazil za dva roky už třicet procent.
Přes navýšení bonusů o obvyklých pět procent zaplatí i nebourající řidiči při „průměrném navýšení“ víc. Žiju snad v Zimbabwe s jeho hyperinflací, že pojišťovny musí o tolik zdražovat?
Statistikové (koukl jsem se včera) pořád tvrdí, že za poslední rok stouply všechny ceny ve spotřebním koši v průměru o 6,6 procenta. Jde přitom o rekordní číslo, které na začátku roku přiživily potraviny. Loni nebylo ani poloviční. Hledám tedy dál.
Zdražily automobilky tak výrazně auta a díly na ně? Podle statistiků nové automobily za poslední rok zlevnily o jedenáct procent, ojetiny o 2,5. Náhradní díly a příslušenství jsou dražší o procento, což je v posledních letech standard.
A co práce v servisech? Údržba a opravy v servisech šly nahoru za posledních dvanáct měsíců o 5,6 procenta, říká stejná statistika. Tedy méně, než byla inflace. Otázka navíc je, zda pro pojišťovny - své největší zákazníky - používají servisy stejné ceníky jako pro lidi z ulice.
Na blatníky a opraváře připadá asi šedesátiprocentní podíl ve výplatách pojišťoven, zbytek tvoří nemocnice a náhrady příjmů. Zbývá tedy poslední šance. Vyhlášený divoký český řidič, který bourá čím dál víc a kterého podle pojišťoven nezkrotil ani nový bodovací silniční zákon.
Tady mě čekalo překvapení. Tvrdší zákon podle statistik pojišťoven zabral a významně na něm šetří. Počet nahlášených bouraček v kusech i v korunách klesl už loni a pokračovalo to i letos. Za první tři měsíce (víc čísel dosud asociace pojišťoven na svém webu nezveřejnila) klesl počet hlášených bouraček hrazených z povinného ručení o desetinu. V korunách to byla úspora skoro půl miliardy.
Zbylo mi poslední vysvětlení: „Čeká nás hubený rok, životního pojištění moc neprodáme. Chceme na ručení víc vydělat a konkurence nám to dovolí. Lidi jsou stejně líní měnit pojišťovnu a vy si tu pojistku musíte koupit.“ To už říkám já. Víc pojišťováků v té zmiňované televizní reportáži nevystupovalo.