Jiří Hudera, jednatel Crystalex CZ
Rozhovor

* HN: Koupí Crystalexu jste se stal majitelem jednoho z nejznámějších českých podniků. Je to velký životní zlom?
Pro nás nebylo sklářství úplná novinka. Nastupovali jsme do něj se znalostí odbytových cest. Věděli jsme, že ve světě zájem o české sklo trvá. A naše očekávání se potvrdilo.

* HN: Crystalex v konkurzu rok nevyráběl. Vy jste obnovili výrobu letos v lednu. Nebyl problém po té přestávce znovu navázat na přerušené obchody?
Jistě, s tím určitý problém je. Během posledního roku někteří konkurenti začali kopírovat naše výrobky a dodávat je na trh. Ale my se vracíme. Naštěstí zůstala zachována obchodní síť, kterou před konkurzem využívala skupina BCT (předchozí majitel Crystalexu – pozn. red.) Nedávno jsme získali i proslulou obchodní známku Bohemia Crystal, tu teď musíme chránit a opatrovat. A hlavně je nutné získat zpátky důvěru zákazníků.

* HN: Kdo novoborské sklo kopíruje? Češi, nebo čínští plagiátoři?
Necítíme ani tak tlak ze strany čínských producentů, ti dělají jiný, jednodušší segment. Čína se zatím utkává s jinými soupeři, například s tureckým Paşabahçe. Nám konkurují zejména němečtí výrobci. Ale my hlavně potřebujeme aby se standardně chovali všichni čeští výrobci a nepodbízeli se cenově.

* HN: Konkuruje vám nízkými cenami sklárna ve Světlé nad Sázavou, další podnik ze zkrachovalé skupiny BCT?
Máme podobný sortiment. Nechci a v této chvíli ani neumím Světlou hodnotit, ale mám pochybnosti o tom, že mají správnou obchodní politiku.

* HN: Vy jste ve sklárně ve Světlé kdysi pracoval. Když skupina BCT zkrachovala, měl jste o koupi Světlé zájem. Nakonec ji získala skupina Vivaria podnikatele Luboše Červy. Mrzí vás to?
Světlá byla zajímavá. Měl jsem o ni velký zájem. Ale když jsme ji nezískali, zaměřili jsme se na Crystalex. Jsem přesvědčený, že jsme koupili skutečnou vlajkovou loď českého sklářství. Není čeho litovat.
* HN: Prodej sklárny ve Světlé skupině Vivaria jste napadl u soudu, čistotou prodeje se pak zabýval dokonce i parlament. Jaký je osud vašich žalob?
Kvůli korektním vztahům se Světlou jsme žaloby nakonec stáhli.
* HN: S Crystalexem jste získali celkem tři sklárny – v Novém Boru, v Karolínce na Vsetínsku a v Hostomicích. Jak vypadá jejich provoz?
Zaměstnáváme celkem 350 lidí, z toho 250 v Novém Boru a stovku v Karolínce. Tam zatím jede výroba na jednu směnu, věříme, že v průběhu roku se nám podaří Karolínku rozjet na dvě směny. Šestnáctého června v Novém Boru startujeme druhou sklářskou vanu s dalšími dvěma linkami. Zdvojnásobíme tam tak výrobu a budeme zaměstnávat přes 430 lidí. S obnovou provozu v Hostomicích nepočítáme.
* HN: Před krachem jen v Novém Boru pracovalo 1300 lidí a celý podnik dělal obrat kolem 1,6 miliardy korun. Je reálné vrátit se na takovou úroveň?
Věříme, že je šance vrátit se do dvou let na obrat kolem 1 miliardy korun, pak počítáme se ziskem kolem 100 milionů ročně. Ale vše bude záviset na vývoji na trhu. Na druhou stranu nepočítáme s tím, že bychom v Crystalexu znovu rozjeli ruční výrobu, která tam byla před konkurzem. Budoucnost ruční výroby je především v menších manufakturách.
* HN: Ve společnosti Crystalex CZ, která novoborské sklárny vlastní, držíte 34 procent, zbytek akcií má neznámý ruský investor. Můžete odkrýt jeho totožnost?
Jeho totožnost odkrýt nechci. Prostě to je několik fyzických osob, naši finanční partneři.
* HN: Jak jste se dali dohromady?
Náhodou. Dával jsem dohromady financování na koupi Světlé, a tehdy mi jeden z mých drobných zákazníků v Interkonsultu zprostředkoval kontakt na ruskou stranu. Bylo mi řečeno: „Je tu ruský investor, má 200 milionů, chtěl by koupit sklárnu.“ Stalo se to v momentě, kdy jsme přesně tohle nutně potřebovali.
* HN: Nakonec jste Světlou nedostali, zato jste se přihlásili do tendru o koupi většího Crystalexu. Rusové prostě přisypali peníze?
Než jsme dořešili financování, byl to dost adrenalin. Nakonec jsme se dohodli s Raiffeisenbank, která do projektu dala zhruba tolik, co ruský partner. Podařilo se nám ji přesvědčit, že je to dobrý projekt. Bylo to těžké, důvěra bank ve sklářství byla oslabena. Raiffeisenbank patřila mezi banky, které předtím postihl konkurz skupiny BCT.
* HN: I když jste v posledních letech dělal daňového poradce, máte za sebou několikerou zkušenost ze sklářství. Máte pocit, že jste byl v oboru úspěšný?
Já jsem pracoval ve sklárně Sklo Bohemia ve Světlé nad Sázavou v letech 1988 až 1991 jako asistent generálního ředitele. Pak jsem dělal ještě ve dvou sklárnách. Nejdřív jsme s několika partnery koupili sklárnu Josefodol, což byla předtím jedna z provozoven Sklo Bohemia. Dřív Josefodol prodával jen do Ruska, nám se povedlo jeho sortiment radikálně obměnit a nasměrovat na západní trhy. Dnes jako Caesar Crystal Bohemiae vyrábí stále excelentní sortiment, s kterým se potkáváme všude ve světě, kde se pohybujeme.
* HN: Proč jste odtamtud odcházel?
Odešel jsem kolem roku 1998, bylo to moje vlastní rozhodnutí. Celá skupina původních vlastníků se postupně rozešla, dnes tam jsou jiní majitelé. Ale byla to pro mne ohromná manažerská zkušenost – do té doby jsem řídil nejvýš čtyři lidi, tady jsem musel rozhodovat o celé fabrice se skoro dvěma sty zaměstnanci.
* HN: A vaše třetí sklářská zkušenost?
To byly jihlavské sklárny, kam jsme vstupovali v roce 2000 s americkým investorem. Budovali jsme tam moderní technologické linky. Ale po 11. září 2001 spadly trhy, v roce 2002 se změnil vlastník Komerční banky, která projekt financovala, a s tím se změnil i jejich přístup. Banka odmítla dofinancovat posledních asi 100 milionů korun, a sklárna šla do konkurzu. Ale prožít na vlastní kůži bankrot je dobrá životní zkušenost. Pochopíte spoustu věcí, víte, čeho se vyvarovat, aby se to neopakovalo.
* HN: Máte se svými zkušenostmi jasno, proč Crystalex zkrachoval?
Potíž byla už v tom, jak se sklárny privatizovaly. Nejdřív dlouho probíhal boj o to, kdo je ovládne – jestli Regina Rázlová, nebo skupina Porcely Plus. Kvůli tomu se prodávaly strašně draho, byly velmi zatížené úvěry, nerestrukturalizovaly se, jen se některé provozy zavřely. Ale výroba zůstala. Dodnes máme v Crystelexu stroje z 60. let, jen modernizované. I když pořád rostly ceny vstupů, s cenami se nic zásadního nedělalo. Navíc se skupina řídila z centra, jednotlivé fabriky neměly pravomoci a s tím spojenou odpovědnost. Myslím, že i dost peněz ze skláren šlo mimo skupinu. Pak už bylo jen otázkou času, vzhledem k úvěrové zátěži, kdy to celé spadne. K pádu samozřejmě přispěla i krize.
* HN: Když zkrachoval Crystalex, objevila se spousta komentářů na adresu českého sklářství. Řada lidí tvrdila, že obor je mrtvý, že nedokáže konkurovat levné asijské výrobě, že české sklo je nemoderní, neodpovídá dnešnímu vkusu…
To byly zajímavé názory, padaly zejména od menších výrobců, kteří mají produkci postavenou zakázkově a musí být pružnější, aby přežili. I přesto se to řadě z nich nepodařilo. My máme sortiment, který nese znaky hromadné strojní výroby, tam nelze dělat rychlé změny. Výroba musí běžet v pravidelném rytmu, s inovacemi, ale s postupnými. O naše výrobky je pořád zájem – třeba modelová řada Claudie, druhý světově nejprodávanější soubor, se vyrábí od 60. let a stále je po ní obrovská poptávka. Samozřejmě, máme i řadu modernějších modelů. Ale jsem přesvědčen, že Claudie se na trhu může udržet ještě desítky let.
Nepočítáme s tím, že bychom v Crystalexu znovu rozjeli ruční výrobu. Její budoucnost je v menších manufakturách.