FINANCOVÁNÍ FIREM
Malé firmy a živnostníci se k úvěrům dostávají mnohem obtížněji. Naopak velké společnosti se bankéři bojí nechat padnout.
Před jedenácti lety založil Pavel Žerníček s dcerou Ilonou firmu BC Morava. V roce 2008 se jejich firma nedaleko od Šumperka stala Firmou roku Olomouckého kraje s tržbami 93 milionů korun, stabilním vývojem a výrobou stoprocentně zaměřenou na export. Začátek krize přežila bez problémů, postupně začalo přituhovat a z přetlaku zakázek jich najednou byl nedostatek.
Začalo se propouštět. Náklady podnik osekával, kde se dalo. Dokonce vymyslel projekt na výstavbu fotovoltaické elektrárny na střeše vlastní výrobní haly. Jenže narazil na banku. "O úvěr jsme žádali před čtrnácti dny, ale neuspěli jsme. Jednání bylo rychlé, fotovoltaiku prý neúvěrují," posteskl si Žerníček.
Peníze na svůj projekt tak bude muset sehnat jinde. "V jednání s bankami cítím negativní posun. V krizi mají větší zisky než před ní, ale všechny služby zdražují," dodává.
Je jedním z mála, kdo si otevřeně dovolí finanční ústavy kritizovat. I když v prosincovém průzkumu Svazu průmyslu a dopravy, v němž odpovídalo na 1600 firem, si na zhoršení přístupu k úvěrům stěžovaly tři pětiny, otevřeně a na jméno nechce mluvit takřka žádná.
Česká národní banka navíc nedávno uveřejnila, že loni meziročně klesl počet úvěrů poskytnutých podnikům o necelých osm procent.
Týdeník Ekonom oslovil anketou zhruba čtyřicítku domácích podniků. Odpovědí se vrátilo jen pomálu, a to jen od těch, které mají vztahy s bankami i nadále dobré.
"Nechtějí o sobě informovat, poukázat na jakýkoliv problém ať už se získáním úvěru či s poklesem zakázek, aby na sebe bankéře neupozornily," vysvětluje zdroj ze Svazu průmyslu.
Potvrzuje to například reakce z Metrostavu. "Jednání společnosti s finančními institucemi považujeme za důvěrné a rozhodně je nebudeme komentovat v médiích," sdělil mluvčí společnosti František Polák.
Bez banky do úpadku Firmy se bank v poslední době jednoduše bojí. Vědí, že jejich peníze potřebují, ale v okamžiku, kdy přiznají, že s nimi mají problémy anebo nedostaly požadovaný úvěr, žádné další finance už od nich neuvidí.
Anebo by také mohly dopadnout jako společnost Ripa & Lins. Tato pražská incomingová agentura zaměřená na tchajwanské turisty se dokonce kvůli omezení úvěrových prostředků poskytovaných bankami dostala do platební neschopnosti, není schopna plnit své závazky a nachází se v úpadku.
"Na konci roku 2009 omezila Volksbank firmě možnost využívat kontokorentního úvěru, a v důsledku toho nemohly být včas uhrazeny pohledávky společnosti IATA," píše se v insolvenčním návrhu. Následně byly zablokovány veškeré obchodní činnosti společnosti.
Zástupci Volksbank odmítli případ jakkoliv komentovat s odkazem na bankovní tajemství.
A firma Ripa & Lins se přiřadila ke skupince těch, co nezvládly své hospodaření s úvěrem. Rychlé zesplatnění úvěru od WPB takto porazilo například i kamionového dopravce Bosák (viz Ekonom č. 3/2010), podobné starosti měl i jihočeský developer Petr Toušek, k němuž se údajně zády otočila PPF banka, když odmítla financovat jeho projekty (viz Ekonom č. 47/2009).
Banky ale takřka ve všech případech unisono tvrdí, že vše se děje standardní cestou a ke každému klientovi přistupují individuálně.
Některé firmy jim dávají za pravdu. Například výrobce bezpečnostních dveří Next potřeboval desetimilionový úvěr na nákup strojů a dostal ho bez problémů. Dokonce i s podmínkami je s "výjimkou nesmyslně častých hlášení" spokojen. Bez zádrhelů se transakce ale stejně neobešla. "V naší současné bance - České spořitelně - zaznamenáváme trvale vstřícný přístup. Ale bývalou banku - Komerční - jsme opustili právě kvůli (ne)úvěrové politice," říká ředitel firmy Ivan Pavlíček.
Podobně se zachovaly i sklárny AGC Czech. Loni v květnu potřebovaly rozšířit úvěrové zdroje. "Před tuzemskými bankami jsme nakonec ale dali přednost bance se sídlem v zahraničí, její podmínky byly lepší," vysvětluje Jiří Iša, vedoucí oddělení treasury.
Příliš velcí na pád Podle informací, které má týdeník Ekonom k dispozici, je ale situace na úvěrovém ještě paradoxnější. Několik firem, jež v minulosti čerpaly významné úvěry, je není schopno kvůli dopadu krize na jejich odvětví řádně splácet. Přesto jim finanční ústavy další půjčku stejně schválí, protože se bojí, že ve chvíli, kdy by neměly dostatek peněz na provoz a zároveň na splácení svých předchozích závazků, položily by se. To by pro banku byl větší problém než to, že půjčí předluženému podniku. A navíc za větší peníze.
"Banka prostě obvykle nezastaví všechno naráz. Nemá to logiku, protože firma by pak skutečně zkrachovala, a to je to poslední, co banka potřebuje," myslí si jeden z tuzemských manažerů výrobního podniku.
V této souvislosti se mluví například o logistické společnosti CS Cargo, jejíž rychlou a obří expanzi z velké části financovanou bankami krize značně přibrzdila.
Ačkoliv firma dříve o svých hospodářských výsledcích trh informovala každého čtvrt roku, nyní se o nich takřka přestala šířit. Přiznala potíže se splácením leasingu na auta, ale podařilo se jí vyjednat jeho prodloužení.
V říjnu museli akcionáři posílit vlastní jmění společnosti o 23,4 milionu eur. Součástí transakce byla i dohoda se syndikátem úvěrujících bank UniCredit, Erste Bank a Société Générale o nové definici byznys plánu a s ním souvisejícího financování. "CS Cargo i přes potíže s poptávkou nikdy nebylo v prodlení s plněním povinností vůči bankám," odmítá spekulace Vladimír Bystrov, mediální zástupce holdingu CS Cargo.
Záruky bez záruky Ne vždy ale mohou firmy hřešit na svou velikost. Například u oděvního výrobce OP Prostějov banky postupovaly opačně. Podnik eviduje úvěry za 1,3 miliardy korun, ale když banky požádal o klid zbraní, dvě ze tří úvěrujících nedaly souhlas s moratoriem, které by textilku na čtyři měsíce ochránilo před požadavky věřitelů. Prostějovský výrobce musel tedy zahájit insolvenční řízení.
"Vždy jde jen čistě o obchodní úvahu konkrétní banky v případě konkrétního klienta. Banka sama musí vědět, zda ještě má firmě poskytnout další krev a resuscitovat ji, či zda už je na vše pozdě," vysvětluje Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky.
Banka prostě musí zvážit, kdy firmu poslat do konkurzu, což ovšem znamená jen malou šanci na to, že se jí vrátí zpět poskytnuté půjčky. Dokonce i když realizuje záruky. Jejich výnosnost je totiž často diskutabilní. "To je důsledek enormního poskytování úvěrů v dobách konjunktury. Banky se tehdy často spokojily se zástavou ve druhé, či dokonce třetí řadě," vysvětluje Pavel Schweiner, senior manažer poradenské společnosti TPA Horwath.
Jeho slova potvrzuje i ředitel tiskáren Boomtisk Robert Domnosil.
"V našem oboru je řada subjektů, které mají potíže se splácením investičních půjček. Banky jsou schopny určitou dobu je „podržet“. V předchozích letech totiž poskytovaly půjčky na projekty, které neopodstatněně zvyšovaly výrobní kapacity, a dnes mají velké problémy s realizováním zástav," vysvětluje.
Jan Sýkora, spolumajitel makléřské a investiční společnosti Wood & Company, si přesto myslí, že i když se o krizi pořád mluví, zatím jsme v Česku neviděli příliš jejích symptomů. Není tu mnoho podniků, které by zbankrotovaly anebo prošly výraznou restrukturalizací. "Čekal jsem, že banky budou agresivněji reagovat na situaci v podnicích, které si v konjunktuře ukously větší kus koláče, než zvládnou spolknout," řekl Sýkora v nedávném rozhovoru pro týdeník Ekonom (viz č. 2/2010).
Schizofrenní situace Tuzemský finanční trh je tak v poslední době ve schizofrenní situaci. Podniky křičí, že jim banky nepůjčují, ty se naopak brání, že to není pravda.
Jak vyplývá ze zjištění Asociace malých a středních podniků, na neochotu bank půjčovat si stěžuje většina firem.
Přesné procento ale asociace odhadnout nedokáže. "Firmy jsou nespokojeny s úvěrováním v době konjunktury, natož v době krize," myslí si místopředseda asociace Karel Havlíček. Zároveň ale dodává, že je pravda, že v bankách dnes rozhodují útvary řízení rizik a je velký tlak na snižování úvěrových linek.
"Chápu, že firmy očekávaly, že úroveň úvěrování zůstane v době stresu stejná jako předtím. Ale to by nebylo vhodné ani rozumné. Podniky říkají, že půjčky jsou krví ekonomiky, ale zapomínají, že krev je vzácná tekutina a že v těžkých časech je ještě vzácnější," zdůrazňuje Mojmír Hampl.
Ještě o něco složitější může být stav u drobných živnostníků či malých firem.
"Problém u všech bank je zejména v tom, že mají v počítačích nastavené jakési tabulky, které určují bonitu firem, a vůbec se nejdou podívat, na co firma potřebuje úvěr a jak funguje," je skeptický předseda představenstva Sdružení drobných podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda.
Za podniky šel k bankám orodovat minulý týden i ministr financí Eduard Janota. Když vyslechl jejich stanoviska, mezi jinými třeba údaj o tom, že objem klasifikovaných úvěrů podnikům (jejichž splácení je ohroženo či přímo v nedohlednu) stoupl během loňska o polovinu, vyjádřil pro argumenty bank pochopení. A jak se shodují manažeři či vlastníci Ekonomem oslovených firem, Janotova snaha či spíše politická proklamace je stejně marná.
Půjčím si raději od sestry Z posledních údajů České národní banky vyplývá, že loni v prosinci meziročně počet úvěrů poskytnutých podnikům klesl o necelých osm procent.
Z pěti bank oslovených týdeníkem Ekonom ale jen dvě přiznaly totéž. "Ke konci září tvořilo portfolio úvěrů malým a středním podnikům objem téměř 70 miliard korun, což je meziročně srovnatelné. Korporátní úvěry ve výši 90 miliard klesly o devět procent," přiznává Petr Knapp, vrchní ředitel korporátního bankovnictví ČSOB.
Jedním dechem ale dodává, že banka rozhodně úvěry podnikům nijak neomezila, jen se dlouhodobě drží konzistentní úvěrové politiky.
Také Monika Klucová z Komerční banky připustila, že úvěrování podniků a podnikatelů podstatněji ovlivnila ekonomická recese a celkový objem podnikatelských úvěrů (při srovnání ke konci září 2008 a 2009) klesl o 1,3 procenta na necelých 206 miliard korun.
Naopak Česká spořitelna, GE Money Bank a Raiffeisenbank svorně tvrdí, že u nich úvěry podnikům rostly.
"Úvěrujeme jen dobré projekty životaschopných firem. Je jich však málo," říká Tomáš Kofroň z Raiffeisenbank.
Kromě toho některé podniky se bez bank prostě obejdou. Jak Ekonomu potvrdil Michal Smetana, ředitel lanškrounského výrobce bezkontaktních čipů Lux-Ident, úvěr od banky firma nikdy nečerpala.
"Máme silnější sesterskou společnost, o kterou se v případě potřeby můžeme finančně opřít. Ani do budoucna se prozatím na této situaci nic nemění," dodává Smetana.
Drahé a dražší peníze Jedno je jisté. Krize chování bank jednoznačně změnila. I ty podniky, které s jejich důvěrou nemají problém a nadále půjčky čerpají, nejsou se situací příliš spokojeny. Například skupina ČKD konstatuje, že jednání s bankami o financování dodávek velkých investičních celků probíhají úspěšně.
"I my jsme ale v posledním roce zaznamenali zvýšení cen jednotlivých bankovních produktů a vyšší požadavky na zajištění. U exportních zakázek je striktně požadováno pojištění u pojišťovny EGAP, což nám zvyšuje náklady na naše zakázky," svěřuje se Soňa Vladařová, finanční ředitelka ČKD Group.
Podobně se vyjadřuje i Jiří Iša ze skláren AGC. "Podmínky pro poskytování úvěrů jsou přísnější, úvěry jsou dražší a banky rozšiřují okruh a výši poplatků," zdůrazňuje.
Banky sice argumentují, že během posledního roku poklesla průměrná úroková míra u nových podnikových úvěrů ze 4,9 na 4,1 procenta. Jenže to není celková cena peněz. Je nutné přičíst ještě rizikovou přirážku, která více či méně zohledňuje zjitřenou situaci v ekonomice.
"Náklady rizika za devět měsíců roku 2009 vzrostly o 153,3 procenta oproti srovnatelnému období 2008," upřesňuje Klucová z Komerční banky.
Až v takové míře se ale do cen peněz riziko neprojektovalo. Avšak jen díky tomu, že Česká národní banka prudce snížila svou klíčovou sazbu až na bezprecedentní jedno procento.
"Vytvořila tak prostor na méně krvavý růst rizikové přirážky," vysvětluje Schweiner z TPA Horwath.
Viceguevernér Hampl dodává, že kdyby sazba národní banky neklesla tak prudce, průměrné sazby úroků by byly nyní vyšší až o dva procentní body.
Podle mnohých názorů je nynější stav v úvěrování podniků jen důsledkem opačného chování bank v dobách konjunktury, kdy úvěry firmám doslova nutily. V honbě za klienty tak prudce klesaly jejich marže. "Ta situace nebyla udržitelná, ani kdyby krize nepřišla. Myslím, že si to uvědomovaly i samy podniky, i když by to nepřiznaly," vysvětluje Hampl.
A ani v budoucnu, až se stav ekonomiky stabilizuje, se podle něho ceny úvěrů nevrátí na předkrizovou úroveň.
Nezralé Česko Podniky musejí finance hledat jinde. Možností, kde najít dodatečné zdroje, je několik.
Patří k nim finanční leasing, popřípadě leasbackové operace - tedy odprodej majetku a zpětné proleasování - factoring, prodej pohledávek či prodej investičního majetku. Masivněji se také začíná využívat dokumentární akreditiv, což je vlastně forma obchodního úvěru, který banka zajišťuje.
"Pak samozřejmě je vyšší stupeň jako prodej podílu ve firmě nebo výměna podílu za financování, popřípadě prodej celé firmy," vypočítává další možnost Karel Havlíček. Jenže pro to v Česku ještě úplně nenazrál čas.
Češi nejsou podnikatelé, kteří by za život rozjeli několik firem a prodávali je v okamžiku, kdy dosáhnou svého pomyslného vrcholu. Drží ji jako své dítě, svého vydřeného snu se nechtějí vzdávat. Prodeje firem navíc také v krizi zaznamenaly klesající tendenci.
Se současnou situací se podnikatelé tak prostě budou muset srovnat sami nebo se bez úvěrových peněz naučit fungovat.
Jak říkává Jára Cimrman, mohou s tím nesouhlasit, mohou proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat.
Banky a riziko
Když chce podnik úvěr na doplnění provozního kapitálu, je riziko pro banku opravdu vysoké.
Pokud podnik potřebuje úvěr, protože po jeho produkci roste poptávka, nemělo by být bankovní financování ani v dnešní době problémem.
Když firma chystá nový projekt, transakci nebo chce zahájit nový obor, je nejistota vyšší. Banka bude financovat jen v případě, že se podaří riziko snížit na přijatelnou úroveň.
Firmy se bank bojí. Vědí, že jejich peníze potřebují, ale v momentě, kdy přiznají potíže, nedostanou nic. Banky tvrdí, že úvěry podnikům neomezily, ale že si více vybírají projekty, na něž finance poskytují.

8 procent
O tolik se snížil objem bankovních úvěrů podnikům.

Graf

Nové půjčky podnikům
Podnikové úvěry na sestupu

Foto autor| Ilustrace: Zdeňka Plocrová

Foto popis| Vyjednávat s bankami se vydal i ministr financí Eduard Janota. Vyslechl mimo jiné informaci o tom, že objem klasifikovaných úvěrů podnikům stoupl během loňského roku o polovinu, a vyjádřil pro postoj finančních ústavů pochopení.
Foto autor| Foto: ČTK