Asi před třemi měsíci řekl švédský ministr pro finanční trhy Mats Odell: „Panuje tady přehnaný strach, že private equity investice s sebou nesou velké systémové riziko. My se však domníváme, že tomu tak není.“ Na Evropskou komisi však názor švédského předsednictví, zdá se, neudělal velký dojem a chystá se využít finanční krize k prosazení další regulace – tentokrát hedgeových fondů a private equity fondů. Chystaná regulace ovšem popře smysl jejich fungování i samotné existence.
Hedge fondy jsou investiční fondy, do kterých investují velmi movití jednotlivci (zákon zde totiž stanoví vysoký limit na minimální vklad) a velcí investoři jako podílové fondy a banky. U těchto investorů se předpokládá určitá odbornost, zaručující, že při rozhodování o svých investicích mohou posoudit rizika.
Hedge fondy nabízejí investiční strategie, které žádná jiné forma investování nenabízí. Ve finančním světě plní dvě důležité role: Za prvé, arbitrážními obchody odhalují a využívají cenové nedokonalosti, což ve svém důsledku vede k rychlému návratu cen aktiv od nerovnovážných hodnot k rovnovážným. Tím přispívají k efektivnímu fungování finančních trhů.
Za druhé, hedge fondy jsou na mnohých trzích významnými poskytovateli likvidity a i díky nim tyto trhy fungují hladce a pružně. Hedge fondy operují s penězi svých investorů, ke kterým přidávají zadlužení od bank. Důležitou protistranou hedge fondů jsou tedy banky, které je zásobují úvěrem. Z toho mohou ovšem vzniknout dvě problematické situace:
Za prvé, pokud hedge fond zkrachuje a nebude moct splácet bankám půjčky, může to ohrozit zdraví bank.
Za druhé, vznikne-li na trhu nervozita, investoři začnou z hedge fondu vybírat své investice, a pokud hedge fond nedostane od banky úvěr na uspokojení těchto výběrů hotovosti, bude muset investovaná aktiva prodat. Tím mohou hedge fondy zapříčinit propad cen určité třídy aktiv.
Celosvětový podíl na majetku ve správě hedge fondů je pouze mezi 5 – 10 %, avšak společně s úvěrovou pákou to představuje významný zdroj obchodování na některých akciových a derivátových trzích. Je ale obtížné přesněji vymezit, co ještě je a co už není hedgeový fond. A nelze dost dobře regulovat subjekt, který je obtížné vymezit. Není ani potřeba regulovat hedge fondy z důvodu ochrany drobných investorů, protože ti do nich nemají přístup. Naopak, regulace by mohla vytvořit neodůvodněné zdání toho, že jsou tyto fondy bezpečnou investicí, protože jsou státem regulovány. Hlavní argument proti regulaci hedge fondů je však ten, že by byla potlačena jejich funkce přispívání k efektivnímu fungování finančních trhů.
Hedge fondy (jejich správcovské společnosti) v případě hrozící regulace snadno přenesou svoje sídlo do oblastí mimo působnost regulace EU, nejčastěji do tzv. daňových rájů. Bylo by proto výhodnější soustředit regulace na řízení rizik bank, které obchodují s hedge fondy, například s ohledem na kapitálové krytí. Nebo zdůraznit roli privátních profesních asociací hedge fondů při zvyšování jejich informační povinnosti vůči investorům (pravidla best practice).
V každém případě by však mělo jít o dobrovolné iniciativy hedge fondů a jejich asociací, nevynucované regulačními a dohledovými orgány.