Kolektivní investování se zefektivní. Novela zákona přinese vyšší výnosnost podílových fondů.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ

Investování prostřednictvím podílových fondů je v Česku oblíbenou formou "rozmnožování" peněz. Celkem spravují české a zahraniční podílové fondy v tuzemsku majetek převážně drobných investorů o objemu téměř 250 miliard korun. Specifikem českých a potažmo i evropských podílových fondů je však jejich omezená velikost. Především pak při jejich srovnání s těmi americkými.
Důsledkem roztříštěnosti evropského trhu kolektivního investování je neefektivita a nízká konkurenceschopnost fondů. Jednou z možností, jak jejich fungování zlepšit, a tím i zvýšit výnosnost, je sloučení do větších celků.
Tímto krokem bylo možné dosáhnout úspor v nákladech na jejich obhospodařování. Větší fondy spravující rozsáhlejší portfolio majetku by zároveň mohly provádět investice za výhodnějších podmínek než dosud.
Právě to motivovalo unijní instituce při tvorbě směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/65/ES. Ta je též známá pod anglickou zkratkou UCITS IV.
Tato směrnice má především umožnit ono spojování majetku spravovaného jednotlivými fondy do větších celků. Týká se přitom pouze standardních fondů, které podléhají přísným pravidlům.
Cenné papíry těchto fondů mohou být nabízeny v rámci Evropské unie na základě takzvaného jednotného europasu bez nutnosti žádat opakovaně o licenci.
Na efekty této směrnice se brzy mohou těšit také drobní investoři v tuzemsku. Česká republika již zahájila proces implementace směrnice do českého právního řádu. Návrh novely zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, byl začátkem května schválen poslaneckou sněmovnou a novela by měla nabýt účinnosti letos 1. července.

Jaké jsou tedy hlavní změny, které návrh obsahuje?
Přeshraniční fúze Návrh nezavádí další formy přeměn podílových fondů než ty, které jsou v zákoně o kolektivním investování již zakotveny, to jest sloučení a splynutí. Nově však umožňuje, aby proběhlo sloučení, nebo splynutí českého standardního podílového fondu s fondem zřízeným v jiném státě EU.
Fúze, a to přeshraniční i čistě české, by měly být iniciovány na základě rozhodnutí investičních společností, které fondy obhospodařují. Záměrem je rychlý a jednoduchý průběh. Česká národní banka proto bude povinna vydat rozhodnutí o žádosti o povolení fúze do 20 pracovních dnů od jejího přijetí.
Ze stejných důvodů návrh nepočítá se zapojením vlastníků podílových listů do procesu fúze. Bude jim však umožněno, aby v určité lhůtě své podílové listy odprodali prakticky bez srážek, pokud by neměli zájem být nadále investorem ve fúzujícím fondu.
Struktura master-feeder Další variantou spojení majetku obhospodařovaného jednotlivými fondy bude nově povolená struktura master-feeder fondů. Návrh ale používá české termíny: řídicí standardní fond a podřízený standardní fond.
Důvodem je mimo jiné skutečnost, že řada evropských fondů již má na trhu zavedené jméno a fúze by pro ně nebyly přijatelnou variantou. Proto vznikne standardní fond a fond podřízený, přičemž oba si budou moci ponechat své zavedené názvy.
Struktura master-feeder umožní takzvaný pooling majetku fondů, aniž by zúčastněné fondy musely být zrušeny. Podřízený fond by shromažďoval prostředky od investorů, a z nich by pak minimálně 85 procent investoval do řídicího fondu. Ten tak bude moci dosáhnout výhodnějších cen při investování a úspor z rozsahu.
Podřízené fondy zároveň budou mít vyšší výnosy a nižší náklady na obhospodařování. Prostředky shromážděné pomocí několika podřízených fondů, třeba z různých států Evropské unie, by řídicí fond investoval již podle standardních pravidel diverzifikace.
A protože podřízený fond bude moci být založený v jiném státě EU než řídicí fond, budou mít investoři z různých zemí nadále možnost komunikovat s podřízeným fondem ve svém státě a ve svém jazyce.
Zůstává ale otázkou, do jaké míry budou české fondy strukturu master-feeder a přeshraniční fúze využívat.
Nedá se vyloučit, že jich část zanikne a jejich místo na českém trhu kolektivního investování zastoupí fondy z jiných zemí.
Celkově lze očekávat, že vedlejším produktem spojování fondů bude také snížení počtu jejich správců.
Počítá se také s povolením, aby investiční společnost se sídlem v jiném státě EU vytvářela a obhospodařovala standardní podílové fondy v Česku. I to zřejmě povede k dalšímu omezení počtu správců fondů.
Součástí snahy o jednoduchost kolektivního investování pro drobné investory je nahrazení zjednodušeného statutu novým "sdělením klíčových informací".
Na maximálně dvou stranách by investorovi měly být poskytnuty srozumitelným jazykem základní charakteristiky daného fondu, které jsou nezbytné k zasvěcenému posouzení povahy a rizik investice.
Měly by se například týkat způsobu investování, historické výkonnosti fondu nebo nákladů a poplatků. Tyto informace by měly být srozumitelné běžnému investorovi, aniž by se musel seznámit s jinými dokumenty. Co s daněmi?
Směrnice i česká novela se snaží maximálně podpořit a sjednotit roztříštěný trh kolektivního investování. Ukazuje se ale, že bez zásahu do pravidel zdanění v jednotlivých státech Evropské unie nebude tato snaha v praxi příliš úspěšná.
Současné zdanění je totiž často diskriminační podle toho, zda se jedná o domácí, nebo zahraniční fond či investora.
V řadě států Evropské unie by například přeshraniční (a někde i domácí) fúze standardních fondů vyvolaly zdanění na úrovni investora. To znamená, že by se daň platila ještě před dosažením zisku. Ovšem není zaručeno, že investice neskončí ztrátou.
Struktury master-feeder zase nebudou životaschopné, pokud by byl řídicí fond umístěn ve státě, který by zdaňoval toky mezi řídicím a podřízeným fondem (například srážkovou daní z dividend), a zvyšoval tak celkové zdanění investice.
Ani v České republice není zdanění při fúzi podílových fondů zcela neutrální. Příjmy fyzických osob z prodeje podílových listů držených alespoň šest měsíců jsou osvobozeny od daně z příjmů.
Pokud podílový fond fúzuje s jiným českým podílovým fondem, doba držby se nepřerušuje. Nicméně není výslovně stanoveno, že se obdobně postupuje i při fúzi se zahraničním fondem.
Také míra zdanění dividend z českých a zahraničních fondů může být odlišná. Kdyby při přeshraniční fúzi český fond zanikl, dividendy vyplácené "nástupnickým" zahraničním fondem českému investorovi by podléhaly v Česku vyššímu zdanění, než kdyby byly vypláceny českým fondem.