Na účtu peníze nevydělávají, sotva si udrží hodnotu. Rádi byste tedy investovali, ale máte strach a pocit, že investování je výsada bohatých. A nevíte jak na to. Strach mít nemusíte, ani spoustu peněz – investovat se dá od stovky měsíčně. A na informace je tu Škola finanční gramotnosti.
Slovo investovat má poměrně široký význam. Pro začátek si tedy řekněme, že investování, o kterém se dnes budeme bavit, nám dá právo mluvit o sobě jako o investorovi. Nebudeme tedy rozjímat o tom, jak se vyplatí investovat do vzdělání (i když je to nepochybně pravda): tomu, kdo investuje do vzdělání, se investor neříká. Vynecháme ale také investice do umění, do nemovitostí nebo třeba do vlastního lesa. Soustředíme se výhradně na finanční trhy. Aiz nich si vybereme jen tu část, která je vhodná pro začátečníky a mírně pokročilé.
Na finančním trhu se dají peníze vydělávat různými způsoby: na dluhopisech, akciích, ale třeba i na pohybu kurzů měn. Investovat se dá také do komodit, tedy do surovin – od zlatači ropy přes bavlnu, dřevo, vepřové maso až ke kávě a pšenici: nakoupíte a čekáte, až se zvedne cena, abyste mohli prodat se ziskem. Tohle všechno je ale samo o sobě pro pokročilé: přímá investice do akcií nebo do komodit je pro zkušené (a pro ty, kteří mají čas věnovat se obchodování snimi na plný úvazek). Zkrátka to nefunguje tak, že přijdete do obchodu a poručíte si dvacet akcií ČEZ, nakrájet, zabalit. Přímý nákup do akcií a obchodování na Forexu, o kterém jste možná už takyslyšeli, necháme stranou.
Co nám tedy zbývá? Podílové fondy, které výš zmíněné obchody provádějí – máme tak fondy dluhopisové, akciové, komoditní, ale samozřejmě i fondy smíšené, které obchodují trochu s tím a trochu víc zase s něčím jiným...

V zásadě to funguje takto: fond zakládá finanční instituce– to můžebýt třeba banka, ale nemusí. Budeme takové instituci říkat investiční společnost. Ta jmenuje správce fondu a vymezí strategii fondu. Tedy co se bude nakupovat a jak moc se při tom bude riskovat. Správce fondu pak dostane sadu monitorů, na kterých sleduje, co se děje na finančních trzích, a snaží se levně kupovat a draze prodávat. Což je ostatně podstatou každého obchodu. Drobný investor si pak kupuje podíl na majetku a na ziscích fondu. A tento podíl mu investiční společnost musí vyplatit, kdykoli si podílník bude přát.

Investování samotné je pak technicky velmi jednoduché, prostě si vyberete fond, ten má svoje číslo účtu, vy dostanete variabilní symbol a pod tímto číslem tam pošlete peníze, třeba večer přes své internetové bankovnictví. Po nějaké době vám přijde výpis z účtu, kde bude napsáno, kolik jste tam dali a kolik tam teď doopravdy je. Opravdu, tak snadné to je.

Vyvstává několik otázek: Jak vybrat fond? Co se stane, když investiční společnost zkrachuje? Jak jistý je výnos a kolik to vlastně bude? Jak je to s poplatky?

Tohle je téma na samostatný článek nebo možná i malou knihu. Dnes výběr fondu rozhodně probírat nebudeme, povíme si jen nejdůležitější zásadu, týká se vašeho investičního horizontu.

Tím vznešeným souslovím se myslí, za jak dlouho budete chtít peníze vybrat. To je váš investiční horizont.

* Jestli chcete peníze zpátky za krátkou dobu, řekněme do tří let, žádný velký investor z vás nebude a vystačíte si se spořicím účtem, maximálně termínovaným vkladem.
* Pokud budete peníze potřebovat za dva roky až šest let, vyberte si nějaký hodně konzervativní fond (peněžní trh nebo dluhopisy).
* Střední doba je pět až patnáct let, tam doporučuji nějaký fond smíšený.
* A pokud chcete peníze vybrat za více než 15 let, vyberte si nějaký „rizikový“ fond s velkým podílem akcií nebo fond čistě akciový.

Takže teď už víte, z jaké kategorie máte vybírat. V rámci kategorie se naučíme vybírat někdy příště.

Padly tu pojmy konzervativní fond a fond „rizikový“. Souvisí se strategií fondu. Obecně platí, že čím větší chcete výnos, tím větší riziko budete muset být ochotni podstoupit. Konzervativní fondy do žádného většího rizika nejdou, kupují například státní dluhopisy, jejichž výnos není nijak závratný, zato za nimi stojí silný garant.

Jasně, že by každý chtěl co největší výnos s co nejmenším rizikem, ale bohužel to fakt nejde. Pokud vám někdo slibuje hory doly a vše naprosto bez rizika, je naprosto jasné, že se snaží vytáhnout z vás peníze do pochybného podniku.

Abychom tedy mluvili i trošku v číslech, tak „garantovat“ bych se dnes neodvážil více než čtyřprocentní výnos a i to za dost specifických podmínek. Pokud někdo garantuje víc, tak bude muset přednést jiné argumenty než „fakt, věřte mi, já tam taky vložil hromadu peněz“. Akciové fondy mají dlouhodobý průměrný výnos za posledních 84 let asi deset procent ročně, zhruba dvě procenta si vezme investiční společnost za správu, takže osm procent může jít do vaší kapsy. Upozorňuju, že je to dlouhodobý průměr, takže se klidně může stát, že nějaký fond udělá za rok šedesátiprocentní výnos, i větší, ale další rok to může být zas čtyřicetiprocentní ztráta. Raději se ptejte po dlouhodobém průměru.

V závislosti na tom, do čeho budete investovat, jsou vaše vklady buď pojištěny státem, nebo taky nejsou. Tak jako tak není čeho se bát. Pokud zkrachuje váš správce investic, v podstatě se nic neděje, vaše peníze tam pořád někde leží,jen se o ně nemá kdo starat. Do pár týdnů přijde jiný správce, který tuto pravomoc převezme a bude sestarat dále, doufejme tedy, že lépe než ten předchozí. Vaše peníze vám nikdo nevezme.

Poplatkům se nevyhnete. To je prostě fakt. Buď jsou jasně vidět na první pohled, nebo vidět nejsou, ale stejně je tam máte nějak zadrátované. Smiřte se s tím.

Bez ohlednu na to, zda jsou poplatky viditelné nebo neviditelné, jsou započítány do něčeho, čemu se říká TER (Total Expense Ratio, tedy něco jako ukazatel celkové nákladovosti fondu), je to obdoba RPSN u půjček. Vždy se tedy ptejte na to, jaký TER ten který fond má. TER se může pohybovat od půl procenta u konzervativních fondů do čtyř procent u rizikových fondů – to už je opravdu hodně drahé. Narazíte-li na TER nad čtyři procenta nebo vám ho nebudou schopni říct, už sena nic neptejtea jděte pryč.

Tak to bylo letem světem o investicích. Dozvěděli jste se, že investovat může každý, protože s podílovým fondem nejde v jádru o nic jiného než posílání peněz na účet. Víte, co je investiční horizont a že výnosy jsou přímo úměrné rizikům. Víte rovněž, že investiční společnosti vždycky za správu fondů vybírají nějaký poplatek a víte, že údaj, podle kterého se můžete mezi fondy hrubě orientovat, se označuje zkratkou TER. Jinak ale předpokládám, že teď máte víc otázek, než jste měli na začátku. A tak to má být, protože v základech každého vzdělání, nejen finančního musí být zvědavost, zvídavost a chuť se něco dozvědět. Takže se těším na další lekci, kde se podíváme na investování trochu hlouběji.
Autor je finanční poradce Partnres