Pohled na výkonnost akciových indexů říká, že na tom našinec, běžný drobný investor nemusel být zase až tak špatně. Po několik let bohem zapomenutý český akciový index přidal téměř pět procent a stal se tak, i díky vysokému dividendovému výnosu, jedním z nejvýkonnějších indexů světa. Dividendový výnos drží prozatím v minimálním plusu také americké akcie, ale pohled na zbytek vyspělého investičního světa je spíše tristní.

Stejné je to ve světě dluhopisů. Pokud jste mezi dluhopisy neměli „vsazeno“ na čínské státní, pak se ani zde radost nekonala. V případě cen dluhopisů se ovšem o překvapení nejednalo. Jejich pokles předpovídala drtivá většina analytiků a není divu. Jejich ceny byly již předchozí politikou centrálních bank vyhnány tak vysoko, že jsme již často naráželi na rozumné bariéry.

Plynu prospěly nízké zásoby

Mezi komoditami působil v letošním roce zejména silný americký dolar, který držel jejich ceny u země. Dalším faktorem, který mnohým, zejména zemědělským komoditám skutečně nepomohl, byly obchodní třenice mezi Spojenými státy a Čínou ohledně dovozních cel. Spojené státy jsou klíčovým exportérem sóji a kukuřice a Čína je jedním z nejvýznamnějších odbytišť. Jasným vítězem se stal zemní plyn, který poslaly o padesát procent vzhůru nízké zásoby ve spojení s očekáváním tuhé zimy. Rostla také cena pšenice.

Jaký bude pro investory rok, na jehož počátku stojíme? To je v mnoha ohledech složitá otázka. Zejména na tak nejistém místě, jako jsou akciové, dluhopisové a komoditní trhy plné rozporuplných informací a více či méně chytrých tweetů různých politiků.

Kdosi velice trefně přirovnal vztah mezi ekonomickými fundamenty a chováním akciového trhu k procházce s velice živým Jack-Russell teriérem. Pejska plného energie vedeme nějakým směrem, nicméně v průběhu cesty si to živé stvoření dělá v podstatě, co samo chce. Doleva, doprava, nazpátek, nahoru, dolů… Stejně tak je to s výše zmíněným vztahem. Ekonomická realita vede akciový trh nějakým směrem, ale trh sám mezitím pobíhá různými, pro nás ne vždy logickými a zřetelně odůvodnitelnými směry.

Nejen já mám respekt

Příští rok pro mě bude rokem, v němž budu velice opatrný. Při sledování makrodat, která k nám ze světa přicházejí, je patrné, že snad s výjimkou Spojených států lépe už bylo. Evropská a v poslední době také čínská data svědčí spíše o zpomalování a ani některá americká čísla například z realitního sektoru nejsou důvodem k přehnanému optimismu. Třeba v Německu, které je považováno za evropský motor, hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí poklesl o 0,2 procenta. Tempo rozvoje průmyslu i nevýrobní sféru dosáhlo v „neamerickém“ světě svého maxima na přelomu loňského a letošního roku a od té doby citelně zvolňuje… Nejsem sám, kdo cítí respekt.

Zisky z akciových portfolií, které poslední léta přinesla, jsem již vybral a svoje portfolio značně zredukoval. O jeho úplném výprodeji neuvažuji. Vždy je dobré nějaké akcie vlastnit, zejména když byly pořízeny za dobrou cenu. Když už pro nic jiného, tak pro dividendu, kterou svému majiteli přináší.

S nákupem nových akcií do portfolia budu mimořádně opatrný a vybíravý. Dvacetiprocentní pokles německého DAXu, kterého jsme byli letos svědky, může nějaké příležitosti ukázat. Nejsem žádný genius. Nevím, co se v nejbližších letech odehraje. Mám ale za to, že rizik je v současnosti více, než bývalo, a akciové trhy se už deset let nacházejí v nepřetržitém silném růstu. Raději nakupuji po řádných propadech než po několikaletém růstu.

Je třeba plnit si i sny

Vydělané peníze z posledních let použiji na vylepšení života, splním si nějaké sny a také je použiji na krátkodobější spekulace a na pravidelné investice do převážně akciových podílových fondů. Ne, nehoním si vlastním byznys. Jsem analytik. Fondy neprodávám. Zajímají mě moje investice. Udělal jsem si průzkum na historických datech a vím, že začít průběžnou investici před počátkem krize je proklatě zajímavá věc. Dva až tři roky nakupovat ve slevách a pak sedm sledovat, jak se takové nákupy zhodnocují, je příjemné, a hlavně výdělečné.