Asociace pravidelně vydává dva široce sledované průzkumy. První z nich je zveřejňován každý pátek a hovoří o náladě, která mezi respondenty aktuálně panuje. Členové asociace odpovídají, jaký je jejich názor na budoucí vývoj trhů a podle odpovědí se dělí na optimisty očekávající další růst indexu SP500, pesimisty předpokládajícími jeho pokles a těmi, kteří mají na další osud indexu neutrální názor. Výsledky tohoto průzkumu bývají velice často brány jakou „kontraindikátor“: pokud jsou respondenti mimořádně optimističtí, je pravděpodobný spíše pokles a naopak. Chování stáda je pořád aktuální a lidé touží dělat to, co všichni. Když trhy rostou, je všude spousta optimistů.

 

Druhý průzkum zveřejňovaný vždy na konci měsíce je podle mého soudu zajímavější. Nevypovídá o tom, co si členové asociace myslí, nýbrž o tom, kam mají investovány své peníze. Všichni to znáte. Můžeme si stokrát myslet, že americké akcie jsou příšerně drahé a čeká je krutý pád, ale v portfoliu je držíme, případně ještě přikupujeme. Ono trend je trend a neexistence podobně výnosných alternativ je potvora.

 

Jaká aktiva a v jakém množství tedy v březnu drželi američtí individuální investoři? V akciích a akciových fondech mají alokováno 68,6 % svých portfolií. To značí za březen nárůst o 0,3 %. Takové číslo je nejvyšší od června roku 2007. Alokace do akcií a akciových fondů se pohybuje nad svým historickým průměrem (60 %) již celé dva roky. Ohlášené číslo je třetím nejvyšším údajem za posledních deset let. Výše jsme s láskou k akciím byli jen v dubnu 2006 (70,3 %) a únoru 2007 (68,7 %). Naprostý historický primát pak drží březen roku 2000, kdy měli individuální investoři v akciích uloženo plných 77 % svých prostředků.

Nákupy dluhopisů a dluhopisových fondů v uplynulém měsíci také mírně vzrostly. Podíl těchto aktiv v portfoliích činil 16,5 % a březen byl desátým měsícem v řadě, v němž byla alokace do dluhopisových fondů nad svým historickým průměrem. Ten činí šestnáct procent.

 

Naopak v portfoliích opět poklesla úroveň hotovosti. Její aktuální hranice se pohybuje na 14,9 % a březen by čtyřicátým měsícem v řadě s nižší alokací, než je historický průměr této kategorie (24 %).

 

1) V akciích každý není. Současný výsledek průzkumu je prozatím hodně daleko od rekordních hodnot. 

 

2) Obavy jsou na místě vždy. Dlouhý býčí trh vábí do svých spárů další a další investory a fenomén „Johny comes late“ je v investičním světě dostatečně známý. O propadu trhu naštěstí nerozhodují průzkumy mezi individuálními investory ani grafy s vynesenou historickou hodnotou poměrů ceny vůči dosahovaným ziskům. K tomu, aby se trhy vydal jiným směrem, je potřeba fundamentální spouštěč. Nic takového přinejmenším prozatím v dohledu není.  

 

3) Jediné, co je z průzkumu dlouhodobě zřejmé, je to, že podíl konzervativní alokace již více než tři roky klesá. Lidé nevidí smysl v tom, aby ukládali své prostředky na spořicí účty či do fondů peněžního trhu. A chtějí je přesměrovat jinam.  To je podle statistik stejné jak v USA, tak v České republice. Všichni chtějí výnos, ale ne všude se ho dá v období nulových úrokových sazeb dosáhnout.