Ani leden nepřinesl žádný překvapivý růst obliby fondů, i když příliv 1,1 miliardy korun patří k nejlepším měsíčním výsledkům celých posledních dvou let.
Do bank jsme ovšem přinesli v prosinci skoro 27 miliard korun. Obojí má ale své „ale“: zatímco vkladům pomohlo, že lidé museli téměř 19 miliard dát na stavební spoření (aby v dubnu dostali státní podporu – možná už poslední), z fondů přes miliardu získaly jen ty peněžního trhu se zajištěnými. Nic proti těmto fondům, ale k investicím mají ještě dost daleko.
Jen pomalu se loni až v létě začali naši investoři vzpamatovávat z děsivého propadu trhů a 15miliardového odlivu za první pololetí. Přesto „nových“ peněz do fondů přinesli pramálo, jen necelé dvě miliardy korun za celý půlrok. Ani bankovní vklady ovšem nijak nezářily, přestože se banky s nabídkami spořicích účtů mohly přetrhnout: za 7 měsíců od května do listopadu na ně domácnosti uložily jen ubohoučkých 7 miliard korun, tedy pouhou jedinou měsíčně.
Domácnosti zřejmě nespoří tolik, jak se zdálo
To naznačuje obecnější situaci – domácnosti zřejmě nespoří tolik, jak se zdálo začátkem loňského roku. Nebo to alespoň není nikde příliš vidět. Přesto loni banky díky jarním 85 miliardám zvítězily na celé čáře. Jen z fondů se na jejich účty přelilo zřejmě až 40 miliard a další miliardy vydaly bezpečnostní schránky i šuplíky, když se zvýšil limit výše pojištění vkladů na 1,3 milionu korun a byla zrušena 10% spoluúčast.
Lidé hledají spíš bezpečí než výnos
O tom, jak jsou našinci konzervativní, bylo popsáno mnoho papíru a zatím nic nenaznačuje nijakou změnu nálad či důvěry tuzemských investorů. Ve vzpomínkách si navíc nenesou letní rally, která přinesla akciovým fondům výnos v průměru téměř 39 % (nejlepším i přes 150 %), ale krizi, nejistotu, nedůvěru. Není tak divu, že lidé hledají spíš bezpečí než výnos a – pro někoho to zní možná paradoxně – ale čím bohatší je klient, tím je i konzervativnější.
Průzkumy ukazují i značný věkový zlom kolem padesátky: zatímco průměrný věk investora do akciových fondů je 49 let, těm „spořícím“ je v průměru 57 let.
Převládá preference běžného účtu
V bankách mají naše domácnosti již (včetně stavebních spořitelen) uloženo 1465 miliard korun. Z toho je skoro 700 mld. na běžných účtech a přes 400 mld. Kč ve stavebním spoření. Když nepočítáme rodiny, které tvrdí, že nemají nic, pak průměrná domácnost má na účtech půl milionu, z toho čtvrt milionu na běžném účtu. Že mezi ně nepatříte? Nu, víc jich musí být pod průměrem, aby jich mohlo být méně nad ním. Že lidé nevědí, jak se starat o úspory? Inu, dělají to po svém: ochrana je prioritní, výnos až druhotný. Kdo je dokáže zmámit, bouchá stále přes 5 milionů jednotek, jako například proslulý L. Š.
Co víc – milujeme likviditu, i když zase jen „pro jistotu“. Jak ukazují průzkumy, svého vrabce v hrsti nechceme pustit, i když už narostl do velikosti krocana. Co když? A tak u nás stále převládá názor, že je lepší mít všechny svoje peníze na běžném účtu. Přes 34 % lidí na tomto druhu účtu má nejvíce svých peněz a pro 40 % lidí je běžnák v objemu uložených peněz hned na druhém místě.
Dokonce i banky hledají kompromisy, protože ani jim peníze na běžných (spořicích) účtech už skoro nic nevynášejí. Tak například ČSOB spustila termínovaný vklad Plus, ze kterého klient může během trvání dvouleté (2,15 % p.a.) nebo tříleté (2,6 % p.a.) smlouvy kdykoli okamžitě vybrat až 20 % vložené sumy bez žádné sankce, třeba i na několikrát.
Čtvrtmiliardovým prodejem úspěšně začal i ČSOB 1-2-3 Invest, který je dokonce určitým hybridem mezi spořením a investováním, protože nabízí okamžitou dostupnost – možnost vyzvednutí – vložených peněz (výstupní poplatek je jen 0,25 %). Tím cílí přesně na klienty požadující právě likviditu. Protože jde ale o fond otevřeného typu se standardním odkupem do tří dnů, na druhé straně platí garance ochrany výplaty vložené investice až vždy ke konci tříleté lhůty. Zkrátka zázraky ve financích se zkrátka nedějí a dít ani nebudou, stále bude platit, že výnos investic je jen odměnou za podstoupené riziko kolísání trhů.
Nechci provokovat s politikou, ale nedávno to jeden známý ekonom řekl natvrdo: Ten, komu bude předložen finální účet, je dlouhodobý investor spořící v dluhopisech, ať už přímo nebo zprostředkovaně pomocí penzijního fondu nebo pojištění.