Druhým důvodem do mozaiky je fiskální nejistota Itálie a potažmo celého jižního křídla eurozóny. Ekonomický růst Itálie v posledních čtvrtletích se i přes uvolněnou politiku Evropské centrální banky (ECB) téměř zastavil. Italská vláda na to reagovala navržením vyššího deficitu státního rozpočtu, než dříve deklarovala. Vládními výdaji chce pomoci ekonomice. Jiný nástroj Itálie v ruce nemá, protože měnovou politiku ovládá ECB. Itálie tak nemůže znehodnotit svou měnu, a tím držet konkurenceschopnost své ekonomiky. Netvrdím, že znehodnocováním měny se může hospodářství „prokousat“ k prosperitě, z dlouhodobého hlediska ale není možné držet si „tvrdou“ měnu, když na to prostě ekonomicky nemáte. A Itálie je toho bohužel zářným příkladem.

Výnosy dluhopisů rostou

Třetím a nejzávažnějším důvodem je růst výnosů amerických státních dluhopisů. Výnos 10letého amerického státního dluhopisu se již výrazně přehoupl přes 3 % p.a. Vyšší výnosy těchto dluhopisů snižují jejich cenu (cena dluhopisů a jejich výnos se chovají inverzně, čím mají dluhopisy vyšší výnos, tím jsou levnější). Nižší cena dluhopisů přitahuje investory, kteří nejdříve stahují finanční prostředky ze zahraničí, a především z rozvíjejících se trhů, které nesou vyšší míru rizika. Tyto rozvíjející se akciové trhy prostě neporostou, pokud nebude dodávána likvidita, která je nutnou, ne však dostačující podmínkou. Proto jsme letos také svědky negativní výkonnosti těchto trhů.

Americké státní dluhopisy jsou základním měřítkem pro výnosy dalších dluhových instrumentů, jako jsou podnikové úvěry, studentské půjčky nebo hypotéky. A rostou-li výnosy amerických dluhopisů, tak dochází i k růstu úrokových sazeb těchto úvěrů. Úvěry proto přestávají být levné. To vede, či v blízké budoucnosti povede, k nižší poptávce po úvěrech. Nižší poptávka po úvěrech sníží i výkonnost hospodářství. Nižší výkonnost hospodářství přinese i nižší zisky firmám. Nižší zisky firem se poté výrazněji projeví i do cen jejich akcií. Toto je pouze budoucí scénář, ke kterému pravděpodobně směřujeme. Současný propad na trzích můžeme tedy chápat jako určitou předzvěst, a to v případě, že dojde k úplnému naplnění příčin růstu výnosů amerických dluhopisů. A jaké příčiny to jsou?

FED utahuje měnovou politiku

První a zjevnou příčinou je zvyšování základní úrokové sazby ze strany americké centrální banky. Americké ekonomice se daří a můžeme říci, že je v pozdní fázi hospodářského růstu. Pozorujeme to například na nedostatku pracovníků na trhu práce, nízké nezaměstnanosti, která je na historických minimech. Ekonomika je tedy na svém potenciálu, respektive mírně za ním. Proto centrální banka mechanicky utahuje měnovou politiku a letos již třikrát zvýšila základní úrokovou sazbu a pravděpodobně dojde k dalšímu zvýšení v prosinci a poté ještě minimálně dvakrát v příštím roce. Centrální banka není schopná se pružně rozhodnout a změnit směr své politiky (např. z čtvrtletí na čtvrtletí). Je jako Titanic, jehož směr nelze změnit lusknutím prstů.

Druhou příčinou je absence americké centrální banky na trhu se státními dluhopisy. Centrální banka přestala s kvantitativním uvolňováním. To znamená, že již nekupuje masivně každý měsíc státní dluhopisy. Na trhu tak chybí kupec, který by držel výnosy dluhopisů nízko. Naopak na trhu se objevil či objevuje vyšší objem dluhopisů. Americký prezident totiž prosadil daňovou reformu. Vláda tak vybere méně na daních, nicméně výdajová stránka amerického rozpočtu snížena nebyla. To znamená, že Američani budou mít vyšší deficit a ten musí financovat vydáním nových dluhopisů, které musí na trhu prodat. A je-li něčeho na trhu hodně, tak cena klesá. Výše jsme již psali, že výnosy dluhopisů se chovají inverzně k jejich cenám. Tudíž samotná vláda přispívá ke zvyšování výnosů státních dluhopisů, čímž sama zatlouká hřebíček do rakve hospodářského růstu.

Bude hůř?

Monetární politika (utahování likvidity) spolu s fiskální politikou (deficitní financování) přispívají k podkopání budoucího ekonomického růstu, což bude mít vliv na zisky firem. Akcioví analytici očekávají růst zisků firem o 25 procent ve třetím čtvrtletí tohoto roku, proto i akcie jsou poblíž svých historických maxim (i po současném krátkodobém poklesu). Otázkou ale je, zdali je v současném prostředí monetární a fiskální politiky plus dalších ekonomických rizik (zadlužení Itálie, Brexit, obchodní válka mezi USA a Čínou) možné dosáhnout růstu zisků o 25 procent, se kterým akciové trhy počítají. Možná je na čase si klást otázky, zdali naopak zisky firem neklesnou. Jestliže ano, a monetární a fiskální politika tomu nasvědčují, tak současný pokles akciový trhů může být jen předzvěstí větších propadů.