Petr HARTMAN, moderátor: Začíná pravidelný diskusí pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Lidé si objednali státní dluhopisy ve výši překračující 21 miliard korun. O tento produkt byl tak velký zájem, že na vyprodání stačil pouhý týden. Po velkém úspěchu této akce plánuje ministerstvo financí další emisi dluhopisů pro občany ve výši zhruba 40 miliard.
Výnos jednoletého státního dluhopisu činí podle ministerstva 2 procenta. U pětileté splatnosti jsou k dispozici dva typy dluhopisů. Pětiletý kuponový dluhopis a pětiletý reinvestiční dluhopis. U obou je rostoucí úroková sazba, efektivní zhodnocení by mělo činit u pětiletých dluhopisů přes 3 procenta. Úroky budou připisovány každý rok. Velký zájem veřejnosti o první emisi dokazuje, že lidé tomuto typu investice důvěřují. Proč je tomu tak? Nakolik je to správné v současné době, kdy některé státy mají problémy s plněním závazků? Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP.
Ve studiu vítám hlavního ekonoma ERA Poštovní spořitelny Jana Bureše a také Pavla Makovce, výkonného ředitele investičního fondu Arca Capital. Takže dobrý večer.

Jan BUREŠ, hlavní ekonom, ERA Poštovní spořitelna
--------------------
Pěkný večer.

Pavel MAKOVEC, výkonný ředitel, investiční fond Arca Capital
--------------------
Dobrý večer.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o státních dluhopisech, tak bychom možná mohli začít takovou zjednodušenou definicí. Dá se to vyložit tak, pro laiky, že vlastně stát si od lidí nebo od někoho, komu ty dluhopisy prodává, půjčuje peníze, za to mu slibuje, že mu ty peníze vrátí a že mu je o určitý nějaký úrok zhodnotí. To znamená, že mu vrátí o trochu víc.

Jan BUREŠ, hlavní ekonom, ERA Poštovní spořitelna
--------------------
Je to přesně tak, jak říkáte. Stát si tím, že prodává dluhopisy, ať už jednotlivcům jako v té poslední aukci, nebo spíše, co je častější, finančním institucím, tak si půjčuje. A zavazuje se jednak, že bude vyplácet těm subjektům, které si koupily ten dluhopis, kupony, což není nic jiného, než fakticky určitý úrok a následně po uplynutí doby splatnosti toho dluhopisu vyplatí nazpátek jistinu. To znamená to, co si na začátku půjčil. Jsou dluhopisy, které nesou více, které unesou méně. Záleží to, když se bavíme o konkrétních ekonomikách primárně na tom, jaká jsou očekávání dalšího vývoje úrokových sazeb. To závisí na celé řadě faktorů, například na očekávané míře inflace nebo očekávaném reálném výkonu ekonomiky. A co je také důležité je vnímání kreditního rizika toho daného státu. Jsou státy, kterým se zkrátka a dobře hodně věří, jako například Švýcarsko, Německo, Spojené státy i Japonsko v tuhle tu chvíli. A jsou státy, kterým se věří daleko méně, jako například Řecko a jejich výnosy tím pádem jsou daleko vyšší, někdy až extrémně vysoké.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Možná bychom mohli ještě upřesnit, že neexistují pouze státní dluhopisy, ale jiné, například firemní. Ale kdybychom měli zůstat u těch státních, tak Jan Bureš zde zmínil, že zas není až tak úplně obvyklé, aby stát si půjčoval přímo u občanů. V České republice nyní k tomu došlo. Podle Pavla Makovce, jaká je ta motivace?

Pavel MAKOVEC, výkonný ředitel, investiční fond Arca Capital
--------------------
Takhle. Já si myslím, že to, že to není obvyklé, je záležitost České republiky. Jinak samozřejmě je to naprosto obvyklé ve všech zemích s rozvinutým kapitálovým trhem. Nebo s rozvinutou tržní ekonomikou. Takže to, že tento segment investorský u nás chyběl, tak je spíš anomálie, než že by to bylo něco neobvyklého. V těch zemích, kde si stát půjčuje dlouhé roky, u nás máme ten kapitálový trh posledních 20 nebo 21 let, ale tam, kde ta historie je prostě nepřerušená a desítky nebo stovky let, tak tam je samozřejmě naprosto běžné, že občané nějakým způsobem kupují státní dluhopisy, vlastně financují ten státní dluh. Dokonce, když jsem byl v 90. letech ve Spojených státech, tak tam dokonce člověk může tam dát běžně na poště, dneska je to všechno elektronizované, ale už tenkrát běžně na poště vypíše jednoduchou objednávku, objednává si státní dluhopis. Takže jako není to nic neobvyklého. To, že je to novinka, se týká České republiky. I když i u nás jsme měli povodňové dluhopisy v roce 97, takže ani u nás to není úplná novinka.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Možná to nezaznělo úplně přesně, že ne neobvyklé, ale že asi většinu si půjčuje stát jinak než od občanů.

Jan BUREŠ, hlavní ekonom, ERA Poštovní spořitelna
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Takhle, samozřejmě ten produkt je za našimi hranicemi obvyklý, ale stát stejně většinu, a to platí i za našimi hranicemi na západ, většinu prostředků si skutečně půjčuje od finančních institucí. Ať už jsou to banky, nebo, a co je ještě častější, jsou to penzijní fondy, pojišťovny, prostě instituce, které nějakým způsobem potřebují ve velkém poptávat dluhopisy, respektive něco, co nese určitý fixní úrok po dlouhou dobu. A ta lidová poptávka může být skutečně velice dobrým doplňkem, s tím souhlasím. Je to poměrně obvyklý doplněk, protože svým způsobem zlepšuje nějakým způsobem manévrovací prostor toho státu ve chvíli, kdy ten finanční sektor z nějakého důvodu prostě nedává státu nejlepší ceny. Ať už nějaké napětí přímo na finančním trhu, tak pokavaď si ten stát může dovolit jít za vlastními občany a říct, že jim dává férovou nabídku v tom slova smyslu, že si u něj mohou uložit peníze za výhodných podmínek, respektive on je použije, tak je to pro ten stát výhodné. Samozřejmě předpokladem je, že na to ty domácnosti mají. Ono ne každé domácnosti mohou vlastní stát takhle přímo založit. Pokavaď se podíváme například do Řecka nebo do Španělska, Portugalska, nebo do Irska i, tak tamní domácnosti hospodařily spíše s deficitem, dá-li se to tak říct, poměrně výrazně se zadlužovaly a nezbývaly jim prostředky. Jiná situace je na druhou stranu v Japonsku, kde stát si může dovolit hospodařit s poměrně vysokými schodky a generovat ohromný dluh, dluh, který se blíží 200 procentům HDP. Právě díky tomu, že se může spolehnout na vlastní občany, kterým to prodává buď přímo, anebo skrze finanční instituce. Ale je tam ten polštář poměrně solidních úspor vlastních domácností. To je ohromně pozitivní určitě pro každý stát. A Česko má tu výhodu, že se může spolehnout na relativně spořivé domácnosti.

Pavel MAKOVEC, výkonný ředitel, investiční fond Arca Capital
--------------------
Obyvatelstvo má dneska v bankách na různých typech peněžních účtů zhruba 1,6 bilionu korun. Což je víc dokonce než je celý státní dluh. Takže dovedl bych si představit, čistě technicky, že vlastně celý státní dluh bude financován domácnostmi.

Jan BUREŠ, hlavní ekonom, ERA Poštovní spořitelna
--------------------
To by se asi nelíbilo podnikům a soukromé sféře, protože by jim nezbylo příliš prostředků, nebo zbylo by daleko méně prostředků, aby bankovní sektor mohl úvěrovat podniky. Ale máte pravdu, určitě čistě teoreticky je něco takového představitelné.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
K tomu jsem se právě chtěl dostat. Zda to, že stát si většinou půjčuje od firem, od bank nebo od nějakých i mezinárodních institucí a ne od domácností je dáno tím, že lidé těmto věcem nedůvěřují. Nebo že zkrátka nemají tolik peněz jako třeba banky a jiné instituce.

Pavel MAKOVEC, výkonný ředitel, investiční fond Arca Capital
--------------------
Není to tím. Je to čistě otázka zájmu státu to občanům nabídnout. Už dneska občané měli možnost, anebo mají možnost nakupovat ty dluhopisy, které nakupují ty finanční instituce. Nominální hodnota těch standardních státních dluhopisů je 10 tisíc korun. Takže i to je dostupné už dneska běžným občanům. Ale stát, a když bych řekl hlavně primární účastníci těch aukcí, což jsou hlavně ty velké banky, samozřejmě nemají zájem nabízet občanům produkty státu, ale mají zájem nabízet jim svoje vlastní produkty. Čili chyběla tady, bych řekl, na jedné straně jak politická vůle, tak i ale jako obchodní podmínky pro to, aby ty státní dluhopisy byly tomu obyvatelstvu nabízeny. Jinak, říkám, do dnešního, to, že se to nabízí obyvatelstvu, není zase až tak nové, protože i dneska občané si mohli nakupovat ty dluhopisy, které se běžně standardně vydávají v těch aukcích pro ty velké investory.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Lidé si mohli kupovat dluhopisy už dávno prostřednictvím nejrůznějších fondů. Protože když si koupili nějaký dluhopisový fond nějaké společnosti, tak ...

Pavel MAKOVEC, výkonný ředitel, investiční fond Arca Capital
--------------------
Přesně tak.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, ERA Poštovní spořitelna
--------------------
Určitě, určitě máte pravdu, tak tam je otázka, jak moc je výhodné, nevýhodné kupovat to prostřednictvím fondů. Samozřejmě platíte určité poplatky, zase tam máte určitou diverzifikaci, nemusíte do toho vkládat tak velké prostředky. Ale je určitě pravdou, že i před touto poslední lidovou aukcí dluhopisů normálně i fyzické osoby nakupovaly dluhopisy. A i skrze banky, fakticky banky nabízely, nabízely dluhopisy běžným občanům. Je pravdou, že to byli především bohatší občané, kteří spravují větší portfolia a ty dluhopisy pro ně jako, řekněme, individuální cenné papíry měly smysl mít je v portfoliu.
Celý článek z rozhovoru naleznete zde.