Důvodem pro toto obsahové zaměření byla sada dokumentů, které Evropská komise zveřejnila 14. prosince a jejichž prioritou mělo být vyhodnocení a očekávání přínosů spojených s využíváním Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). V období, kdy se velký důraz klade na to, aby u evropských fondů došlo nejenom k vyhodnocování toho, zda jejich využití bylo v souladu s legislativními pravidly, ale též ekonomických přínosů vynaložení jednoho eura takto poskytnuté podpory, kdy zdůrazňování výkonnosti a reálných výsledků využívání veřejných zdrojů EU začíná silně rezonovat, bylo avizované sdělení Evropské komise očekáváno s mimořádným zájmem.

 

Nesporně mu nelze upřít to, že míří správným směrem, nicméně jeho ambice i nároky se nemusejí zdát zcela dostatečné v porovnání s potřebou, která na tomto poli existuje. Přestože dokument obsahuje očekávané podoby výstupů v jednotlivých sférách využívání ESIF, bohužel stále končí u výčtu materiálních výstupů typu délky nově pořízených komunikací, či počtu podpořených podniků. Jeho ambicí by mělo být daleko pregnantněji vyčíslit skutečné přínosy alokovaných ESIF na vývoj standardních makroekonomických veličin, například HDP, míru nezaměstnanosti či produktivitu. Zvláště, pokud Evropská komise disponuje všemi, či alespoň drtivou většinou ingrediencí, tedy vstupních informací, jež jsou pro podobný charakter výstupu potřebné.

 

A toto není a neměla by být samoúčelná úvaha akademického typu. Prostředky ESIF tvoří v průměru 14 % celkových veřejných investic v EU; v případě některých členských států však představují jejich drtivou většinu – téměř 80 % všech veřejných investic tyto tvoří v Portugalsku, téměř 75 % v Chorvatsku, mezi 60 % a 70 % v případě Litvy, Lotyšska, Slovenska a Maďarska. U České republiky to dělá 47 %. Vyčíslení jejich reálných ekonomických dopadů v podmínkách těchto řádů, či prokázání dodržení principu adicionality by mělo být definičním rysem řádného hospodáře. Žádoucí by bylo též, aby došlo k nalezení funkční a kvantifikované vazby mezi využitím prostředků ESIF a oblastmi, na jejichž zajištění jsou tyto prostředky alokovány (například Strategie Evropa 2020 či Specifická doporučení Rady), případně vůči koordinovaným hospodářským politikám EU, spadajícím pod deštník Evropského semestru. Žádoucí by bylo též zpracování cílených a pravidelně vydávaných socio-ekonomických analýz na úrovni členských států a regionů, umožňující vzájemnou porovnatelnost.

 

Dokument správně konstatuje, že nejefektivnější využití omezených investičních zdrojů je zajištěno prostřednictvím úzkých vazeb a synergií jak uvnitř systému ESIF, tak též mezi ESIF a dalšími nástroji financování, pocházejícími z Rozpočtu EU. Dokument též shrnuje další cesty, jejichž prostřednictvím je možné lépe cílit a identifikovat žádoucí výsledek, ať již sem patří ex-ante kondicionality, silnější tematická koncentrace, zjednodušení procesních záležitostí či zavádění inovativních finančních nástrojů.

 

Některé z dalších událostí právě uplynulého týdne zmiňme pomocí zpravodajské zkratky. Za velmi podstatnou z pohledu naplňování jednotného digitálního trhu v EU označíme uzavřenou dohodu o návrhu reformy ochrany údajů v EU. Ta se opírá o obecné nařízení o ochraně údajů (lépe umožní kontrolovat vlastní osobní údaje a podnikům pak stanovit sblížené podmínky z pohledu možností na digitálním trhu) a směrnici o ochraně údajů (jež vstupuje do hry v případě trestné činnosti na tomto poli). Další rozšíření EU v nejbližší době není na pořadu dne, jak vyplývá z pravidelné zprávy Rady EU, hodnotící připravenost jednotlivých kandidátských a před-kandidátských zemí. Téma prohloubení a završení vytváření euro-zóny rezonovalo i v Evropském parlamentu, kde jej prezentoval a obhajoval předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a stejným tématem se zabýval též závěrečný letošní summit Evropské rady. Evropský parlament se netajil ambicemi se více podílet na správě (governance) euro-zóny.

 

Petr Zahradník, poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)