Zajištěné fondy představují hlavně „investici na jistotu“. Při aktuálním poklesu cen akcií ale mohou investorům v budoucnu i hodně vydělat. Zatímco poptávka po zlatě ve všech podobách dál stoupá, zájem o tzv. zajištěné fondy, které investorovi rovněž nabízejí zabezpečení proti poklesu trhů, se v Česku od roku 2009 snižuje. Příčinou jsou jejich klesající výnosy. Kdyby se opakovala historie z let, kdy akciové trhy také ztrácely, například roku 2000, mohly by zajištěné fondy i jiné podobné investice vydělat investorům daleko více než dosud. 
Bezpečné investice
 Jde o to, že zajištěné fondy obvykle existují 4 až 5 let. Nyní tak zanikají fondy, které vznikly v letech 2006 a 2007, kdy byly ceny akcií na vrcholu. Jestliže tedy vycházela konstrukce výnosu těchto fondů z tehdejších hodnot, nemohli na nich investoři příliš vydělat (to ale v té době těžko někdo tušil).
 Fondy vytvořené na přelomu let 2008 a 2009 naopak vycházely z velmi nízkých cen akcií či třeba komodit, což dává šanci na jejich růst, a tedy i atraktivní výnos. Podobné to může být i nyní, protože ceny akcií jsou opět nízko. Kdo chce investovat peníze na čtyři až pět let, jak je běžné u řady zajištěných fondů, má poměrně vysokou šanci, že bude příjemně překvapen. Při příznivých podmínkách může roční výnos přesáhnout i 10 procent. 
 Dodejme ovšem, že dva další parametry, které významně ovlivňují výnosy zajištěných fondů, a to úročení dluhopisů a cena opcí, příznivé nejsou. Správce fondu využívá dluhopisy (kvalitních firem) k tomu, aby mohl z jejich úroků (kuponů) investorům při nepříznivém vývoji trhů uhradit částku, kterou do fondu vložili. Když jsou úroky dluhopisů nízké, je peněz, které fond takto získá, přirozeně méně. Za zbytek peněz koupí opce na rizikovější podkladová aktiva - akcie, komodity nebo i měny, jejichž příznivý vývoj může investorům zajistit atraktivní výnos. Čím jsou výkyvy trhů častější, tím jsou opce dražší a fond jich může koupit méně, což je i současný případ. 
 Hodně přitom závisí na konstrukci výnosu zajištěných fondů. Ta často vychází z průběžně stanovených výnosů, které se investorovi ve stanovenou dobu připíší a nemůže již o ně přijít. Při záporném zhodnocení vkladu se připíše nula. Výnos fondu je ale také možné vypočítat jako rozdíl mezi počáteční a konečnou hodnotou vybraného indexu nebo třeba koše akcií či komodit. Oba způsoby výpočtu mohou být nyní pro investory do zajištěných fondů zajímavé.
Výnos klesl pod dvě procenta Podle Vratislava Málka z ČSOB Investiční společnosti činí zatím průměrný výnos letos splatných zajištěných fondů ČSOB 1,84 %. Průměr ještě výrazně zvedl fond ČSOB Private Banking Buffer Jumper 1 s průměrným ročním výnosem 11,56 %. Většina z těchto fondů ovšem vznikla v době, kdy byly trhy vysoko. 
 Investoři reagovali na pokles zhodnocení zajištěných fondů po svém. Z někdejších 65,11 miliardy v roce 2008 klesla v ČR ke konci prvního pololetí roku 2011 aktiva zajištěných fondů na 54,83 miliardy korun. Propady trhů byly ale daleko vyšší. „Na trhu není mnoho podkladových aktiv, na nichž může být fond postaven tak, aby přinesl vyšší výnos než třeba fondy peněžního trhu,“ tvrdí Michal Valentík, hlavní investiční stratég ČP Investu, společnosti, která spravuje osm zajištěných fondů.
Ani Jaroslav Kropáček z oddělení podpory produktů České spořitelny nepokládá tržní podmínky posledních dvou let za příznivé pro otevírání zajištěných fondů. Spořitelna ale nabízí, podobně jako někteří další konkurenti, prémiové vklady a dluhopisy založené na stejném principu jako zajištěné fondy, tedy garanci vrácení původní investice a možnost vydělat něco navíc. Patrně i proto, že vytvořit zajištěný fond je pracnější než nabídnout zájemcům jiné zajištěné produkty. 
 Minulé výnosy (či ztráty) nejsou, jak se často zdůrazňuje, zárukou výnosů či ztrát budoucích. Výchozí pozice zajištěných produktů nabízených v současnosti je ale přes nízké úročení dluhopisů a drahé opce příznivější než v letech 2006 a 2007.

Portfolio ze zajištěných fondů?
ČSOB dokonce investorům doporučuje, aby si sestavili portfolio ze zajištěných fondů (jako největší distributor těchto fondů v ČR však podporuje své zájmy).
 Valentík oponuje tím, že prodat zajištěné fondy před termínem jejich splatnosti nemusí být snadné. Někteří správci fondů podobný prodej penalizují vysokým poplatkem. A tvorba portfolia jen ze zajištěných fondů podle něj odporuje teoretickým závěrům. Podle Kropáčka nicméně dává kombinace zajištěných produktů, jejichž výnos je odvozen od rozdílných podkladových aktiv, třeba akciového, měnového a komoditního, smysl. 
 Jako bezpečná investice jsou zajištěné fondy prodávány hlavně méně vzdělaným investorům. Pokud by si z nich tedy někdo skutečně chtěl sestavit portfolio, těžko se obejde bez rady zkušeného poradce. Nic to však nemění na faktu, že zajištěné fondy a produkty znovu začínají být atraktivní investicí, a to nejen kvůli jistotě vrácení