Fondy životního cyklu jsou na první pohled jednoduché produkty, s nimiž lze investovat peníze, než budou potřeba před odchodem do důchodu. Bližší pohled ale naznačuje, že tyto fondy zas tak jednoduché nejsou, a proto je třeba zjistit si před investováním dostatek informací.
Průměrného muže, kterému bylo 20 let v roce 2006, čeká podle údajů Českého statistického úřadu ještě dalších 54 let života. Průměrná žena se může těšit dokonce na dalších 60 let života. Vzhledem k důchodovému věku 65 let se dá očekávat, že muž stráví v důchodu alespoň devět let a žena patnáct. Navíc se očekávaná doba dožití stále zvyšuje. Jak klesá pravděpodobost, že stát bude schopen zajistit budoucím důchodcům slušnou životní úroveň, roste nutnost soukromého spoření, které výpadek příjmů nahradí. Nyní si lze na trhu vybrat penzijní připojištění, nebo zvláštní typ podílových fondů - fondy životního cyklu.
Fondy životního cyklu jsou zpravidla podílové fondy, které investují peníze klientů do jiných podílových fondů. Ať už se jedná přímo o fond životního cyklu jako v případě České spořitelny či Conseq Investments, nebo určitý investiční program jako v případě ČP Invest, Pioneer Investments . Fondy životního cyklu (FŽC) investují do dalších fondů podle toho, kolik let zbývá investorovi do penze. Zpočátku v portfoliu převládají rizikové, ale potenciálně velmi výnosné akciové investice. Jak se blíží doba čerpání uložených prostředků, přesouvá se portfolio do bezpečnějších, ale méně výnosných dluhopisů a nástrojů peněžního trhu.
Čas je pro investora do FŽC důležitý, proto by si měl rozmyslet, jak dlouho chce držet čistě akciové portfolio, případně jestli nechce už od začátku mít nějakou část aktiv v bezpečnějších dluhopisech .
Potenciál akciových fondů má na začátku přinést výdělek, který se postupně „fixuje“ tím, že se prodávají akcie a nakupují dluhopisy důvěryhodných firem a států a instrumenty peněžního trhu ( dluhopisy s krátkou splatností ), případně se část majetku drží v hotovosti. Některé programy umožňují jednotlivé fáze konverze investorovi plánovat, investiční společnost se pak podle příkazů klienta řídí. Jelikož se obvykle investoři neradi starají o svůj majetek a neupravují portfolio podle situace na trhu, svého věku a plánů do budoucna, dělá to za ně investiční společnost, která daný fond životního cyklu zřídila.
Nicméně kromě jednoduchosti mají FŽC i nevýhody. Tou první je neduh všech fondů, které investují do fondů, jelikož se tak v podstatě platí dvojí poplatky za obhospodařování. Jednak za vedení vlastního FŽC a jednak za investice do jednotlivých fondů, z nichž je FŽC složený. Investor by se proto měl dívat, jaké poplatky společnost požaduje . Důležitý pro posouzení nákladovosti je takzvaný syntetický TER. Vyjadřuje náklady fondu životního cyklu i fondů, do kterých investuje, jedná se tedy o celkovou nákladovost. Programy životního cyklu, které nejsou přímo fondy, ale do fondů investují, syntetickýTER počítat nemusí, nicméně i u nichse náklady skládají z poplatků fondům, do kterých investují a z dalších nákladů, které si fondy účtují. Vždy je tedy důležitý dotaz na celkovou nákladovou náročnost, ať už fondu, nebo programu životního cyklu.
Kromě poplatků je nutné, aby měl investor také důvěru ve společnost, která mu fond či program poskytuje, jelikož bude přes další fondy či jiné finanční instrumenty držet velké množství cenných papírů , o kterých musí předpokládat, že je pro něj investiční společnosti nakoupila s náležitou odbornou péčí.
Problémem je také samotné investování do fondů životního cyklu. „Investování podle životního cyklu může být dobré v případě, že to je hlavní strategie pro většinu aktiv, která mají naplnit daný cíl, tedy zajištění finančních prostředků na stáří,“ tvrdí Fidelity Investments na serveru MSNBC a dodává, že by lidé, pokud se takto chtějí připravit na stáří , měli investovat rozhodující podíl peněz do FŽC a investičně si hrát jen s malým zbytkem.
Investor by si měl také zvážit riziko, které plyne z tohoto typu zajištění na stáří. Může se stát, že za dvacet let od první investice bude hodnota portfolia stále stejná, takže jeho postupná konverze na dluhopisy bude znamenat zakonzervování tohoto nulového výnosu. Výzkumný tým ve složení Anup Basu, Alistair Byrne a Michael Drew z anglických a australských univerzit poukázal ve své studii na tuto rigiditu FŽC. Ve studii zjišťují, že „statické vyvážené rozdělení aktiv mezi akcie a dluhopisy má obecně lepší výkonnost než fondy životního cyklu.“ Pokud je tedy ochrana majetku základní touhou investora, fondy životního cyklu k tomu nepotřebuje. Autoři studie navrhují konstruovat fondy životního cyklu tak, aby přesouvání majetku mezi třídami aktiv, tedy mezi akciemi a dluhopisy, probíhalo nejen na základě doby odchodu do důchodu, ale také na základě výkonnosti portfolia.
Pokud například po dvaceti letech, tvrdí vědci z Austrálie a Anglie, zjistí majitel portfolia, že jeho hodnota je stejná jako na začátku, není vhodné začít portfolio přeměňovat na méně rizikové, jelikož cílové renty na důchod tak jen stěží investor dosáhne. Empirické testy ukazují, že tato dynamická verze fondů životního cyklu je lepší než klasické rigidní FŽC.
Informací, kterou by investor také neměl zjistit až v době odchodu do důchodu, je, zda naspořené finanční prostředky dostane najednou, nebo mu společnost nabídne vyplácet je v pravidelných částkách. Většinou společnosti jednají na žádost klienta a nabízejí obojí. Klient si musí na konci říct, co se má s penězi udělat, jestli zůstanou investované v konzervativní variantě, nebo je chce vyplatit, nebo je chce případně investovat jinak a méně konzervativně.
Na co se dívat při výběru fondů životního cyklu
* Možnost přesně si stanovit cílový rok
* Jak se mění portfolio v čase, výběr portfolia
* Poplatek za správu, ale i vstupní a výstupní a jiné poplatky
* Způsob vyplácení peněz
* Důvěryhodnost společnosti
Američané a fondy životního cyklu
Podle zprávy investiční společnosti Vanguard z roku 2005 má fond životního cyklu jako hlavní strategii dvacet devět procent Američanů. Investoři z USA občas investují do několika FŽC najednou, což vzhledem k tomu, že fond sám o sobě diverzifikuje tím, že se skládá z několika jiných fondů, nemá praktický význam. Polovina Američanů má podle zprávy Vanguard k FŽC nakoupené i jiné fondy, případně nějaké akcie.