Podle statistik ministerstva financí Češi ročně v hazardu protočí téměř desetkrát více peněz, než kolik uspoří do fondů. Investovat do podílových fondů je přitom možné i jen pět setkorun měsíčně, do některých dokonce jen stokorunu. Což je méně, než spousta lidí prosází v hospodě na automatech.
Jak se v džungli zvané finanční trh vyznat a neprodělat kalhoty, případně sukni? Zní to možná překvapivě jednoduše, ale nejdůležitější je disciplína a trochu zdravého selského rozumu. Zaručený recept na zbohatnutí nemá nikdo, ale pro začátek stačí naučit se nenaletět na sliby vysokého zisku bez rizika.

Jeden příklad za všechny. Padesátiletá klientka z Prahy, říkejme jí třeba Pavla, koupila na radu svého finančního poradce v roce 2007 za 200 tisíc korun akcie rakouské realitní firmy Immofinanz. Poradce tvrdil, že jde o bezpečné uložení peněz na důchod, nemovitosti jsou přece jistá věc! Jenže přišla finanční krize aPavla jen bezmocně sledovala, jak hodnota investice klesla na krátkou dobu skoro o90 procent. Dnes je pořád zhruba 80 procent pod rekordem z roku 2007. Pavla porušila zásadu, na kterou přišli už naši prapředci– nedávat všechna vejce do jednoho košíku. Vmoderní době jsme tento princip pojmenovali slovem diverzifikace. Portfolio akciového fondu obvykle obsahuje několik desítek vybraných firem – když se nedaří jedné, může se dařit ostatním.

Pak jsou tu samozřejmě krize, kdy „padá všechno“ a sebelepší diverzifikace ztrátám nezabrání. Potom ale přijde ke slovu disciplína zmiňovaná v úvodu. Unáhlená rozhodnutí jsou jednou z nejčastějších chyb investorů (a nejen těch malých). Nakupují, když trh roste – a při prvním větším propadu zase prodávají. Znovu se odhodlají na trh vstoupit, až když zase vidí dlouhodobý růst. A cyklus se opakuje. Když jsou slevy v obchodních domech, hrneme se tam. Když jsou slevy na burzách, máme sklon chovat se úplně opačně. Přitom princip je podobný.

Pokud spoříte pravidelně, máte život snadnější – riziko špatného načasování je oněco menší. Automatická investice vás navíc naučí nenechat se zviklat momentálními náladami trhu. Dobrá, dost selských rad, jak tedy začít spekulovat na burze? Jednoduchá odpověď je: Nijak. Šance, že se vám povede „porazit“ trh, když budete naslouchat „horkým tipům“ od makléřů, je velmi malá. Pro naprostou většinu lidí je vhodné svěřit správu peněz podílovému fondu.

Jak už jsme zmínili v úvodu, investovat lze odsta korun měsíčně. Za 500–1500 korun měsíčně už lze pořídit kompletní portfolio sestavené profesionální investiční společností. Obavy z tunelování jsou zbytečné – dnešní podílové fondy jsou chráněné neporovnatelně lépe než privatizační fondy v 90. letech a jsou pod přísným dohledem České národní banky.

Kromě snadné diverzifikace a ochrany peněz mají ještě jednu výhodu – mohou investici ochránit před měnovým rizikem. Kdo koupil před pěti lety fond amerických akcií se zajištěním do české koruny, je i přes finanční krizi zhruba na svém. Kdyby investoval v dolarech, prodělal by přes 20 procent, protože dolar klesl v hodnotě vzhledem ke koruně. Koupě fondu zajištěného do české koruny se tedy může vyplatit.

Co se naopak nevyplatí, je investice přes pojišťovnu. Investiční životní pojištění mnozí nesolidní finanční poradci prodávají jako housky na krámě. Platí, že dobře nastavenéinvestiční životní pojištěnímá smysl jako pojistný produkt, pokud ale chceme jen spořit, není důvod platit za to poplatky navíc pojišťovně.

Do čeho konkrétně investovat? To vždy závisí na tom, jak dlouho chceme peníze nechat pracovat a jak velké kolísání jsme ochotní snést. Je vhodné si sestavit finanční plán, třeba ve spolupráci s finančním poradcem. Pokud chcete peníze uložit jen na jeden rok, nemá z investičních produktů smysl uvažovat o ničem kromě fondů peněžního trhu. Akciové fondy jsou naopak doporučovány jako dlouhodobá investice, nejméně napět let. Ani to sice nezaručí, že nutně vyděláte – ale když víte, že peníze budete potřebovat až za dlouhou dobu, krátkodobé kolísání vás nebude tolik pálit.

A co krize? Každý den v novinách čteme o hroutících se finančních trzích, má investování ještě vůbec smysl? Navzdory katastrofickým předpovědím konce světa pořád potřebujeme nakupovat potraviny, jezdit autem, číst e-maily, svítit, občas letět na dovolenou nebo brát léky, když nás skolí chřipka. Všechny tyto služby nám musí nějaká firma poskytnout. Svět se točí dál, a proto má smysl přemýšlet o investování.

Dluhopis představuje půjčku státu nebo firmě. Navzdory zprávám o krizi předlužených evropských států je řada dluhopisů kvalitní, zatím ještě i české dluhopisy. Na trhu jsou i fondy zaměřené na dluhopisy kvalitních firem. Obecně platí: čím bezpečnější, tím nižší úroky. Firmy svelkým rizikem nesplácení si půjčují třeba zaosm procent ročně, český stát za méně nežtři procenta ročně.

Slovy peněžní trh se označuje trh krátkodobých dluhopisů se splatností zhruba do roka. Takto zaměřené fondy mohou sloužit jako alternativa ke spořicímu účtu v bance, kolísání jejich hodnoty je minimální.

Představují podíl na firmě. Pokud se firmě daří vydělávat, cena akcie stoupá, případně akcionáři zisky dostávají formou dividendy. Ceny akcií kolísají podle toho, jestli se ekonomice zrovna daří nebo ne – pokud ale chcete dlouhodobě ochránit úspory proti znehodnocení, mají ve vašem portfoliu místo.

Investice do vlastního bydlení je dobrá forma zabezpečení na stáří. Ty tam jsou doby, kdy šlo byty kupovat jako investici a obratem prodávat za vyšší ceny. Při koupi bytu na pronájem je třeba si dobře spočítat, jestli je výnos z nájmu vyšší, než kolik by vám nesly úroky, kdybyste stejnou částku bezpečně investovali. Nemovitosti ale nejsou jen k bydlení – na trhu jsou fondy, které vydělávají na pronájmu kanceláří a obchodních center.

Investovat lze i do cenných papírů kopírujících světové ceny ropy, mědi či obilí. Může to být výnosné, ale také vysoce rizikové, do podobných spekulací tedy není vhodné se pouštět na vlastní pěst.

V minulosti fungovaly jako peníze – v každé pohádce se platí zlaťáky, a proto jsou vnímány jako „bezpečný přístav“. Už i titulní stránky bulváru plní zprávy orostoucí ceně zlata. Zlato může mít smysl jako určitá pojistka proti „finančnímu Armageddonu“, ne jakosto procent portfolia. Nevěřte prodejcům slibujícím zhodnocení v desítkách procent ročně.

Pro diamanty, na rozdíl od zlatých cihliček, platí: co kus, to originál. Jen odborník pozná, jestli platí za kámen odpovídající cenu. Diamantům se vyhněte, pokud pro vás půl milionu nepředstavuje kapesné. Šperky jsou investice do vztahu – jako finanční investice prakticky nedávají smysl. Při nákupu automaticky proděláte až desítky procent, platíte totiž marži prodejci.

Velmi populární investice nabízená zejména bankami. Obvykle chránísto procentvkladu aktomu slibují atraktivní výnos. Ale někdy jde o velmi neprůhledné a komplikované produkty. Výnos bez rizika neexistuje, takže průměrný výnos zajištěných fondů odpovídá běžným konzervativním investicím.
Autor je analytik Partners; psáno pro Moje peníze, přílohu časopisů vydavatelství Mladá fronta