říká Hans Redeker o snahách států eurozóny zažehnat krizi společné měny. Politici považují včerejší summit EU za osudové rozhodnutí, které může vrátit do eurozóny důvěru. Investoři jsou zklamaní, říká hlavní měnový stratég banky Morgan Stanley. Za silnými slovy je prý jen prázdný pokus o dozor nad rozpočty. Tlak na ohrožené země bude dál pokračovat.

ROZHOVOR TÝDNE
Hans Redeker

* LN Byl summit velkým zlomem?

To bych neřekl. Udělal se jistě pokrok v posílení rozpočtové disciplíny. Trhy ale čekaly mnohem víc. Zajímalo nás, z čeho se bude platit pomoc ohroženým zemím. Tam žádný velký pokrok nevidíme. Do Mezinárodního měnového fondu se přidá 200 miliard eur. Z toho 150 miliard zaplatí země eurozóny a zbytek ostatní členové Evropské unie. Jenže trhy čekaly, že se tam doplní 600 miliard. Jsme na třetině. To je určitě zklamání. Také jsme doufali v nástup Evropské centrální banky, která začne silně nakupovat dluhopisy ohrožených zemí, až se summit dohodne na přísnějším dohledu nad rozpočty. Jenže guvernér ECB Draghi ve čtvrtek jasně řekl, že nic takového se od banky čekat nedá. Prý jsme ho špatně pochopili. Jasně teď říká, že žádné větší nákupy dluhopisů ohrožených zemí nebudou. Ať si politici říkají cokoliv o historických průlomech, trhy jsou z výsledků summitu silně zklamané.

* LN Co je největší zklamání?

Není vůbec jisté, z čeho si ohrožené země půjčí. Jižní křídlo potřebuje v příštích měsících vydat opravdu hodně nových dluhopisů na splátky starších dluhů. Úroky budou vysoké, pro mnohé země těžko udržitelné. Čekalo se, že tady pomůže ECB. Guvernér Draghi se ale nejspíš vylekal, když se najednou začalo považovat za hotovou věc, že začne ve velkém nakupovat státní dluhopisy. Měl strach, že se to bere za tichou dohodu o porušení mandátu ECB, která nesmí být věřitelem poslední záchrany.

* LN Vy jste nástup ECB brali jako součást záchranného balíčku?

Jistě. Nákupy státních dluhopisů výrazně uklidňují nervozitu na finančním trhu. Samozřejmě víme, že je to mimo mandát ECB.

* LN Míří EU po summitu k rozkladu, nebo skutečné rozpočtové a politické unii?

To je dilema, které tento summit nerozhodl ani rozhodnout nemohl. Přes všechny fatální politické výroky. Zůstává akutní problém s financováním státních dluhů ohrožených zemí do konce tohoto roku. Jen Itálie bude potřebovat do příštího roku 300 miliard euro, přes 23 procent HDP. To je značná a v podstatě nekrytá suma.

* LN Kdo může dát peníze do záchranných eurovalů? Členské země na to nemají, Čína to odmítá.

Byly tady dva návrhy. Ve středu před summitem se objevil nápad, že by provizorní euroval EFSF i stálý val ESM fungovaly do budoucna vedle sebe. To má samozřejmě smysl jen ve chvíli, kdy do těch valů seženete peníze. Pak se objevil nápad, že stálý val ESM získá bankovní licenci a bude si půjčovat peníze jako jiné banky. To ale Němci odmítli. Takže ESM zbývá jediná možnost: vydávat dluhopisy a hledat pro ně investory. Shánět peníze bude mnohem těžší, než kdyby měl bankovní licenci. To je jedna z promarněných šancí.

* LN Agentura Standard & Poor’s varovala krátce před summitem snížením ratingu všem zemím EU. Je teď riziko nižší?

Zvýšilo se. Záchranné valy EFSF a ESM v podstatě nemohou fungovat, když přijdou o nejvyšší rating. Teď akutně hrozí, že eurozóna nebude mít z čeho ohrožené země financovat. Proto byla bankovní licence pro ESM tak důležitá. Sledujte pozorně, které země se dostávají do potíží. Rizikem nejsou samotné dluhy, ale kombinace dluhů a slabého hospodářského růstu. Proto je pod tak silným tlakem Itálie. Řím nemá neudržitelně vysoký deficit rozpočtu. Má ale velmi chabý potenciál růstu. Proto se všichni bojí, že Itálie nebude schopna své vysoké dluhy splácet. Proto jí zvedají úroky. To není žádné spiknutí.

* LN Budou země jižní Evropy schopny prosperovat uvnitř eurozóny?

Všechny země jižní Evropy mají obrovské deficity platební bilance. To znamená, že v zásadě nemají moc co nabídnout a všechno musí dovážet. To je varovnější než státní dluhy. Ty státy nejsou schopny konkurovat. Teď začínají razantně šetřit, a tím pádem se omezuje i jejich domácí poptávka. Svou schopnost konkurovat ve světě nejsou při nejlepší snaze a vůli schopny zlepšit ze dne na den. A když tam teď kvůli škrtům v platech a důchodech přestanou lidé utrácet, ekonomiky se propadnou. Není nic, co by je rychle nastartovalo k růstu. Zvýšení konkurenceschopnosti tam i v optimistickém scénáři bude trvat roky. Proto jsou a budou pod takovým tlakem. Pro finanční trhy to nejsou perspektivní partneři.

* LN Mohou ožít bez úlevy devalvace, která by zlevnila jejich zboží a zmírnila tlak?

Bude to těžká zkouška deflací. Schopnost konkurovat obnoví jen tak, že se tam výrazně sníží platy. Je otázka, co ty země sociálně ustojí. Když si výkonné státy eurozóny jako Německo nebo Nizozemsko budou hlídat svou konkurenceschopnost, budou dávat pozor, aby jim moc rychle nerostly platy a udržely si produktivitu, bude pro jih oživení strašně těžké. Kromě škrtů v platech musí začít přemýšlet, co se svými ekonomikami udělají. Musí něco nabídnout investorům, aby u nich chtěli podnikat. Musí vymyslet, čím budou pro ostatní atraktivní. Zatím jen spotřebovávají a nakupují. Bez možnosti devalvace je to samozřejmě mnohem těžší a v historii nenajdete moc příkladů, kdy se to podařilo. Investoři se úplně logicky ptají, z čeho budou žít, než se jejich ekonomiky promění. Než dostanou jasnou a přesvědčivou odpověď, budou velmi skeptičtí a nebudou jim chtít za přijatelné úroky půjčovat. Proč by to dělali?

* LN Kdo to může zaplatit?

Všeobecně se čeká, že to zaplatí hlavně Němci. Pro Německo to znamená zásadní politické změny. Pokud se začne tvořit skutečná rozpočtová unie, nejen rozpočtová svěrací kazajka, na jakou založil včerejší summit, ale skutečné přesuny peněz ze severu na jih, Berlín se vzdává rozpočtové suverenity. Předává ji do Bruselu. Tam posílá peníze, které se obratem odesílají na jih. Současná politická garnitura se snaží vytvářet dojem, že na to nejsou potřeba žádné ústavní změny. Omyl. Jsou potřeba zcela zásadní změny německé ústavy. Ty potřebujete v Německu schválit v referendu. Když dáte v plebiscitu otázku: „Jste pro rozpočtovou unii, ptáte se: chcete platit italské dluhy?“ – jakou asi dostanete odpověď? Získat veřejnou podporu pro rozpočtovou unii je v podstatě nemožné. Debata o budoucnosti eurozóny se musí dostat od dluhů k politice. Musíme začít přemýšlet o Spojených státech evropských. Musíme vytvořit politickou unii. Když ji lidé přijmou, bude rozpočtová unie její přirozenou součástí, proti níž už se nikdo nebouří. Stejně jako jí je dnes ve Spojených státech.

* LN Finanční trhy tlačí na vznik Spojených států evropských?

Investoři zůstanou velmi skeptičtí a nervózní do chvíle, než uvidí jasnou cestu k politické unii. Do té doby se klid a důvěra nevrátí.

* LN Ta je dnes pro většinu občanů eurozóny nepřijatelná. Jak dlouho na ni vydrží trhy čekat, než přijde „exploze“, před níž varuje francouzský prezident?

Tlak na ohrožené země bude samozřejmě sílit. Do podobné situace jako Itálie se dostanou další země. Zkuste ale pochopit proč. To není rozmar bankéřů. Politici líčí finanční investory jako hyeny. Oni mají na svědomí všechno utrpení, které dnes prožívají Řekové a Italové. Ti bankéři ale spravují peníze konkrétních lidí a přece je nebudou dávat tam, kde hrozí, že se jim nevrátí. Velkými investory do státních dluhopisů jsou penzijní fondy, to jsou přece peníze konkrétních důchodců. Když prodělají v Římě nebo Lisabonu, ti důchodci přijdou o peníze. Nebudou do těchto zemí investovat peníze dřív, než uvidí, že mají nějakou perspektivu. Tu teď nevidí. Politici pořád mluví o jakémsi spiknutí finančních trhů, přitom je to jednoduché. Jsme jen správci, kteří se starají o konkrétní peníze konkrétních lidí.

* LN Jak dlouho budou mít trhy trpělivost na Spojené státy evropské čekat, než se rozhodnou eurozónu rozložit?

Potřebujeme co nejrychleji vidět důvěryhodnou cestovní mapu. Důvěryhodnost znamená jasné kroky, sankce a termíny, které se budou dodržovat. Musí z ní být jasné, že se Evropa opravdu posunuje ke Spojeným státům evropským. Když tomu trhy uvěří, tlak na Itálii, Španělsko a Francii zeslábne. Nic jiného ho dlouhodobě zmírnit nemůže. Zatím jsme žádné kroky tímto směrem neviděli. Schválil se jen rozpočtový dozor, nic víc. Na žádné fiskální a politické unii se pracovat nezačalo. Když budete mít dozor nad rozpočty, ale nebudete mít jasnou politickou unii, jednotlivé země budou stále v pokušení pravidla porušovat.

* LN Co je alternativou politické unie? Rozpad eurozóny?

Tady bych byl opatrný. Většina politických rozhodnutí o budoucnosti eurozóny se dnes dělá v Berlíně. Německá zahraniční politika posledních pětašedesáti let je postavena na dvou hlavních principech. Prvním byla integrace západní Evropy. Druhým přátelství s Francií. Němci se ani jednoho nevzdají. Obzvláště ne přátelství s Francií. Hodně lidí mi říká, že Němci nakonec opustí eurozónu. To nikdy neudělají. Nikdy neopustí Francii. Nikdo se nerozhodne dobrovolně z eurozóny odejít, protože je to strašně bolestivé. Utahování opasků v jižní Evropě teprve začalo. Bude trvat roky. Teď jsou tam naštěstí rozumné vlády, ale k moci se klidně mohou dostat populisté. Ani populisté ale Itálii nebo Řecko z eurozóny nevyvedou. Co by se stalo? Zavedla by se nová lira. Jenže všechny dluhy by zůstaly v eurech. Ve chvíli měnové reformy by přišel státní bankrot Itálie. Všechny dluhy by se zvýšily o 30 až 40 procent. Itálie by najednou měla dluh 160 procent. Tohle není pro žádnou zemi alternativa. Kdyby zkrachoval italský stát, zkolabuje i penzijní systém. Lidé by zůstali bez příjmů. Odchody z eurozóny jsou mimo politickou realitu. Zároveň by to složilo banky ve Francii i Německu. Toto opravdu není alternativa.

* LN Co je alternativa?

Vidím jedinou možnost. Během určité doby rozdělit eurozónu na dvě měnové unie.

* LN Jak, když Německo nikdy neopustí Francii?

Zůstanou spolu. První měnová unie by byla klubem zemí s nejvyšším ratingem AAA. Kromě Německa a Francie by v ní bylo Rakousko, Lucembursko, Finsko, Nizozemsko. V druhé by zůstalo všech zbývajících jedenáct zemí. Další adepti by pak vstupovali tam, kam by se lépe hodili. Budeme mít EU-6 a EU-11.

* LN Kdo si nechá současné euro?

Všechny země současné eurozóny jsou povinny splatit své dluhy v eurech. Pokud nechcete, aby jih zbankrotoval, musíte jim nechat současné euro a ti silnější odejdou. Nová měna EU-6 posílí, takže se splátkami dluhů nebudou mít potíž, naopak se jim uleví. Všechno to jsou výkonné ekonomiky, které se s tvrdší měnou časem dokážou vyrovnat. Evropská unie by byla jednou politickou entitou se dvěma měnovými uniemi uvnitř.

* LN Ustojí jižní Evropa sociálně obrovské škrty platů, důchodů a dávek, pokud se nikdo nerozhodne eurozónu rozdělit?

To záleží na schopnosti tamních politiků. Trhy velmi pečlivě sledují, jak se lidé v ohrožených zemích se škrty a bolestným pádem vyrovnávají. Jakékoliv sociální nepokoje samozřejmě zvyšují rizika těchto zemí i úroky z dluhopisů. Výšku úroků diktují schopnosti politiků. Když někde budeme mít pocit, že se politikům situace vymyká z rukou, samozřejmě hned zvýšíme přirážku za riziko.

* LN Kolik procent svého HDP budou muset Němci v rozpočtové unii posílat na jih, aby mohl v měnové unii prosperovat?

Podívejte se na sjednocení Německa. Všichni tehdy hluboce podcenili, kolik to bude stát. Bylo to delší a dražší a fakticky to snížilo životní úroveň lidí v západním Německu. Teď se to po Němcích žádá znovu v mnohem větším měřítku, které se strašně těžko odhaduje. Lidé to přijmou, jedině když uvidí jasnou politickou vizi. Někdo jim musí říct, proč to dělají, kam to povede, jaký to má smysl. Nemůžete jim říct: Děláme rozpočtovou unii, za kterou zaplatíte. Politickou vizí jsou Spojené státy evropské.

* LN Vidíte v Evropě politiky, kteří jsou schopni nějakou vizi nabídnout?

Nevidím nikoho, proto nás čeká opravdu těžká doba. Právě jsem se vrátil z Ameriky, kde mi jeden bankéř říkal: Evropa je v podobné situaci jako Amerika v roce 1814. V té době byl na jedné straně na vývoz zaměřený New York, bohatý a prosperující. Na druhé Jižní Karolína, ta jenom spotřebovávala, jako dnes Řecko. Evropu čeká podobná série konfliktů, jako v té době zažila Amerika. Tehdy přišlo rozdělení Severu a Jihu a občanská válka.

* LN Vy čekáte takový konflikt v Evropě?

Politická konstelace a civilizační úroveň jsou dnes jinde, takže občanské války snad nehrozí. Tehdy vládli lidé, kteří tvrdili, že válka je pokračování politiky jinými prostředky. Od té doby se lidstvo dostalo na vyšší kultivovanější úroveň. Ale musíme počítat s konflikty a musíme se je naučit řešit a překonávat.

***

Kdo je...

Hans Redeker – německý ekonom, je hlavním měnovým stratégem americké banky Morgan Stanley. Do letošního června pracoval deset let na stejné pozici ve francouzské BNP Paribas, která dnes v krizi eura patří k nejohroženějším finančním domům v Evropě. Masivně investovala do dluhopisů zemí jižního křídla měnové unie. Do roku 2000 byl hlavním ekonomem pro evropské měnové záležitosti v Chase Manhattan v Londýně. Vystudoval ekonomii na George August University v německém Gőttingenu. Po celou profesionální kariéru se specializuje na měnové záležitosti. Pravidelně publikuje v denících Financial Times, Wall Street Journal, Die Welt a komentuje ekonomiku pro Bloomberg, BBC, CNN a CNBC.