Podílové fondy by měly každý měsíc uvádět, kam investují, lidem o nich teď chybějí informace

Pokud se rozmýšlíte, do kterého podílového či penzijního fondu vložit peníze, a chtěli byste se podívat, kam aktuálně investuje, máte obvykle šanci jen jednou či dvakrát do roka. Podílové fondy totiž musí zveřejňovat detailní strukturu svých investic jen minimálně. A to chce Česká národní banka změnit.

Šestkrát častější kontrola

„Plánujeme změnu informační povinnosti z pololetní na měsíční frekvenci,“ říká mluvčí ČNB Pavel Zúbek. Šéfové fondů by tak museli odkrývat karty šestkrát častěji než dnes. Podle Zúbka se změna chystá v souvislosti s nově zaváděným principem sbírání dat, který připravuje Evropská centrální banka.
Ale věc má háček. Větší informační povinnost budou mít zatím fondy jen vůči centrální bance. Běžní investoři se tak stále nebudou moci snadno dozvědět, zda fond nemá investováno například v rizikovějších aktivech, než uvádí ve svém investičním profilu.
„Myslím, že fondy teď informují o svých portfoliích veřejnost dostatečně, obvykle jednou za čtvrtletí,“ dodává Zúbek. To je však hodně odvážné tvrzení.
Najít detailnější přehled investic jednotlivých fondů vyžaduje téměř detektivní práci na internetu a informace jsou obvykle uvedeny jen ve výročních zprávách za předchozí rok.
To připouští také šéf Asociace pro kapitálový trh Josef Beneš. „Povinnost informovat o titulech, do kterých investují, fondy prakticky nemají,“ říká Beneš s tím, že každopádně vítá jejich co největší transparentnost. „Důležité je obnovit důvěru lidí ve fondy, která je teď dost zasažena,“ dodává Beneš.
Proč by podrobná struktura portfolia vůbec měla investory zajímat? Hlavně v dobách finanční krize se totiž v majetku některých fondů mohou objevit nepříjemné položky. A ta právě probíhající také odkryla, že některé tuzemské fondy držely rizikovější investice, než by se na jejich hlavní zaměření slušelo.
Sami správci některých fondů připouštějí, že v určitých případech při investování přestřelili.
Rozdíl je hlavně v relativně tenké hranici mezi peněžními fondy a více rizikovými dluhopisovými fondy. Ty první se u nás optikou Evropské centrální banky spíše podobají dluhopisovým fondům, ačkoli se samozřejmě navenek prezentují jako nejméně rizikové. Lidé jim svěří peníze a očekávají velkou míru bezpečnosti a jistý výnos. Pak mohou být nepříjemně překvapeni. „České fondy peněžního trhu nejsou čisté fondy peněžního trhu proto, aby mohly v uplynulých letech připisovat větší výnosy,“ uvedl ve středu pro MF DNES Radek Urban, šéf Investiční společnosti České spořitelny, která je u nás největším správcem podílových fondů.
Měkké hranice dělení fondů podle rizika připouští také šéf Asociace kapitálového trhu Josef Beneš. Dělení není v Česku přesně dané zákonem a určují ho vnitřní pravidla asociace. „Při jejich určování jsme vycházeli ze standardních knižních definic. Ke správné kategorizaci nemáme donucovací prostředky, to je úkol pro regulátora,“ říká Beneš.
ČNB však žádný problém s dělením nevidí. „Pravidelně analyzujeme, zda je investiční portfolio v souladu se zaměřením konkrétního fondu,“ uvádí Zúbek. Banka v září vyzvala všechny fondy, aby odkryly své investice. Podle ČNB jsou v dobré kondici.