Až o třicet miliard eur přijdou každý rok Němci kvůli špatným radám finančních poradců . Odhaduje to německé ministerstvo pro ochranu spotřebitele. Část této ztráty klientům způsobí i poradci v bankách . Jejich práce totiž není příliš kvalitní, ukázal nedávný test spotřebitelské organizace Stiftung Warentest.

Žádná z jedenadvaceti testovaných bank nedostala známku dobrá. Jen u třech byly výkony hodnoceny jako uspokojivé. Šest bank dokonce testem neprošlo. Mezi nimi i takové ústavy jako Hypovereinsbank či Postbank. Další těžké váhy na trhu, Deutsche Bank a Commerzbank, získaly jen známku dostatečné.

Podobné povinnosti, jaké platí v Německu, mají i české banky a jiní investiční zprostředkovatelé. Přísné povinnosti mají v případě, že nabízejí klientům investiční produkty, například podílové fondy . U vkladových produktů, jako třeba spořících účtů či termínovaných vkladů , nejsou povinnosti bankovních a jiných finančních poradců stanoveny tak striktně.

Zástupci německé spotřebitelské organizace vyrazili na 146 schůzek s následujícím zadáním: měli k dispozici 35 tisíc eur (zhruba 900 tisíc korun), které chtěli uložit na deset let. Pro vyšší výnos byli ochotni podstoupit i určité riziko, ale po deseti letech chtěli mít zpět alespoň vloženou sumu. Během deseti let chtěli mít peníze kdykoli k dispozici, i kdyby to mělo znamenat určitou ztrátu.

Bankovní poradci při jednání s klientem velmi často porušovali zákon. Vzhledem k tomu, že ve 126 případech začali nabízet klientům investiční produkty , měli zjistit celkovou finanční situaci klienta. Jenže ve třetině rozhovorů se vůbec klientů neptali, jaký mají investiční cíl či jaké mají znalosti v oblasti investic.

I v Česku musí poradci od klienta zjistit, co od investice očekává a pokud to charakter produktu vyžaduje, tak i jeho podrobnější finanční situaci. Třeba by se měli ptát na výši a zdroj příjmů, závazky či další pravidelné platby. Nedílnou součástí rozhovoru musí být zjištění znalostí o investování formou investičního dotazníku. „Ten slouží jako doklad, z čeho vycházela poradcovadoporučení,“ vysvětluje Tomáš Zimmermann z České národní banky .

Po každé schůzce, kde německý bankovní poradce doporučil investiční produkty, měl klient dostat protokol, v němž by byly uvedeny cíle klienta a doporučené produkty. U nich musí být uvedeny jak jejich výhody, tak i rizika, která jsou s nimi spojená. Předání tohoto protokolu je v Německu od letoška povinné.

Jenže ze 126 případů je testovací klienti dostali jen na 65 schůzkách. Čtyřiačtyřicet poradců chtělo protokol klientovi dát, pouze pokud s nimi klient uzavře obchod. „To je jasné porušení zákona. Je to, jakoby banky žily v nějakém paralelním vesmíru,“ kritizuje v deníku Handelsblatt postup bank šéfredaktor časopisu Finanztest Hermann-Josef Tenhagen.

V Česku podobnou povinnost mají jen prodejci pojištění . „U investičních produktů ale zprostředkovatel musí klientovi poskytnout informace o doporučených produktech a spojených rizicích, a to písemně nebo elektronicky,“ dodává Zimmermann. Při informování o produktu přitom nestačí jen odkaz na propagační leták produktu. Poradce musí zejména klienta výrazně a objektivně upozornit na všechna podstatná rizika, která jsou s produktem spojena, a na náklady a poplatky související s produktem, dodává Zimmermann.

V německém testu se rovněž sledovalo, zda poradci investovanou sumu rozdělí do více produktů a rozmělní tak riziko špatného investičního rozhodnutí. Jenže většina poradců navrhla příliš riskantní mix investic, nebo by celou částku vložila jen do jednoho investičního nástroje. „Tím by ohrozili základní cíl, na konci mít alespoň vložených 35 tisíc eur,“ komentuje výsledek Stiftung Warentest.

S různou úrovní poradenství se setkají bankovní klienti také v Česku, ukázal mystery shopping, který v roce 2008 provedl ve čtyřech velkých českých bankách Jakub Vytlačil, dnes poradce společnostli Partners for Life Planning. "Ne vždy se podařilo odkrýt majetkovou situaci klienta. Další problémovou oblastí bylo správné zajištění rizik – tedy přístup k pojištění . Diskutabilní může být použití například penzijního připojištění jako dlouhodobé investice," říká Vytlačil.

Běžný klient má jen malou šanci, že pozná špatnou radu. Vyplývá to z faktu, že současný finanční trh nabízí množství finančních produktů , ve kterých se laik jen stěží dovede orientovat. "Navíc každá banka může nabídnout pouze své vlastní produkty. Téměř nikdy nemůže nabídnout produkt konkurence, byť by byl vhodnější," dodává Vytlačil.

============================================
Co byste měli chtít po bankovním poradci
-------------------------------------------
V případě prodeje investičních produktů:

* Poradce musí zjistit vaší finanční situaci adekvátně k nabízenému produktu – zdroj a výši příjmů, výši majetku, závazky a pravidelné platby
* Poradce musí zjistit vaše znalosti v oblasti investování a váš rizikový profil (nejčastěji formou investičního dotazníku)
* Poradce musí zjistit, na jak dlouhou dobu chcete peníze uložit, jaký účel má mít investice a jaké riziko jste ochotni podstoupit.
* Poradce vám musí poskytnout informace o rizicích spojených s nabízeným investičním produktem a o možném zajištění proti těmto rizikům.
* Zeptejte se na provizi, kterou za prodej produktu dostane. Musí vám ji sdělit.
* Poradce vám musí sdělit celkovou cenu produktu včetně všech poplatků a daní.
* Poradce nesmí zdůrazňovat potenciální výnosy či výhody, které jsou spojeny s investiční službou nebo s investičním nástrojem, aniž by současně výrazně a objektivně neupozorňoval na všechna podstatná rizika, která jsou nebo mohou být s investiční službou nebo investičním nástrojem spojena.

Obecně:

* Nechte si vysvětlit všechny detaily nabízeného produktu tak, abyste mu rozuměli. Nebojte se klást „hloupé“ otázky.
* Nechte si udělat nabídky od několika poradců či bank a ty pak srovnejte.
* Dejte si s rozhodnutím na čas. Vše si v klidu promyslete. Je jedno, zda smlouvu podepíšete dnes, zítra či pozítří. Zvlášť pokud jde o dlouhodobé uložení peněz.