Aktuální zprávy z ekonomiky přirozeně vzbuzují ve většině lidí pesimismus, který v některých případech dokonce hraničí s panikou. Zodpovědní střadatelé a investoři přemýšlejí, jak uchránit své úspory před jejich reálným znehodnocováním. Sledují proměnlivou výhodnost základních spořících produktů a uvažují o přesunech svých finančních rezerv. Projevuje se zde stále relativní konzervativnost české populace, která pořád většinově důvěřuje bankovním účtům a hotovosti, v níž drží přes 60 % svých financí. Během covidové éry se sice podstatně zvýšil zájem o investice, stále se však jedná spíše o doplňkovou formu akumulace.

Dokáže doplňkové spoření na penzi porazit inflaci?

I když zprávy o vývoji doplňkového penzijního spoření (včetně penzijního připojištění) v uplynulých měsících tohoto roku nepředstavovaly příliš příjemné čtení, je zapotřebí přistupovat k této formě zhodnocování z dlouhodobého hlediska, tedy vnímat ho optikou několika desetiletí. Je třeba mít na paměti, že na dlouhém investičním horizontu dochází po určité době k propadům hodnoty. Tyto propady jsou však v delším čase vyvažovány růstovými fázemi cyklu, které obvykle trvají déle než období poklesu. Vyvážené a zejména akciové fondy umí dlouhodobě překonávat inflaci a přinést účastníkovi zajímavé zhodnocení. Nelze tedy doporučit kvůli nynějším poklesům výkonnosti u většiny fondů vystoupení z doplňkového penzijního spoření. Například termínovaný vklad u banky může mít sice aktuálně atraktivnější výnos než konzervativní účastnické fondy, jenomže jde o krátkodobý nástroj určený k jiným účelům než doplňkové penzijní spoření, takže je mezi sebou nelze srovnávat, a to ani v krátkodobém ani v dlouhodobém horizontu.

Právě naopak, nyní jde o příležitost k nákupu aktiv (účastnických fondů) za nižší cenu. A může to být i vhodná chvíle k optimalizaci pravidelných vkladů s ohledem na dosažení nejvyšší možné podpory od státu i zaměstnavatele. Při snaze o eliminaci dopadů inflace na uspořené prostředky pak není od věci zvážit přechod z konzervativní strategie do dynamičtější. Zejména pak v situaci, kdy má investor před sebou delší dobu spoření než 10 let. Pravda je taková, že v konzervativních fondech, a to jak ve starém penzijním připojištění, tak i novějším doplňkovém penzijním spoření, je během uplynulých let dlouhodobý výnos hluboce pod průměrnou inflací za dané období. Proto dávají tyto fondy smysl jen u těch účastníků, u nichž se blíží konec doby spoření, a nelze tedy už moc počítat se střídáním cyklů.

Z penzijního připojištění do penzijního spoření

„Dá se říci, že starší penzijní připojištění využívají více klienti předdůchodového věku a ti klienti, kteří preferují jistotu před nejistým výnosem. Naproti tomu doplňkové penzijní spoření se hodí pro aktivnější jedince, kteří jsou připraveni akceptovat určitou míru rizika poklesu v zájmu dlouhodobého zisku,“ popisuje rozdíly mezi střadateli Pavel Vaněk, ředitel penzí a investic UNIQA.

Pokud má střadatel před sebou ještě více než 10 let smluvní doby a má smlouvu „starého“ penzijního připojištění (vstup byl možný do konce roku 2012), měl by zvážit přechod do doplňkového penzijního spoření. „Nezáporná nula“, kterou má na staré smlouvě garantovanou, pro něj ztrácí v silně inflačním prostředí smysl, protože bude přicházet o velkou část reálné hodnoty naspořených prostředků. V situacích jako je tato se obvykle vyplácí volit alespoň vyvážené fondy, optimálně v kombinaci s akciovými, aby v delším časovém horizontu inflaci dokázal „porazit“.

Změna strategie střadatele

Provést obrat ve strategii, tedy nastavit dynamičtější přístup a zvolit vyvážené a akciové fondy, není nijak složité. „Investiční strategii lze měnit libovolně. Zákon o doplňkovém penzijním spoření stanovuje podmínky, za kterých tak lze učinit. První změna strategie je v rámci kalendářního roku zdarma, každá další stojí 500 Kč.,“ říká Pavel Vaněk, ředitel penzí a investic UNIQA.

Každopádně s blížícím se koncem smluvní doby doporučují experti návrat ke konzervativní strategii v zájmu relativní fixace zisků s ohledem na možný aktuální propad. „Vždy ale záleží na rizikové averzi každého účastníka. Tuto otázku utlumení rizika poklesu by měl řešit vždy se svým poradcem i s ohledem na jeho konkrétní finanční situaci a stav penzijního účtu,“ dodává Pavel Vaněk z UNIQA závěrem.