Tedy v první řadě jde o pravomocný rozsudek pobočky Krajského soudu v Litoměřicích, který dal za pravdu tomu dosud jedinému, který problém objevil a uplatnil. Rozsudek je napaden kasační stížností, jakožto mimořádným opravným prostředkem u Nejvyššího správního soudu.
Hrubou chybou v prohlášení MPSV je tvrzení, že pojistné na sociálním pojištění je určeno na výplatu dávek z důchodového a nemocenského pojištění a že vybrané pojistné také bylo na tento účel použito. Přitom celých 17 let, co platí zákon o pojistném na důchodovém pojištění, je v něm hned ve druhém paragrafu věta: „Pojistné je příjmem státního rozpočtu,“ tedy daní.
Ať vládl v těchto letech kdokoli, vždy toto právo uplatňoval, a to proto, že každý rok se na důchody více vybralo, než vyplatilo. Přeplatek by za tato léta přesáhl 50 miliard korun.
A dokonce i loni by se přes krizi více vybralo, kdyby nám Topolánkův batoh nezavedl stropy bohatým pro výši pojistného a navíc naprosto zbytečně nesnížil pojistné zaměstnavatelům. Ještě horší jsou vyjádření politiků k problému, který svým postupem sami zavinili. Myslím tím kupříkladu výroky typu, že budou muset být sníženy důchody, případně zvýšeny daně a pojistné všem, či jen těm, kteří požádají o vrácení již zaplaceného pojistného.
Nikdo se dosud nezabýval otázkou, zda zaměstnavatelé požádat mohou, či musí. Podle obchodního zákoníku jsou totiž členové statutárních orgánů povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. A toto pravidlo platí i pro každého, kdo spravuje cizí majetek.
I kdyby se politici přetrhli ve svých výrocích o slušných (tedy těch, kdo nebudou žádat pojistné vrátit) a neslušných (tedy těch, kteří budou plnit své povinnosti), bude patrně většina firem o vrácení pojistného žádat. Důvod je prostý – žádný jednatel, člen představenstva, předseda, ředitel, starosta a já nevím kdo ještě nebude riskovat žalobu na náhradu škody, kterou by nepožádáním o vrácení pojistného způsobil.
Politikům tak zřejmě nezbude nic lepšího než zatlačit na soudce Nejvyššího správního soudu pohrůžkou, že když nebudou na straně státu, mohlo by to mít dopad i na jejich příjmy. V takovém případě si můžeme být téměř jisti, že soudci najdou pro omyly zákonodárců vysvětlení a celý případ vyhodnotí „spravedlivě“ a ve státním zájmu.