Důchodová reforma je na spadnutí. Vyplatí se využít II. pilíře, nebo se raději spolehnout na I. pilíř a na vlastní spoření? Přinášíme modelové příklady.
Byť senát návrh vládní důchodové reformy vrátil zpět do sněmovny, nikdo již zřejmě nepochybuje o tom, že důchod postavený jen na I., tzv. průběžném pilíři, je pouze utopií a že k důchodové reformě musí dojít. Podle údajů České správy sociálního zabezpečení po třech čtvrtletích letošního roku chybělo na důchodovém účtu 31,7 miliardy korun.
Co je II. pilíř?

Principem navrhované reformy je možnost vyvedení 3 % ze sociálního pojištění na účet v penzijním fondu. K těmto 3 % je nutné ze mzdy přidat další 2 % vlastní. O tato 2 % si tak ale v produktivním věku nenávratně snížíme svoji mzdu s imaginární vidinou lepších zítřků v důchodovém věku. Dále je předpokládána možnost, v rámci mezigenerační solidarity, dobrovolného vyvedení částky o výši 1 % procenta vyměřovacího základu mzdy, potomků vůči svým rodičům, kteří jsou ve starobním důchodu.

Podle současného návrhu by měla být možnost vstupu do systému (uváděno jako opt-out) dobrovolná. Vstup do dobrovolného opt-outu by byl umožněn lidem mladším 35 let. Jejich rozhodnutí by bylo nevratné a ze systému by již nemohli vystoupit. Lidé starší 35 let by se o případném vstupu do systému mohli rozhodnout do 31. 12. 2012. Na realizaci svého rozhodnutí by měli 6 měsíců. Vstup do systému individuálních účtů by jim byl umožněn ve druhém pololetí roku 2012.

Penzijní společnosti nabídnou povinně čtyři investiční profily – Fond Státních dluhopisů, s předpokládaným výnosem 2 – 3 %, Fond Konzervativní, s předpokládaným výnosem 3 – 4 %, Fond Vyvážený, s předpokládaným výnosem 4 – 7 % a Fond Dynamický, s předpokládaným výnosem 5 – 7 %. Důležité je ono kouzelné slůvko předpokládaný a jeho rozdíl oproti slovu zaručený.

Radši sám než se státem?

V důchodové kalkulačce si může každý ověřit, zda a jak se mu vyplatí využít navrhovaného II. pilíře. Jak tomu ale bude, pokud se raději spolehneme na vlastní spoření a zmíněná dvě procenta z platu si budeme spořit sami? Důvodů takového rozhodnutí může být mnoho, např. ten, že soukromý fond může zkrachovat, nebo že návratnost vložených prostředků nebude garantována.

Pro možnost porovnání, s využitím důchodové kalkulačky, jsme připravili několik orientačních tabulek (muž a žena se dvěma dětmi). Výsledné částky jsou uvedeny v nominálních cenách, s přepočtením na ceny a mzdy roku 2010. Výnos je uvažován 3,5 % (držme se raději při zemi a nepodléhejme teoretickým úvahám o možnostech výnosu fondů), počátek spoření je rok 2013 a důchod je uvažován jako doživotní. Výše hrubé mzdy byla předpokládána 15 000 Kč (podprůměrná), 20 000 Kč (blížící se průměrné) a 40 000 Kč (nadprůměrná). Tomu odpovídají částky 300 Kč, 400 Kč a 800 Kč při vlastním spoření 2 % ze mzdy, místo nevratného rozhodnutí o jejich odvodu do penzijního fondu při využití II. pilíře důchodového systému.

II. pilíř pro bohaté

Při pohledu na data v tabulkách je při úvahách o vstupu do II. pilíře, či o vlastním spoření vyvedených 2 % mzdy, možné konstatovat, že dnešním čtyřicátníkům, mužům a dokonce i třicátnicím, ženám se dvěma dětmi (rozdíl je markantnější u ženy se dvěma dětmi, oproti mužům) s podprůměrnými příjmy, se nevyplatí při výnosu fondu 3,5 % vstup do II. pilíře, ale výhodnější je pro ně spořit svá 2 % individuálně.

Zřejmé je i to, že pokud by fondy měly minimální výnosnost (1,5 %), nemělo by smysl pro občana se mzdou 15 000 Kč do II. pilíře vstupovat vůbec v jakémkoliv věku (dokonce by si v některých případech oproti I. pilíři pohoršil), ale jednoznačně by se mu vyplatilo si 300 Kč měsíčně spořit jiným způsobem.

Pro nadprůměrně příjmové skupiny by vstup do II. pilíře při výnosu 3,5 % smysl naopak měl vždy (při vlastním spoření by renta při krátké účasti a vlastním spoření renta stačila jen maximálně do 20 let, při dlouhodobé účasti a vlastním spoření dokonce jen do 10 let, se vrůstající výnosností fondu by doba výplaty renty dále klesala). Zde by se tedy uvažované konzervativní vlastní spoření 2 % ze mzdy nevyplatilo.

Při rozhodnutí vlastního spoření by pozornosti neměl ujít vztah výnosnosti mezi důchodovým připojištění, ve srovnání s produkty finančního trhu se zhodnocením 2 % p.a. a 3,5 % p.a. Zatímco při krátkodobém spoření ve III. pilíři je tento nejvýnosnější, při dlouhodobém, v řádu desítek let, je výhodnější produkt se zhodnocením 3,5 % p.a..

Za pozornost stojí i skutečnost, že nemá smysl peníze ukládat pod polštář bez zhodnocení, to by se paradoxně mohlo vyplatit jen občanům s podprůměrnými příjmy (viz výše nastíněná možnost pohoršení si účastí ve II. pilíři oproti I. pilíři). Tabulky názorně ukazují, jak se vlivem inflace snižuje současná hodnota inflací znehodnocovaných peněz – za čtyřicet let cca o polovinu ve srovnání s minimálním zhodnocováním peněz na spořicím účtu.

Překvapivě, přesnou odpověď na otázku, jestli je výhodnější účast ve II. pilíři, nebo spoléhat na I. pilíř a vlastní spoření pro II. pilíř vyvedené částky, nalézt není možné. Jednoduše proto, že není jasné, jaké zhodnocení fondy poskytnou a jaké budou další proměnné. Zastánci II. pilíře si proto vždy namodelují příklady, které jejich teorie podpoří, odpůrci namodelují pravý opak. Jaká bude skutečnost, bude zřejmé až po několika letech (možná desítkách let) provozu systému.