I veverka ví, že se na horší časy musí předzásobit.Vládní důchodová reforma má umožnit vyvedení části peněz ze solidárního penzijního systému na individuální spoření v důchodových fondech. Prvním pilířem má zůstat současné průběžné financování důchodů státem, třetím pak doplňkové penzijní spoření.
Na důchod si nespoří, protože je křesťan a věří, že se o něj Bůh postará. Pozoruhodný názor jistého mladého učitele z Nového Města nad Metují, publikovaný ve včerejší MF DNES, je zřejmě vlastní velké části našich spoluobčanů. Když to půjde takto dál, tak je velmi pravděpodobné, že na to bude oprávněně spoléhat dost velká část populace. Hospodin se o ně postará a vezme si je k sobě ještě v předdůchodovém věku, protože do penze se bude chodit po osmdesátce.
Tahle vláda, na níž je opravdu dost těžké hledat ve změti skandálů a vnitrokoaličních hádek nějaká zřetelná pozitiva, zkusila tento stav změnit, ale moc se to nepovedlo. Penzijní reforma, která čeká na odhlasování v Poslanecké sněmovně, nepřevede citelnou část vyplácených penzí ze státního průběžného pilíře, kde se důchodcům rozděluje to, co se minulý měsíc vybralo od lidí pracujících, do pilíře, v němž si budou pracující na stará kolena spořit. Penzisté budou v Česku i nadále naprosto dominantně závislí na penězích od státu, a budou tak ve světovém měřítku velmi ojedinělou výjimkou. Spoření na penzi je totiž v naprosté většině zemí světa běžné a ve velké části vyspělého světa dokonce povinné.
Šetřit bude jen málo lidí.
V Česku povinné být nemá. To spolu s kampaní opozice, ale i třeba části finančních institucí, které nestojí o konkurenci, znamená, že se do nového systému zřejmě zapojí relativně málo lidí. A šéf ČSSD Bohuslav Sobotka ještě k tomu říká, že poté, co se dostane k vládě, současný systém silně oslabí a úspory lidí v něm znehodnotí.
Levicoví politici tak pokračují v destrukční politice, při níž se snaží přesvědčit voliče o nebetyčné lži stojící na tom, že stát, kterým jsou samozřejmě především oni, je schopen udržet solidní životní úroveň lidí po skončení pracovní kariéry na nějaké rozumné úrovni i v naší rychle stárnoucí populaci.
Zlodějina domnělá a skutečná.
Přitom neříkají, jak to chtějí zařídit. Ani to říkat nemohou, protože žádný takový recept by neprošel ani elementární kvalifikovanou oponenturou. ČSSD byla proti zvyšování důchodového věku z 60 na 62 let i dalšímu zvyšování na 65 let a protestovala vehementně proti mechanismu, který by zvyšoval penzijní věk automaticky v dalších desetiletích, kdy se dá předpokládat podstatné zhoršování poměru ekonomicky aktivních a důchodců i růst průměrného věku dožití.
A pak Sobotka, jehož strana nikdy nepředložila žádný koncept penzijního systému, o němž by se dala vést odborná i veřejná diskuse, vykládá do médií o zlodějinách penzijních fondů, které ještě ani nevznikly. Za zlodějinu považují socialisté podle jiných publikovaných výroků i skutečnost, že vláda nechává lidem, kteří chtějí vzít osud do svých rukou, část peněz, které jim dosud stát bral. Tohle pojetí státu a peněz, které bere svým občanům ve smyslu známého úsloví „Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není“, je třeba stále a pořád dokola odmítat. Právě to je totiž zlodějina, řečeno slovníkem Bohuslava Sobotky.
Myslet na budoucnost a zajistit se na doby zlé je totiž normální a přirozené. Ví to i ta veverka shromažďující zásoby lesních plodů, které potřebuje k tomu, aby přežila zimu. A měl by to vědět každý z nás. Křesťanskému učiteli by v této souvislosti bylo dobré připomenout, že ten Bůh, v něhož věří, nás měl podle této víry vybavit i rozumem. Zřejmě proto, aby v Novém Městě nad Metují nemusel kmitat od jednoho přestárlého učitele k druhému, nebo poslat vlastního syna s oněmi dvěma biblickými rybami, jejichž masem se dají nasytit tisícové zástupy.
Po pravdě řečeno mnoho lidí se stará o svá stará kolena i bez státní pomoci, a aniž o tom nějak zvlášť přemýšlí. Pořizují si vlastní bydlení a splácejí hypotéku, investují do různých spořicích produktů a vůbec se starají o to, aby v době, kdy nebudou schopni vydělávat peníze, měli alespoň kde přespat a k tomu pro nenadálé příležitosti ještě něco ve štrozoku.
Ukládání by mělo být povinné.
To však neznamená, že by státní pomoc nebyla na místě. Ona to totiž, jak je výše vysvětleno, není státní pomoc, ale jen ponechání alespoň tenké vrstvy vlny na jinak poměrně dost dohola stříhaných daňových ovečkách. I po snížení budou celkové odvody na povinné důchodové pojištění v Česku vysoko nad civilizovaným průměrem.
Do budoucna bude nutné, aby si lidé dokázali naspořit na penzi mnohem větší částky, než s jakými počítá současná podoba penzijní reformy. Možná, pokud budou učitelé učit děti, že se o ně Bůh postará, bude nakonec nutné udělat z dobrovolného spoření spoření povinné či nějak jinak donutit svéprávné občany s volebním právem, aby se chovali alespoň způsobem odpovídajícím inteligenci veverky.