STÍNOVÝ MINISTR FINANCÍ JAN MLÁDEK (ČSSD) ŘEKL PRÁVU:

* ČSSD stále kritizuje prováděné či navržené vládní reformy, zejména důchodovou reformu. Má ale sama konkrétní představu, jak by postupovala, kdyby získala vládní odpovědnost?

Především je třeba odlišit, co jsou či co by byly vratné a co nevratné změny. Takže nyní je prvořadé zabránit vládě v provádění nevratných kroků. Jde především o tzv. druhý pilíř penzijní reformy. Na stole je i jeho případné úplné zrušení, jak se to stalo v Maďarsku. Pokud by to ovšem z různých důvodů nešlo, po získání vládní zodpovědnosti bychom založili veřejný penzijní fond, který by byl konkurencí soukromým fondům. Rozhodně bychom zrušili povinné celoživotní setrvání v jednom fondu, což navrhuje současný kabinet. Chtěli bychom prosadit možnost přecházet od fondu k fondu podle jeho skutečných výnosů a kvality správy občanských prostředků. Chtěli bychom prosadit i možnost, aby se občané, pokud by byli nespokojení se soukromými fondy, mohli vrátit do průběžného systému.
* To by ale předpokládalo, že by soc. dem. měla v budoucí Sněmovně tzv. ústavní většinu, což při vší úctě je dosti velký úkol, který se žádné straně ještě od roku 1989 nepovedl.

Ústavní většina je podle všeho zapotřebí pro úplné zrušení II. pilíře, další výše uvedené změny lze provést, aniž by v příštím parlamentu ČSSD měla ústavní většinu. Nebyla by to úplná likvidace toho, co zavedla vláda, ale zásadně by to omezilo škody a negativní dopady na lidi.

* Soc. dem varuje, že u soukromých penzijních fondů může dojít k tunelování. Odkazuje na to, že máme špatné zkušenosti z kupónové privatizace. Není ale dnešní Česko trochu jiné než země před dvaceti lety?

Myslím si, že by reálně hrozilo tzv. džusování, tedy čerpání peněz z fondů přes vysoké poplatky. Už nejen aféry a skandály, ale i nepřipravenost reforem, neustálé změny, odmítání odborné debaty, což vše v současnosti zažíváme s vládní koalicí, nabádají k velké opatrnosti. Jsou tu i zahraniční příklady – například z Velké Británie, kde zkrachovaly soukromé Maxwelovy penzijní fondy. Nakonec vše, pro jistotu podruhé, zaplatili britští daňoví poplatníci. Je zde varovný příklad Polska, Maďarska a dalších zemí, kde reformy podobného typu, jaké prosazuje současná vláda, vedly spíše než k velkým penzím k velkým veřejným dluhům. Varování proto není ani tak motivováno jiným politickým postojem k penzím jako docela obyčejnou ekonomickou zkušeností. A pokud by to někomu nestačilo, nechť se podívá na to, jak radní ODS v čele s ministrem Chalupou prohospodařili obecní prostředky tím, že je svěřili Key Investments a nestarali se o to, co ta firma s jejich obecními penězi dělá. Teď mají místo peněz v obecní pokladně potištěné papírky. Pokud budou vládní strany takto spravovat penzijní fondy, tak nás bůh ochraňuj.

* Co by v době, kdy vláda prosazuje reformy, tedy měla dělat opozice?

Zabránit v mezích svých možností a současné politické síly ve Sněmovně a Senátu nevratným změnám, tomu, aby se lidé zbytečně nedostávali do těžkých životních a finančních situací. Nebo tyto změny alespoň brzdit. Dlouhodobě se rovněž snažíme o to, aby se zbytečně neexperimentovalo. Zde došlo již dnes k určitému konsenzu. Tedy aby vláda nedělala nákladné nesmyslné kroky, před kterými ji varují dokonce i její vlastní ekonomové. Vláda se mohla poučit, že provádět změny jen silou hlasů ve Sněmovně se skutečně nevyplácí. Dokládá to experiment se superhrubou mzdou. Její koncept současná vláda sama opouští, protože se neosvědčil Jenže firmy změna účetnictví a další administrativní a technické kroky spojené s novým účetnictvím budou stát dost prostředků, které by se mohly použít na daleko lepší účely. A až budou pánové Kalousek a Nečas rušit superhrubou mzdu, měli by se firmám omluvit za zbytečné vícenáklady, který tento nesmysl pro ně znamenal.

* Co je příklad dalších, podle vás nesmyslných kroků?

Například ustavení neohraničené doby odchodu do penze, kdy dnes narozené děti by odcházely do důchodu v 73 letech. K tomu nikdo vládu netlačil. Nebo záměrná snaha dosáhnout toho, aby stále více občanů se stávalo osobami samostatně výdělečně činnými. To přece naprosto zbytečně podlamuje státní rozpočet, jeho příjmy. Pokud se vláda bude snažit snižovat výdaje, aby dosáhla vyrovnaných rozpočtů, nemůže současně snižovat objem vybraných daní o 80 miliard, jak předpokládá ministr financí Miroslav Kalousek. Občas to vypadá, že na nás padají absurdní návrhy jako nekonečné zvyšování věku odchodu do důchodu, aby veřejnost zapomněla, že vláda, která měla bojovat s korupcí, bojuje spíše s těmi, kteří mají snahu něco v této věci dělat.

* Zadlužovat zemi ale také dál nejde. Pokud se soc. dem stane vládní stranou, budete také jako současná vláda mluvit o tom, že do roku 2016 dosáhnete vyrovnaných rozpočtů?

Dělání dluhů není nic levicového, je to nejlepší cesta, jak se dostat do područí MMF. V takovém případě demokraticky zvolená vláda ztrácí hodně své suverenity a o sociální politice rozhoduje mise MMF. Tak to funguje v současné době v Lotyšsku, Maďarsku, Rumunsku, Řecku, Irsku a Portugalsku. Proto máme v programu dosažení vyrovnaných rozpočtů do roku 2017.

* Soc. dem., pokud nedojde k předčasným volbám, se teo -reticky může dostat k vládě v roce 2014. Budou ale vyrovnané rozpočty možné, když každý krok vlády je doprovázen vašimi protesty, nesouhlasem a tvrzením, že vláda vede zemi do pekel?

Pokud současná vláda nezdevastuje daňovou základnu, nerozbije sociální soudržnost, sníží deficit veřejných financí alespoň pod dvě procenta HDP a nezavede druhý penzijní pilíř, který by zvýšil schodek veřejných financí, pak myslím, že ano.