Rozsudky Nejvyššího správního soudu nic neukončily. Miliardy pro slovenské důchodce budou strašit dlouho
Základním rysem sporu o „slovenské důchody“ je fakt, že je nekonečný a právníci, kteří se penzemi a evropským právem léta zabývají, se naprosto neumí shodnout, jak nakonec dopadne.
Nejvyšší správní soud řešil ve čtvrtek a v pátek „slovenské důchody.“ Senát Jaroslava Vlašína rozhodl podle očekávání, když příspěvek k důchodu nepřiznal ani Češce Marii Landtové ani Bulharu Tzvetanovi Georgievu Terzievovi. „Měli jsme dvě možnosti. Buď dát všechno všem, nebo nikomu nic. Zvolili jsme tu druhou,“ říká Vlašín.
Strategie – nikomu nic – vypadá definitivně o to víc, že navazuje na měsíc staré rozhodnutí ministerstva práce a sociálních věcí, které již nepřiznává žádné nové vyrovnávací příspěvky k důchodům, a chce tak čelit lavině žádostí ze strany slovenských penzistů, které by mohly Česko stát až 100 miliard korun. O definitivu ale rozhodně nejde. Oba případy se nyní vracejí zpět ke krajským soudům a po nich zjevně přijde ke slovu Ústavní soud.
Pokud se Ústavní soud zachová konzistentně, měla by Landtová uspět (otázkou samozřejmě je, co mezitím vymyslí zákonodárci). Hrozba diskriminace a následné miliardové díry v penzijním systému by pak byla zřejmě opět aktuální. Jinak řečeno jsme tam, kde už jsme byli – čekáme na další rozhodnutí soudu a tušíme, že se příspěvky k důchodům mohou pěkně prodražit.
Soudcovská ega V pozadí hrozby, že by Česko muselo slovenským důchodcům vyplácet miliardy, stojí vleklý spor Ústavního a Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud tradičně trval na tom, že Češi žijící v Česku, kteří po rozpadu Československa získali nižší slovenský důchod, mají nárok na dorovnání. Takových lidí jsou zhruba 4000 a slovenské důchody jsou dnes v průměru o 1800 korun nižší než ty české. Nejvyšší správní soud to odmítá s tím, že po našem vstupu do Unie nelze diskriminovat ostatní občany EU, tedy hlavně Slováky.
Oba soudy se střetly o slovenské důchody několikrát a nad soudci Nejvyššího správního soudu se vznášela hrozba kárné žaloby. Svou pravdu se Vlašín rozhodl ukázat ve zmíněném případě Landtové. Ta za Československa pracovala pro slovenského zaměstnavatele, a proto získala nárok na nižší slovenský důchod.
Podala proto žalobu a Městský soud v Praze na základě starších nálezů Ústavního soudu uznal, že má dostávat důchod, jako by byl vypočítán v Česku. Nejvyšší správní soud ale toto rozhodnutí zrušil. Městský soud pak rozhodl opět stejně a Nejvyšší správní soud zareagoval v roce 2009 podáním předběžné otázky Soudnímu dvoru EU.
Soudní dvůr rozhodl letos 22. června a řekl, že samotné vyplácení příspěvku je v pořádku, ale zároveň dodal, že praxe, kdy je přiznáván jen Čechům žijícím v Česku, diskriminuje ostatní důchodce z hlediska jejich státního občanství (přímá diskriminace) i z hlediska jejich bydliště (nepřímá diskriminace).
Nikomu nic Vlašín v případu Landtové setrval na svém původním pohledu na věc. Rozsudek sice ještě nezveřejnil, ale z jeho vyjádření je jasné, že při svém rozhodování se opřel o názor soudního dvoru, který dosavadní praxi označil za diskriminační. Soud vycházel i ze skutečnosti, že Landtová šla do důchodu až po vstupu Česka i Slovenska do Unie. „Pravidlo o zvýhodněném zápočtu dob pro české občany s trvalým pobytem na území ČR bylo nálezy Ústavního soudu relevantně stanoveno jen pro důchodové nároky vzniklé přede dnem vstupu České republiky do Evropské unie, když pro nároky vzniklé po tomto datu jim pro rozpor s evropským právem chybí precedenční závaznost,“ míní Vlašín. Modelový případ?
Druhý Vlašínovým senátem rozhodnutý případ je jiný. Terziev je občan Bulharska, v dobách federace pracoval přes 25 let u slovenského zaměstnavatele, dnes žije v Česku a dostává slovenský a dílčí bulharský důchod. Kvůli příspěvku k důchodu podal žalobu, ale Krajský soud v Ostravě mu ji v září 2009 zamítl. Případ se tak dostal k Nejvyššímu správnímu soudu. Sám Vlašín považuje věc za modelovou a tvrdí, že Terziev je ve stejné situaci jako ony desetitísíce až statisíce slovenských důchodců, kteří by si mohli o příspěvek požádat. Třeba předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský ale věc za modelový případ, který by ukázal, jakou šanci mají masy slovenských důchodců, zjevně nepokládá. LN totiž již dříve řekl, že příspěvek by mohli dostat jen ti slovenští důchodci, kteří nyní – podobně jako Terziev – žijí v Česku. A takových budou stovky. Odmítnutí příspěvku pro Terzieva zdůvodnil Vlašín jednoduše. Do důchodu šel muž ještě před vstupem Česka, Slovenska i Bulharska do Unie, a protože neměl české občanství, neměl tehdy nárok ani na příspěvek. Vstup do EU situaci změnil, ale Vlašín stejně jako u Landtové aplikoval pravidlo „nikomu nic“. Jak dál?
Základní charakteristikou sporu o slovenské důchody je skutečnost, že trvá dlouho, nekončí a právníci, kteří se důchody či evropským právem zabývají léta, se neumí shodnout ani na základních pravdách.
Během let bojů o „slovenské důchody“ se také vymezily dva vyhraněné tábory. Ten první, tvořený ministerstvem práce, Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ) a Nejvyšším správním soudem (Vlašín pracoval až do roku 1992 na správě sociálního zabezpečení, ale odmítá, že by jej po 19 letech mohla jeho minulost ovlivňovat), příspěvky přiznávat nechce a odhaduje, že případné škody by mohly dosáhnout výše až 100 miliard korun.
Ten druhý, tvořený Ústavním soudem a odborníky z úřadu ombudsmana, zase míní, že takové obavy jsou když ne účelové, tak jistě přehnané. Například Pavel Kantořík z úřadu ombudsmana nejdřív tvrdil, že reálné dopady budou marginální, protože výše slovenských důchodů dohání ty české, nově pak dospěl k názoru, že o příspěvek by mohli žádat jen ti slovenští důchodci, kteří po rozpadu federace pracovali minimálně rok v Česku. Rychetský zase razil zmíněnou teorii, že množinu slovenských žadatelů zmenšuje podmínka, aby aktuálně bydleli v Česku.
Odhadnout, jak věc skončí, nelze. Může se táhnout léta a časem „vyhnít“, také ji ale možná soudy či parlament dotáhnou do konce. ČSSZ nyní nepřiznává žádné nové příspěvky a ministerstvo práce připravuje novelu, která má hrozbu stamiliard definitivně ukončit. Obavy z výsledku ale panují i na ministerstvu. „Situace je složitá. Pro sebe si říkám, že zákony jsou vyjádřením nějaké politiky. A pokud tedy čeští představitelé vyjádří vůli, že 100 miliard nemáme, tak se tato vůle přetvoří do právních předpisů, které budou co nejčistší. Takové zákony pak prostě budou schváleny, a co bude dál, to se uvidí,“ řekl nedávno LN Jiří Král. Právě on má důchody na ministerstvu na starosti.