Předminule jsme si vysvětlili, že pouze penzijním připojištěním si klidné stáří nezajistíme. V minulém díle Školy finanční gramotnosti jsme se naučili vypočítat částku, která by nám měla na stáří stačit. Dnes si vysvětlíme, kde ty peníze vzít.
* Škola finanční gramotnosti: penzijní připojištění
* Škola finanční gramotnosti: kolik si potřebuju naspořit do důchodu
Základní principspoření zní: čím vzdálenější v čase je bod, kdy odcházíte do důchodu, tím odvážněji, riskantnějimůžete (a měli byste) investovat. Já vím, že se spousta zvás bojí slova riziko, ale je to slovo zavádějící, někdo ze zkušených ekonomů nebo lingvistů už by měl konečně vymyslet nějaký lepší pojem.Investovat na krátkou dobu do rizikovějších akcií, je stejně nevhodná a de facto riziková strategie jako investovat dlouhodobě konzervativně, do bezpečnějších cenných papírů.Jak je tohle možné?

Pojďme si to vysvětlit na příkladech:

To tedy byly dva příklady, jak by se to dělat nemělo. Pojďme se teď podívat,kudy na to jít správně.

Dnes jste mladý a zdravý a máte práci (možná v ní i čtete tenhle článek). Idylka ale nepotrvá věčně. Pokud nechcete být ve stáří odkázaní na stát, doporučuje se už nyní odkládat malé částky, a to do nějakých agresivnějších fondů, pravděpodobně čistě akciových.

Průměrně každých sedm let přijde nějaká akciová krize, což je pro vás vlastně dobře, to je doba, kdy nakupujete akcie „ve slevě“. Když je nějaký výprodej v supermarketu, tak lidé nakupují jako diví, když je výprodej na akciovém trhu, měli by se chovat stejně.

Takže během následujících (například) pětadvaceti let budete investovat agresivně, na krize jste psychicky připravení, naopak se na ně budete těšit a nijak vás nerozhodí.

Zhruba deset let před odchodem do důchodu svůj podíl v akciových fondech odprodáte a za peníze nakoupíte něco konzervativnějšího, například dluhopisy nebo něco podobného.

Pak řekněme pět let před koncem odprodáte idluhopisy a nakoupíte velmi konzervativní fondy nebo si všechno přesunete rovnou na spořicí účet, kde budou vaše úspory v bezpečí a zároveň udrží krok s inflací. Riziko příchodu krize je už pro vás příliš velké: nemáte čas čekat, až se přežene.

Ty milníky – deset a pět let před důchodem – berte jako orientační. Je potřeba se vždy zařídit podle aktuální situace. Například pokud jsme zrovna uprostřed akciové krize, nemá smysl se zbavovat akcií, vydržte ještě nějaký rok, než se zase dostanou do kondice. Apak můžete klidně vynechat ukládání do prostředně rizikových instrumentů a peníze z akcií přesunout rovnou třeba na spořicí účet.

Tady už je na akciovou fázi docela pozdě. Ti z vás, kteří toho litují, můžou zainvestovat do akciového fondu něco málo, ale nedoporučuji více než pět procent prostředků. Svoje peníze uložte do nějakých méně rizikových fondů, zřejmě tedy dluhopisů. Tady svoje peníze držte podle situace pět až deset let, než je prodáte. A pak rychle s úsporami na spořicí účet nebo do garantovaného fondu.

V závěrečné fázi už prostě nemá smysl riskovat. Je sice fajn, že váš soused loni vydělal na akciích 50 tisíc korun, to ale neznamená, že to letos zopakuje. Dost možná letos o těch 50tisíc zase přijde. Nenechejte se strhnout do pochybných obchodů.

Pokud jste si dnes uvědomili, že to máte „za pár“ a že státní důchod sám o sobě stačit nebude, je každá rada drahá. A to třeba i doslova. Pokud vám někdo poradí ztracený čas dohánět v nějakém akciovém fondu, protože on už tam má peníze roky a slušně mu to vydělává, můžete skutečně draze zaplatit.

Tady je prostor už pouze na konzervativní investice, jako je například i zmiňované státní penzijní připojištění. Zřiďte si nějaký spořicí účet bez poplatků a dávejte si bokem peníze tam. Nenechávejte si všechno na jedné hromadě na běžném účtu, budete mít falešný pocit, že máte hodně peněz.

Samozřejmě jsou i jiné cesty, jak se připravit na důchod. Když se podíváte na rady zkušených matadorů, překvapivě zjistíte, že jedna se opakuje velmi často – udělejte si a dobře vychovejte mnoho dětí.

Nebo můžete založit úspěšnou firmu, která vás bude živit i v důchodu. Ne každému se to podaří, ale za pokus to jistě stojí.

Způsobů je prostě víc a nikde není napsáno, že je nemůžete libovolně kombinovat.

Karel Drsný si dnes uvědomil, že za pět let odchází do důchodu a že je čas si něco naspořit. Aby dohnal ztracené roky, rozhodl se investovat –jak se říká –agresivně, do čistě akciových fondů. Je sice možné, že s touto strategií dosáhne nejlepšího zisku, nicméně riziko toho, že během pěti let přijde nějaká akciová krize, která srazí ceny dolů,je příliš velké na to, aby pokoušel štěstí.

Pro Karla už je pozdě honit bycha, měl by si začít odkládat spíše konzervativně. Pokud bude na investicích do akcií trvat, měl by být srozuměn s tím, že setaké možná budemuset rozloučit isčástí svého vkladu.

Květoslav Opatrný je zodpovědný poctivec, který uždvacet let odkládá peníze bokem do různých garantovaných záležitostí, jako jsou spořicí účty, termínované vklady a porůznu zajištěné fondy. Dnes mu chybí stejně jako Karlovi Drsnémupět let do důchodu a už nehodlá svoji strategii měnit.

To je vtuhle chvíli správné rozhodnutí, chybu Květoslav udělal už před nějakými dvaceti lety, kdy měl začít investovat do akciových fondů. Dnes má sice naspořený nějaký obnos, ke kterému se garantovaně „doplazil“, bohužel jeho reálná hodnota zhruba odpovídá tomu, co si poukládal. Průměrný úrok tři procenta anulovala průměrná tříprocentní inflace. Investovat konzervativně na dlouhou dobu je tedy vlastně – velmi rizikové.