Pět největších penzijních fondů loni lidem reálně prodělalo přes šest procent. Systém se má změnit
Finanční krize rozdělila penzijní fondy. Dříve se jejich výdělky i připisované zhodnocení pro klienty pohybovaly v úzkém intervalu a nebyly mezi nimi reálně velké rozdíly, ale letos Češi spořící na penzi už citelně pocítí, komu své peníze svěřují.
Zatímco největší hráči na trhu jim za loňský rok připíší zcela minimální, nebo dokonce žádné zhodnocení, penzijní fond Allianz přidá tři a Generali dvě procenta.
„Výsledek považujeme za skvělý o to víc, že není nijak dotován,“ říká mluvčí penzijního fondu Allianz Pavla Paseková. Dva zmíněné fondy totiž patří vzhledem ke svým aktivům k nejméně zadluženým a navíc se jim loni dařilo, protože měly nakoupeno minimum prodělečných akcií.
Pět největších hráčů lidem reálně prodělalo šest procent
Třetí menší fond na trhu, který připsal na rozdíl od konkurentů mimořádné zhodnocení, je ještě Aegon. Ten ho však docílil jen díky finanční injekci od akcionářů a tlačí před sebou velké náklady na lovení klientů, které mohou v budoucnu jeho zákazníkům výnosy naopak snižovat.
Navíc byl v téměř padesátimilionové ztrátě. „Ztráta bude včetně připsaného výnosu hrazena ze zdrojů akcionářů,“ uvedl šéf Aegonu Vladimír Bezděk.
Pokud se porovná loňská inflace s připsaným zhodnocením pěti největších tuzemských penzijních fondů, tedy PF České pojišťovny, České spořitelny, Axa, Komerční banky a ING, vyjde šestiprocentní pokles reálné hodnoty peněz, které jim jejich klienti svěřili (viz tabulka Kolik fondy skutečně vydělaly).
Jinak řečeno, lidem zbylo ze stokoruny, kterou svěřili fondům, reálně 94 korun. Od roku 1995 nebyl nikdy rozdíl mezi inflací a zhodnocením připsaným penzijními fondy tak velký. A překonat inflaci se jim nepodařilo již druhý rok v řadě.
Skóre lidí sice mírně vylepšuje státní podpora (ať už přímý příspěvek k připojištění nebo jeho daňové zvýhodnění), ale z dlouhodobého hlediska je pro ně zásadní právě výkonnost fondů.
O to více ji musí sledovat mladší ročníky, které se rozhodly spořit na penzi desítky let.
Z čistě matematického hlediska se totiž penzijní připojištění v současné podobě vyplatí starším lidem, kteří mohou lépe profitovat právě ze státní podpory. „Připojištění bez příspěvku zaměstnavatele se vyplatí nejdříve zhruba od 45 let,“ říká Tomáš Tyl, poradce z firmy Fichtner.
Čím kratší dobu totiž člověk na penzi spoří a čím menší částku ukládá, tím hraje státní podpora větší roli a více mu vynáší. V dlouhém období musí přijít ke slovu šikovnost fondu, jak svěřené peníze rozhojnit. Dnes se musí penzijní fondy držet poměrně striktních pravidel, kam mohou investovat, což jim svazuje ruce a údajně znemožňuje dosahovat větších výnosů.
Proto je připravena reforma systému penzijního připojištění, která by od Nového roku měla umožnit jít fondům i do rizikovějších, a tedy výnosnějších investic.
Fondy i stát, který nový zákon připravuje, si od toho slibují přilákání dalších lidí do systému spoření a hlavně zvýšení jejich měsíční úložky. Ta by měla být v takové výši, aby jednou lidem skutečně v penzi mohla smysluplně finančně pomoci. Nový zákon o penzijním spoření tak dá možnost vytvořit každému fondu tři různé rizikové investiční profily/společnosti, z nichž si klient bude moci vybírat podle svého apetitu. Zároveň striktně oddělí majetek fondů a peníze klientů, což by mělo zabránit neprůhlednému nakládání s penězi lidí.
Výměnou za slib větších výnosů se lidé budou muset vzdát současné garance, jež jim zaručuje, že výnos fondu nemůže být nikdy záporný. Z jejich peněz jim tak může ukrajovat přinejhorším jen inflace a ne investiční nešikovnost fondu.
Ti, kdo již dnes na penzi spoří a chtějí mít zachovánu současnou jistotu, budou moci zůstat ve starém systému.