Penzijním fondům letos rostla klientela i objem peněz. Zisk jim sice poklesl, spoření v nich se ale přesto vyplatí.

Média na to reagovala texty, které varovaly, že fondy letos svými výnosy nepřekonají inflaci. Následovaly úvahy, zda se tedy připojištění vůbec vyplatí. Nic proti, avšak drtivá většina diskutujících se baví jen o jediné věci - výnosu za letošní rok. A to je diskuse hodně zúžená a zcela vytržená z kontextu vývoje celého finančního trhu. Chci-li posuzovat investiční nástroj, musím se ptát, nakolik vyhovuje mému cíli a jak vypadá ve srovnání s alternativními možnostmi. Penzijní fondy musely být od začátku koncipovány jako jednoduché a srozumitelné pro klienta. Navíc jako průhledné a bezpečné, s nějakým motivačním prvkem. O jejich srozumitelnosti svědčí počet aktivních klientů. Ve srovnání s některými jinými sektory jsou mimořádně stabilní. A motivační prvek v podobě státního příspěvku i daňových úlev nabízí okamžité vysoké zhodnocení každého vkladu. Samozřejmě, pokud by se vklady dále nezhodnocovaly, význam těchto motivací by se časem rozplynul. Penzijní fondy ale doposud, ve své již čtrnáctileté historii (s výjimkou dvou let 1998 a 2001), vždy zhodnocovaly prostředky svých klientů nad úrovní inflace a většinou i bankovních vkladů. Díky státnímu příspěvku, daňovým úlevám a také zkušenosti, že na rozdíl bankovních úroků nepodléhají připisované výnosy zdanění (až při výplatě penzí), nabízely vždy zajímavou investiční příležitost. Samozřejmě, že s určitou restrikcí výběru peněz před šedesátým rokem věku - ale právě v tom přece spočívá podstata spoření na penzi. V poměru k inflaci není snad žádná investice profitabilní každý rok. V situaci, kdy se v první polovině roku koruna utrhla z řetězu a ekonomika začíná chladnout (mimo jiné roste i nezaměstnanost), je logické, že úroky stagnují, respektive i klesají. Proto se například bankovní vklady letos úrovni inflace ani nepřiblíží. Protože akciové trhy zažívají výrazně negativní korekci, je jasné, že překonat inflaci se nepodaří téměř nikomu. Ve srovnání s ostatními investicemi si penzijní fondy opět nepovedou špatně. A co je podstatné - vedou si dobře v dlouhodobém horizontu. Za tohoto poklesu i momentálně nabízí spolehlivou ochranu úspor. Přesto se asociace již delší dobu snaží prosadit změnu modelu na takový, v jehož rámci si klient bude moci vybrat z typových portfolií podle svých potřeb a zaměření. Samozřejmě z omezeného počtu, aby produkt zůstal nadále jednoduchý a přehledný. Dnes vše nasvědčuje tomu, že se toho dočkáme. Kdo posledních deset let spořil pětistovku měsíčně, získal však i ve stávajících fondech v průměru roční zhodnocení okolo 4,5 procenta. Stojí mu tedy za to počkat si na nové možnosti v nynějším penzijním fondu.