Rychlé stárnutí populace a také rostoucí veřejné dluhy států jsou příčinou, proč je reforma penzijních systémů nevyhnutelná, tvrdí Henri de Castries, předseda představenstva globální finanční skupiny AXA Group. „Stávající penzijní systémy vycházejí z předpokladů platných po druhé světové válce, proto jejich nastavení již neodpovídá realitě,“ říká de Castries.

* LN Už jste učinili rozhodnutí, zda se pojišťovací skupina AXA zúčastní penzijní reformy v Česku?

Sledujeme přípravy důchodové reformy a účast zvažujeme. Zatím jsme neudělali finální rozhodnutí. Bude záležet na tom, jestli se vláda bude chovat vůči investorům přátelsky.

* LN Opozice říká, že jakmile uchopí moc, zruší plánovanou možnost lidí vyvádět část peněz ze sociálního pojištění do penzijních fondů. Tvrdí, že je to nezbytné, aby nedošlo k oslabování státního systému financování důchodů...

Pod vlivem rostoucích veřejných dluhů lidé přestávají politikům věřit, že dokážou zajistit jejich budoucnost. Lidé vědí, že průběžný systém financování důchodů se dostává pod tlak prakticky všude, a že nejlepší způsob, jak ochránit svoje úspory, je nedávat je státu - protože hospodaření států vyvolává odůvodněné pochybnosti, zda státy budou schopné tyto úspory lidem v budoucnosti vrátit. Proto se domníváme, že dobrovolné spoření na důchod má budoucnost.

* LN Jenže současná volatilita na trzích a znehodnocování portfolií soukromých fondů vyvolává mezi některými lidmi obavy, že přijdou o peníze i v privátních fondech...

A jaké je tedy řešení?

* LN Pokračovat ve spoření do státního průběžného systému...

I při vědomí, že dluhy států již v zemích OECD v průměru přesáhly sto procent hodnoty hrubého domácího produktu?

* LN Lidé ale pořád věří, že stát je všemocný a padnout je nenechá...

Lidé začínají být stále rozpolcenější. Mnoho lidí se spoléhá na stát, protože nemají dostatečné příjmy. Věří proto v zázračnou ruku státu, že je nenechá padnout a zajistí jim to, co si nemohou zajistit sami. Ale lidé ve střední třídě si již musí klást otázku, zda si chtějí spořit na důchod sami a mít úspory pod vlastní kontrolou, anebo spořit do větší státní kasy, kterou ale ovládat nemohou.

* LN Jak chcete přesvědčit většinu lidí, že se při rostoucím věku odchodu do důchodu vyplatí spořit? Mnozí namítnou, že naspořené peníze nevyčerpají...

Neusilujeme o to přesvědčit každého. Naším cílem je přesvědčit střední třídu a zámožnější lidi.

* LN To ale potvrzuje teorie, že postupné oslabování průběžného systému financování důchodů je pastí na lidi s nižšími příjmy...

Ano. Ale my nejsme politickou stranou. Nemůžeme nabízet řešení pro každého.

* LN Je ale nezbytné připustit, že politici musí „kopat“ za všechny, tedy i za nízkopříjmové skupiny. A ty v současnosti nemají prostředky na spoření do penzijních fondů...

Dostupnost soukromého pojištění se bude zvyšovat. Musíme si totiž uvědomit, že střední třída v rozvíjejících se ekonomikách výrazně naroste. V roce 2008 tvořilo střední třídu v rozvíjejících se ekonomikách zhruba 1,3 miliardy lidí. V roce 2030 by již do této třídy mělo spadat 3,5 miliardy lidí. Zvýší se tak finanční síla lidí, nová střední třída bude napomáhat dalšímu růstu.

* LN Někteří odpůrci penzijní reformy dokonce tvrdí, že není potřebná, že stačí zvýšit zdanění firem nebo výšepříjmových skupin lidí...

Veřejné výdaje nemohou vyřešit sociální potřeby lidí, které se budou dále zvyšovat. Statistiky jasně ukazují, jak v posledních třech letech během globální finanční krize narostl podíl veřejného dluhu na hrubém domácím produktu. Zatímco v roce 2008 činil tento podíl v zemích OECD kolem 75 procent, v příštím roce to bude již přes 105 procent. Jestliže si mají Evropa i země OECD zachovat konkurenceschopnost, nemohou spoléhat na zvyšování dluhu a daní. Řešení spočívá v provádění strukturálních reforem. Ty musí být zásadní, a musí být provedeny co nejrychleji.

* LN Mnoho lidí ale namítne, že až dosud státy financovat důchody zvládaly. Proč tedy zaznívá tak silné volání po co nejrychlejších reformách?

Na vině je stárnutí populace. Stávající penzijní systémy vycházejí z předpokladů, které panovaly v období po druhé světové válce. Od té doby se ale průměrná délka života prodloužila o více než 15 let. Je tedy logické, že když jsou současné penzijní systémy založené na zastaralých předpokladech, jejich nastavení nemůže být správné.

* LN Tlak na lidi v souvislosti s důchodovou reformou zvětšuje i plánované prodlužování odchodu do důchodu. S rostoucí dobou, po kterou budou lidé nuceni pracovat, budou růst i požadavky na jejich kvalifikaci. Je přece nereálné, aby si pracovník při současném tempu inovací vystačil s tím, co nastuduje v mládí...

Proto hovořím o nezbytnosti strukturálních reforem. Bude se muset změnit vzdělávací systém. Z toho, co se naučíme mezi pátým a 25. rokem života, budeme muset čerpat v profesionální kariéře mnohem déle. Bude se prodlužovat věk dožití, a lidé proto budou muset i déle pracovat a přitom se vyrovnávat s rychlým rozvojem inovací. Vše spěje k dlouhodobosti. Zaměřovat se pouze na krátkodobé prospekty je zcela chybné.

* LN Dlouhodobost je ale zejména ve finančním sektoru hlavně ze strany regulátorů neoblíbená. Dlouhodobé investování je často označováno za spekulativní, a tudíž rizikové, a rostou požadavky na krátkodobé projekty...

Regulace nesmí přimět lidi vyvarovat se jakékoliv míry rizika v dlouhodobém horizontu a umožnit tak pouze krátkodobé investice. Ochota a odvaha brát na sebe přiměřenou míru rizika i v dlouhodobém časovém horizontu je nezbytná. Při nulové míře rizika by byla i míra růstu nulová. Riziko je základním předpokladem ekonomického růstu.

* LN Není to ale jen o ochotě lidí a investorů přijímat riziko. Vlna regulací dlouhodobé investiční strategie čím dál tím víc vytěsňuje...

Regulace v Evropě se v posledních letech stává skutečně problematickou. Vytěsňuje dlouhodobé investice a snaží se je nahradit krátkodobými. To je pro pojišťovací společnosti nepřijatelné. Musíme pracovat s dlouhodobými investicemi. A vzhledem k tomu, že pojišťovny uskuteční ročně kolem 30 procent veškerých globálních investic, by naše potřeby měli brát regulátoři vážně.

* LN Jak významný investiční region představuje pro pojišťovny Evropa?

Velká část investic od pojišťoven směřuje právě do Evropy. Odhaduji, že se jedná o zhruba 40 procent. To ale neznamená, že jsme vydáni bruselským regulátorům napospas. Musíte vzít v úvahu, že ekonomika je globalizovaná, hranice jsou otevřené a mimo Evropu je mnoho velmi atraktivních míst, kam se dá investovat.

* LN Jak atraktivní Evropa po všech regulacích zůstane pro dlouhodobé investory?

Logicky budeme sledovat, jak se bude investiční atraktivita Evropy a dalších míst vyvíjet, a podle toho se budeme i rozhodovat. Když se podíváte na investice pojišťovacích společností v Evropě, zjistíte, že jsme pro evropský finanční systém klíčovým odvětvím. Nakupujeme akcie, nakupujeme vládní dluhopisy, nakupujeme i firemní dluhopisy. Regulace musí být nastavena tak, aby si Evropa zachovala konkurenceschopnost. Jakákoliv nadměrná regulace nebo nadměrná opatrnost povede k tomu, že Evropa bude rychle ztrácet. Byla by to škoda, protože její startovací pozice je pořád dobrá.

* LN Nepřiměly vás dluhové problémy stále většího počtu evropských států přehodnotit nakupování vládních dluhopisů?

Nečekali jsme na to, jak se bude krize vyvíjet. Postupně jsme proto odprodávali vládní dluhopisy a nakupovali podnikové dluhopisy tak, aby jejich podíl byl zhruba vyrovnaný.

* LN Hodláte se vládních dluhopisů dále zbavovat?

Nebudeme se zbavovat všech vládních dluhopisů, které máme. Pořád existuje dost skutečně kvalitních vládních dluhopisů. Dluhopisy nepřestane určitě vydávat například německá vláda nebo Francie.