Důchodová reforma se pomalu rodí na svět, podoba nabírá konkrétní rysy. Zeptali jsme se proto odborníka na slovo vzatého, jaké změny reforma přinese. Aktuálním tématem posledních dní se stala důchodová reforma. O nutnosti změny současného průběžného systému přestává být pochyb. Počítá se s posílením soukromého spoření prostřednictvím penzijních fondů. Vyvstávají však otázky, zda má být spoření do penzijních fondů povinné, či ne. V souvislosti s důchodovou reformou se mluví také o zvyšování věku odchodu do důchodu a o srovnání sazeb DPH na 19%.
S Pavlem Kantoříkem, právníkem Kanceláře veřejného ochránce práv v Brně, který se problematice důchodů věnuje několik let, jsme si povídali o všech výše zmíněných aspektech důchodové reformy.
V současnosti slyšíme často o nutnosti důchodové reformy a na naší politické scéně se vedou diskuze o její podobě. Jak to s vládním návrhem reformy je a co je jejím obsahem?
Vládní návrh reformy zatím světlo světa nespatřil, doposud není ani dojednán. Je však zřejmé, že reforma důchodového systému bude muset přijít, byť bude provázena krajně nepopulárními kroky. Současný státní průběžně financovaný systém (PAYG), tak, jak je nyní nastaven, bude s ohledem na předpokládané stárnutí populace způsobené prodlužováním průměrné délky života a nízkou porodností, v blízké budoucnosti generovat výrazné schodky. V dlouhodobém horizontu je neudržitelný. Cílem reformy by mělo být nalezení takového mechanismu, které zajistí jednak udržitelnost důchodového systému, ale též důstojné zajištění důchodců. Současná vláda proto zvažuje zavedení tzv. druhého pilíře, tedy fondového financování (FF), v jehož rámci si lidé v aktivním věku budou moci odkládat část svých příjmů, přičemž se sníží pojistné na sociální zabezpečení. Diskuse se vede nad tím, zda by fondové financování mělo být povinné či nikoliv, o výši příspěvku, a též, z čeho se zaplatí dočasný výpadek příjmů státního rozpočtu. Uvažuje se o srovnání sazeb DPH na 19%.
Důchodová reforma počítá se zachováním současného průběžného systému a s posílením soukromého spoření na penzi. Diskutuje se ovšem o tom, zda má být spoření v penzijních fondech povinné, či dobrovolné. Ke které variantě se přikláníte?
Přikláním se k povinným odvodům do penzijních fondů, neboť tak bude možno přesněji stanovit parametry reformy. Klíčové bude stanovení výše odvodů. Mezi lidmi neustále přetrvává víra, že ve státním systému o peníze ve formě důchodu přijít nemohou, fondové financování je však nejisté. Současný stav státního průběžného systému ukazuje, že to není až taková pravda. Navíc stát zavedením fondového systému nad ním neztrácí nadobro kontrolu, jak se paradoxně ukázalo na Slovensku, nebo naposledy v Maďarsku.
Je však třeba dodat, že ani průběžný systém ani fondové financování nejsou sami o sobě samospasitelné a bezchybné. Průběžný systém silně ovlivňuje stárnutí populace, prodlužující se průměrná délka života i nízká porodnost. Pokud se podíváme na demografický vývoj, je zřejmé, že pokud bychom se reformy stávajícího průběžného systému nedočkali, čekají nás jeho silné restrikce (které koneckonců nejméně od roku 2008 probíhají) a snižující se náhradový poměr, což je procentní poměr mezi mzdou člověka před odchodem do důchodu a výše důchodu z něho stanovená. Pro Vaši představu, ve zprávě Evropské komise z listopadu 2010 vyplývá, že náhradový poměr byl v ČR v roce 2007 33%, přičemž odhad k roku 2060 klesá dokonce k 27%. To je dost demotivující. FF je pro změnu citlivý na krátkodobé ekonomické turbulence, takže optimem by byla jejich vzájemná kombinace.
V Maďarsku došlo k situaci, kdy občané museli převést naspořené prostředky ze soukromých penzijních fondů zpět do státních a naspořené peníze maďarská vláda následně použila na zaplacení státního dluhu. Je možné takovému zneužití vládou zamezit?
Není, jedná se o negativní projev kontroly státu i nad fondovým financováním.
V souvislosti s důchodovou reformou se mluví i o zvyšování věku odchodu do důchodu. Zatím padly návrhy, že se doba odchodu do důchodu prodluží na 65-67 let. Byla by reforma možná i bez prodlužování doby nebo to je naopak nezbytně nutné?
Tak asi nelze říci, že by to bylo zhola nemožné, spíše je to nereálné, neboť jak už jsem řekl výše, penzijní systém musí být nejen udržitelný, ale musí být schopen poskytovat adekvátní příjem osobám, které z něj čerpají prostředky. Průběžný systém můžeme charakterizovat tak, že aktivně přispívající lidé financují důchody těm neaktivním a jejich potomci pak budou financovat jejich vlastní důchody. V současné době ubývá aktivně přispívajících lidí, což je dáno snižující se porodností. ČR je po Litvě druhou zemí s nejnižší porodností v Evropě. Na jednu ženu statisticky vychází 1,25 dítěte. Zatímco v roce 1989 se u nás rodilo 128000 dětí, dnes je 118000 a v roce 2031 je předpoklad narození 79000 dětí. Na druhé straně se prodlužuje průměrná délka života. Oba faktory pak mají vliv na stárnutí populace. Dnes je průměrný věk české populace 40 let, v roce 2065 je předpoklad, že to bude 49 let. Demografický výhled je neúprosný, takže je zřejmé, že prodlužování věku odchodu do důchodu je nutné a svým způsobem i logické. Trošku mě mrzí politické proklamace některých parlamentních stran o tom, že důchodový věk měnit netřeba, že současný systém buď nemusíme měnit vůbec, či jen parametricky. To prostě není pravda a znemožňuje to věcnou diskusi.

Navíc důchodový věk je jen jedna strana oné pověstné mince. Neméně důležitou podmínkou pro vznik nároku na starobní důchod je získání potřebné doby pojištění. Po posledních parametrických změnách současného důchodového systému se tato doba postupně prodlužuje na cílových 35 let, což je patrně světový unikát. Dám Vám příklad. Po posledních změnách přestalo být studium náhradní dobou pojištění. Je Vám 25 let, skončíte školu, a před sebou máte perspektivu, že pro vznik nároku na starobní důchod musíte pracovat minimálně 35 let, aby Vám následně v 65 letech vznikl nárok na starobní důchod. Pokud v tomto období budete delší dobu nezaměstnaní, nebo třeba budete pracovat v nesmluvní cizině, máte smůlu, nárok na starobní důchod v řádném důchodovém věku Vám nevznikne. A to ponechávám stranou, že se Vám studium nezhodnotí při výpočtu důchodu, a že součástí posledního legislativního návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí bylo rozšíření rozhodného období pro zjištění osobního vyměřovacího základu ze 30 let na celé období Vašeho života po 18tém roku věku. Jinými slovy řečeno, studium, při kterém byste neměla žádné výdělky, by Vám rozmělnilo výdělky, kterých byste následně dosáhla v rozhodném období. Ministerstvo práce a sociálních věcí však již dalo v tomto posledně jmenovaném ohledu zapravdu veřejnému ochránci práv, že už by to bylo vůči studentům neúnosně tvrdé.
Jako odborník, který dlouhodobě sleduje problematiku důchodů, jste se podílel na expertních stanoviscích k návrhům ministerstva. Jaké byly vaše připomínky, co jste navrhoval změnit?
Pracuji v Kanceláři veřejného ochránce práv, a spolu s dalšími kolegy připravujeme pro veřejného ochránce práv podklady v případě připomínkových řízení k navrhovaným změnám právní úpravy (parametrické změny systému). Veřejný ochránce práv své připomínky uplatnil v lednu tohoto roku k návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým ministerstvo reagovalo na nedávné rozhodnutí Ústavního soudu týkající se dávkové formule starobních důchodů, tedy způsobu výpočtu starobního důchodu.

Mimochodem, uvedený návrh ministerstva názorně ukázal, že ucelená reforma důchodového systému, která bude občanům náležitě vysvětlena a bude mít širokou politickou podporu zaručující její stabilitu, je mnohem vhodnější i výhodnější, než nahodilé drobné parametrické změny stávajícího zákona o důchodovém pojištění. Parametrickými změnami rozumějte v drtivé většině restrikce stávajícího zákona o důchodovém pojištění týkající se např. náhradních dob důchodového pojištění, vyloučených dob, prodlužování důchodového věku atd. Jejich smyslem je pouze krátkodobé vytloukání klínu klínem, málokdo se v nich orientuje, ale hlavně nabourávají důvěru občanů v důchodový systém.
Od října tohoto roku dojde ke změně výpočtu důchodu a většině občanů se penze vlivem nového výpočtu sníží. Co si myslíte o rozhodnutí Ústavního soudu, který přikázal zvýšit náhradový poměr důchodů k platům u vyšších příjmových skupin?
Osobně jsem to rozhodnutí přivítal. Současný důchodový systém je vystavěn na mezigenerační solidaritě a též na solidaritě lidí s vyššími příjmy s lidmi, jejichž příjem je podprůměrný. Podíváte-li se však na důchodovou formuli, tedy na způsob výpočtu starobního důchodu, zjistíte, že hrubý plat se Vám do výpočtu důchodu projeví mezi 11000 – 28200,- Kč (tedy mezi dvěma redukčními hranicemi) pouze z 30% a z částky nad 28200 pouze z 10%. Odvody pojistného na sociální zabezpečení však tyto restrikce nekorelují, náhradový poměr u vyšších příjmových skupin je nedostatečný. Ústavní soud došel k závěru, že se již nejedná o projev mezigenerační solidarity, ale, laicky řečeno, o nespravedlivost. V současné době se jedná o návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, který právě nyní putuje po připomínkovém řízení vládě. Uvidíme, zda se s ním vláda ztotožní, a pokud ano, zda případně přijatý zákon znovu někdo nenapadne u Ústavního soudu. Poté, co jsem měl možnost návrh vidět, bych se tomu příliš nedivil, neboť drtivá většina občanů by si pohoršila. Návrh totiž spočívá v tom, že se sice prodlouží prostor mezi redukčními hranicemi (druhý redukční hranice by měla být na trojnásobku průměrného platu), ovšem zároveň se bude z hrubého platu počítat namísto 30% pouze 23%.
Ve všech zemích kolem nás zatím skončila důchodová reforma větším či menším fiaskem. Například i Slovensko nyní zvažuje jak s důchodovou reformou dále naložit. Myslíte si, že je reforma navržena tak, abychom neopakovali ty stejné chyby?
Důchodová reforma nespočívá pouze v zavedení druhého pilíře, tedy fondového financování. S výše naznačeným demografickým vývojem se musí vypořádat velká většina zemí Evropy, včetně těch, kteří již fondové financování mají. A těch je většina – 16, samozřejmě s různou mírou podílu příjmu důchodce z fondů, v celkovém jeho příjmu. Takže asi nelze říci, že ve všech zemí se reforma nepovedla. Ono je třeba také rozlišovat důvody zásahu státu do fondového financování, neboť ne vždy primárně spočívají v důchodovém systému. Na Slovensku došlo k tomu, že při zavedení druhého důchodového pilíře vyvedli do fondového financování příliš vysoké procento plateb, které následně chyběly v penzijním systému. V Maďarsku, či naposledy v Polsku jde však spíše o využití plateb obyvatel na důchodové pojištění pro snížení zadluženosti země.
Reforma by ale neměla být pouze o zavedení druhého pilíře. Měla by obsahovat i další aspekty, včetně změny uvnitř průběžného systému systému, myslím tím například v zapojení zaměstnavatelů. Jedním z důvodů, kterým se zdůvodňovalo v roce 1992 zrušení pracovních kategorií, bylo to, že již není třeba určité profese zvýhodňovat, de facto odškodňovat pracovníky ze zdraví poškozujících provozů snížením důchodového věku a navýšením jejich důchodů, lepší cestou je učinit z těchto pracovišť pracoviště zdraví neničící. Ukazuje se, že to je utopie, profese jako horník, pracovník v hutích apod. prostě nemůže být schopen plnohodnotně pracovat do důchodového věku v těchto provozech. Nastává tedy situace, kdy zaměstnavatel přijme zdravého zaměstnance do svého provozu, během určité doby z něj „vyždíme„ pracovní potenciál a následně jej vrátí státu, který je povinen zajistit mu životní zabezpečení formou např. invalidního důchodu. Domnívám se, že by bylo namístě, aby se tito zaměstnavatelé určitým podílem na důchodovém zajištění svých bývalých zaměstnanců podíleli.
V prvním čtvrtletí roku by se mohl najít kompromis mezi návrhy politických stran a pak se budou muset připravit zákony a legislativní změny umožňující změnu důchodového systému - a ty nebývají nejrychlejší. V kterém roce odhadujete, že by mohla být reforma spuštěna?
Pokud nebudou příslušné zákony schváleny v průběhu roku 2012, obávám se, že bude důchodová reforma tématem zase po dalších volbách. Přece jen se nejedná o politicky přitažlivé téma.
Myslíte si, že kdyby se vládě nepodařilo letos důchodovou reformu schválit, došlo by k dramatickému zhoršení základních podmínek nároku na důchod?
Jak už jsem uvedl výše, pokud se bude změna stávajícího důchodového systému oddalovat, budou její pozdější změny o to bolestivější. To je zcela jasné. A parametrické změny přitom probíhají neustále – prodlužuje se důchodový věk, doba potřebná pro vznik nároku na starobní důchod, ruší se některé náhradní doby pojištění (studium), nebo se zužují (doba v evidenci na úřadu práce), navrhuje se změna podmínek vzniku nároku na vdovský důchod atd.