O tom, že náš penzijní systém směřuje k ošklivým koncům, vedeme diskuse už 20 let. Dnešní mladé čeká dlouhé období plateb sociálního pojistného, ale důchody jim budou reálně platit až budoucí děti. Socialisté léta tvrdí, že s ním nemusíme nic dělat, Pavel Kohout jej označil za sociálněpojistnou lež a tvrdí, že „nikdy v historii a nikde na světě neexistoval svobodný národ, který by byl v tak extrémní míře zdaněný a zároveň tak odkázaný na stát, jako jsou Češi… A největším šokem je, že valné části národa tento zvrácený a škodlivý stav přijde jako něco normálního, přirozeného nebo dokonce žádoucího.“
Dvojí zadlužení

Nakolik náš průběžný systém zadlužuje mladé, spočítal Ondřej Schneider z projektu IDEA a zřejmě je mnohým jasné, proč. Náš průběžný penzijní systém je totiž sice funkční a relativně stabilní, ale už nyní „jede na dluh“ – ten dluh je buď skrytý, anebo odložený do budoucna. Nemá smysl prezentovat výpočty, stačí jen výsledek: onen skrytý dluh není v Česku moc vysoký (jen 55 % ročního HDP, zatímco třeba v Polsku 230 % HDP), ale jen za vysokou cenu značného mezigeneračního přerozdělování. Ten skrytý lze jej poměrně dobře regulovat zvýšením věkové hranice odchodu do důchodu – ovšem zas jen právě za cenu přebujelého mezigeneračního přerozdělování.

Mladí dostanou jen třetinu

Náš problém tkví právě tam: dnešní mladé čeká dlouhé období plateb sociálního pojistného (ona je to jen převlečená daň, žádné pojištění), ale důchody jim budou reálně platit až budoucí děti. Mladí lidé tedy ze systému dostanou daleko méně, než do něj odvedou. Nejmladší na tom budou nejhůř: muž narozený v roce 2008 může očekávat, že do systému odvede trojnásobek toho, co mu bude vyplaceno na důchodech, a ženy dvojnásobek.

Smrtonosný socialismus

Je jedno, říkáme-li socialismus nebo sociální stát – do propasti vedou mladé obě cesty stejně. Jestli si chcete udělat obrázek, kde jsme nyní, vzpomeňme na rok 1948: tehdy se chodilo do důchodu v 65 letech a tzv. náhradový poměr (procentní díl mzdy) v průměru dosahoval 20 %. To by byla reforma jako řemen! Mezi námi – beztak tam někam směřujeme (jinak to zkrátka nejde).

Jediná cesta

Jak nedopustit růst skrytého dluhu a zároveň snížit katastrofální mezigenerační solidaritu? Jediná možná změna tohoto (pro mladé) tak nespravedlivého penzijního systému tkví jen v přerozdělení daňových výnosů – optimálně z DPH. To navrhla Bezděkova komise, NERV a chtěla i koalice. Vinou populistů z VV asi druhý pilíř nebude povinný, což je fatální chyba.

Skutečná reforma musí mladým (cca do 35 let) alespoň část sociálního pojistného „uvolnit“ z průběžného systému. Ještě razantnější řešení navrhuje i IDEA – sjednocení sazeb DPH dokonce až na úrovni 21,3 %, což by umožnilo snížit odvody do důchodového systému o 5,5 % objemu mezd. To by nejen snížilo cenu práce a podpořilo vyšší zaměstnanost, ale na nákladech důchodového systému by se podílely všechny generace a omezilo by se tak dnešní masivní mezigenerační přerozdělování. Pro nejmladší ročníky by taková reforma snížila nepoměr mezi jejich odvody do důchodového systému a budoucími důchody alespoň zhruba o jednu čtvrtinu.