Jan FINGERLAND, moderátor
--------------------
Sociální demokraté ovšem říkají, že chtějí odložit zahájení penzijní reformy a po příštích volbách ji hodlají dokonce zrušit. To staví všechny, kdo by se do druhého důchodového pilíře chtěli zapojit, před nepříjemné dilema. Autorem následujícího komentáře je Petr Hartman.
Petr HARTMAN, redaktor
--------------------
Od začátku roku 2013 by měl začít fungovat důchodový systém podle nových pravidel. Konkrétně by měl umožnit lidem, aby vstoupili do takzvaného druhého pilíře. A v něm si dobrovolně spořili v důchodových fondech. Do nich by mohli nasměrovat část peněz, které platí na sociální pojištění a zároveň k tomu přidat ještě určitou sumu, takříkajíc ze svého. Tímto způsobem by si měli naspořit finance na to, aby v penzi pobírali více peněz. Pokud bude někomu v lednu příštího roku 35 let a více, bude mít půl roku na rozhodnutí, zda do takovéhoto systému vstoupí. Rozhodne-li se, že nikoliv, měla by mu být tato možnost navždy zapovězena. Každý člověk mladší pětatřiceti let bude podobné dilema řešit až po překročení zmiňované věkové hranice. Pokud má být nový systém alespoň trochu úspěšný, potřeboval by, aby do něj vstoupilo hodně lidí. Podle ministerstva financí by to mohlo být až dva a půl milionu lidí. Kolik jich bude ve skutečnosti, to záleží na celé řadě okolností. První jsou propočty, které by zájemcům jasně ukázaly, že je to pro ně výhodné. Účast v takzvaném druhém pilíři bude sice na začátku dobrovolná, potom už však de facto povinná. Tím, že při vyvedení části prostředků z průběžného systému budou lidé do něj přispívat o něco méně, se to odrazí v nižší penzi. Na propočtech pak záleží, zda to dostatečně vynahradí příjem z penzijních fondů. Podle dostupných materiálů to bude platit spíše pro osoby s vyššími příjmy. Jedná se však o dlouhodobý závazek, proto nelze zaručit, že míra zhodnocení bude skutečně taková, jakou nabízejí nejrůznější důchodové kalkulačky. Vzhledem k ekonomickým problémům, které ohrožují fungování eurozóny, tomu tak být nemusí. Pokud by se člověk i přesto rozhodl do takzvaného druhého pilíře vstoupit, může ho nakonec odradit obava z toho, zda nedojde ke změně pravidel během hry. Nový důchodový systém totiž nebyl přijat na základě shody napříč politickým spektrem. Naopak. Sněmovna, ovládaná vládní koalicí, musela přehlasovat veto horní parlamentní komory, ve které mají převahu sociální demokraté. Ti zároveň tuto proceduru napadli u Ústavního soudu. V neposlední řadě ČSSD opakovaně dává najevo, že pokud bude mít po sněmovních volbách dostatečnou sílu, reformu zruší. Naposledy to představitelé sociální demokracie zopakovali na páteční tiskové konferenci. Zároveň chtějí prosadit alespoň odložení reformy do začátku roku 2016. To by podle nich vytvořilo dostatečný prostor pro její zrušení po volbách, případně by prý už nemusela tolik negativně dopadat na státní rozpočet. Údajně kvůli tomu, že by ekonomika mohla být v lepší kondici, než se očekává v následujících měsících. Pohrávání si se změnou pravidel pouze posiluje pocit nejistoty, který může případné zájemce o vstup do takzvaného druhého pilíře odrazovat. O případném odkladu však neuvažují pouze sociální demokraté. Ještě před několika měsíci si s podobnou myšlenkou pohrával i ministr financí Miroslav Kalousek. Zdůvodňoval to sice možnými technickými problémy, ale při tomto uvažování byl spíše ovlivněn zpomalením ekonomického růstu. Ten přinese do státní pokladny méně peněz. V momentu spuštění důchodové reformy by pak musela vláda řešit další výpadek. Pokud by lidé přesunuli část peněz z průběžného systému, ty by tak zákonitě chyběly. Výplatu penzí nelze zastavit. Proto by musela státní pokladna vzniklý rozdíl nějakým způsobem dorovnat. Navíc průběžný systém je už v současné době ve schodku desítek miliard korun. A vznik nového pilíře tento problém neřeší. Z krátkodobého hlediska ho spíše zhoršuje. Pochopitelně deficit průběžného systému nesouvisí pouze s připravovanou změnou, ale také se stárnutím populace. Lidí v důchodovém věku je čím dál tím více. A rovněž doba, po kterou čerpají penze, se prodlužuje. Mimo jiné to znamená, že jakákoliv vládnoucí garnitura nemůže tuto skutečnost pominout. V praxi se to projevuje tím, že se neustále prodlužuje věk pro odchod do důchodu. Na nastavení této hranice pak velmi záleží, nakolik se podaří stabilizovat průběžný systém, aby byl schopen vyplácet alespoň trochu přijatelné penze a aby se kvůli tomu nedostal státní rozpočet do neúnosných schodků. Zmiňovanou hranici však nelze posouvat donekonečna. Podobně jako odkládat účinnost důchodové reformy.
Jan FINGERLAND, moderátor
--------------------
Říká Petr Hartman.