Ministerstvo financí minulý týden tiše a nenápadně zveřejnilo návrh na výši poplatků penzijních fondů a mezi řádky naznačilo i několik dalších zajímavých detailů. Právě poplatky rozhodnou o tom, jak výhodný či nevýhodný bude přestup lidí z průběžného systému do soukromých fondů. Je velmi zvláštní, že takto klíčový materiál byl pouze nenápadně umístěn na web ministerstva a jeho zveřejnění nedoprovázela žádná tisková zpráva.
I když... vlastně se není čemu divit, protože přílišné upozorňování na tento pozoruhodný materiál by jistě vyvolalo bouři nevole. Navržené varianty poplatkové struktury jsou zajímavé – ale pouze pro budoucí penzijní fondy. V materiálu, který najdete na webu ministerstva financí v sekci finanční trh, jsou nastíněny čtyři varianty účtování poplatků, ale chybí odpověď na zásadní otázku – jak k těmto číslům ministerstvo vlastně došlo?

Pohled na jednotlivé navržené varianty naznačuje, že zadání bylo poměrně jednoduché: nechte penzijní fondy pořádně vydělat. Jak jinak si vysvětlit, že například u konzervativního penzijního fondu, který se dá poměrně dobře přirovnat ke klasickému konzervativnímu dluhopisovému podílovému fondu, jsou navržené poplatky vyšší, než jaké dnes požadují podílové fondy na trhu? A jak vůbec došli ministerští úředníci k poplatkům u fondu státních dluhopisů, který nevyžaduje žádný supersofistikovaný portfolio management – a přesto u něj ministerstvo navrhuje poplatek z objemu aktiv ve výši 0,9 procenta?

Proč mají být navíc poplatky v prvních pěti letech vyšší než od šestého roku reformy? Z pohledu penzijního fondu a jeho akcionářů je to výborná zpráva, protože vstupní náklady se fondu vrátí dříve a je hezké jít do nového byznysu s vědomím, že díky vysokým poplatkům získám zajímavé příjmy na desítky let – a náklady budu mít zpátky během prvních pár let. Konzultační materiál ministerstva financí bohužel nevysvětluje, proč mají být poplatky v prvních pěti letech právě o tolik vyšší. Na základě jakého modelu ministerští úředníci spočítali právě taková čísla? Proč je „reformní přirážka“ v prvních pěti letech stanovena právě na dvě desetiny procenta z objemu spravovaných aktiv? A s jakými vstupními náklady penzijních fondů vůbec ministerstvo financí počítalo?

Pokud by do systému vstoupilo třeba 1,5 milionu lidí s průměrnou mzdou, přinesli by během prvních pěti let do systému přes 100 miliard korun. A ony dvě desetiny poplatku navíc znamenají hezký bonus 200 milionů korun pro penzijní společnosti. Pokud by tady bylo nových penzijních společností deset, opravdu budou mít průměrné zřizovací náklady 20 milionů korun? Vzhledem k tomu, že systém bude výhodný především pro vysokopříjmové zaměstnance, může být bonus pro penzijní společnosti ještě vyšší.

Je dobře, že ministerstvo financí vůbec našlo odvahu materiál zveřejnit. Jen je škoda, že jdepouze o pár tabulek bez vysvětlení, jak k daným číslům úředníci došli – a bez propočtů, jaký dopad budou mít navržené poplatky na výnos klientů. Kdyby navíc v materiálu bylo i srovnání s podílovými fondy a propočet výnosů, bylo by jasně vidět, jak vysoko jsou poplatky nastaveny.