Potřebujeme penzijní reformu, která zohlední všechny níže uvedené výzvy. Posílí udržitelnost systému, zvýší jeho diverzifikaci, sníží mezigenerační nespravedlnost a dokáže posílit zásluhovost důchodů. Abychom toho mohli dosáhnout, bude rovněž nezbytně nutné, aby systém byl robustní a tím odolný proti ekonomickým výkyvům, které nesporně přijdou, a stabilní ve svých hlavních principech – tj. aby dlouhodobě odolával i politickým rizikům. Proto je důležité, aby změny, které tvoří obsah důchodové reformy, byly výrazně podepřeny širším společenským a politickým konsenzem.
Pokud důchodovou reformu neuděláme, respektive nebudeme v ní pokračovat, pak se v důsledku zejména demografického vývoje stane následující:
• Náhradový poměr (čili relace průměrného důchodu k průměrné mzdě) se z dnešních cca 41 % k hrubé mzdě a asi 56 % k čisté mzdě sníží již během následujících cca 20 let o zhruba 5 až 10 procentních bodů. Početné skupiny důchodců se ocitnou blízko a pod hranicí chudoby.
• Pokud by po roce 2030 dále nepokračovalo postupné prodlužování důchodového věku, pak by se výše uvedený negativní trend dále prohloubil.

• Neumožníme-li mladším věkovým skupinám přesměrovat alespoň výrazně minoritní část jejich povinné důchodové daně na individuální penzijní účty, pak jsme rezignovali, byť na částečné, zmírnění velké mezigenerační nespravedlnosti, která je logickým důsledkem demografického zlomu, kterým česká společnost projde v následujících desetiletích. Tato neférovost spočívá v tom, že požadujeme po mladších generacích stejné pojistné (důchodovou daň), avšak již dnes víme, že za toto „pojistné“ dostanou citelně snížené plnění v podobě relativně nižších důchodů.

• Pokud nepodpoříme zásadnější zvýšení penzijních úspor, pak nesnížíme riziko plynoucí z nediverzifikované struktury financování důchodů.

• Nebudeme-li mít dost odvahy k zásadním změnám, začne systém v dnešních parametrech již po roce 2030 rychle navyšovat současné roční deficity ve výši cca 1 % HDP až k úrovni okolo 4 % ročně okolo roku 2050. To povede k prohloubení propadu úrovně penzí.

• Neprovedeme-li posílení váhy důchodových úspor ve struktuře zdrojů financování penzí, nemůžeme v zásadě dosáhnout potřebného posílení zásluhovosti v systému. Představy, že je to možné pouze v systému průběžného financování, jsou iluzorní.