ÚTERÝ TOMÁŠE PROUZY

Nedávno jsem četl dva zajímavé rozhovory o pojišťovnictví. Lidové noviny otiskly první velký rozhovor s Vladimírem Mrázem po jeho odchodu z čela Kooperativy a Hospodářské noviny rozhovor s Pavlem Řehákem, ředitelem České pojišťovny. Oba rozhodně stojí za pozornost, mimo jiné proto, že naprosto dokonale ilustrují, co je dnes v českém pojišťovnictví špatně. Rozhovor s Vladimírem Mrázem ukazuje, jak důležité je být konzervativní, přemýšlet dlouhodobě a investovat do rozvoje celého sektoru. Byla to totiž především Kooperativa, díky které české pojišťovnictví neprošlo vlnou krachů a klientů ponechaných svému osudu.
A byla to právě osobnost Vladimíra Mráze, která dokázala přesvědčit akcionáře, že má cenu vybudovat v ČR síť několika samostatných pojišťovacích značek a investovat o něco více do nákupu celé instituce, zatímco konzultanti doporučovali nákupy kmenů a jednoduché včlenění těchto kmenů pod kupující pojišťovnu. Někteří Vladimíru Mrázovi vyčítali, že byl málo proobchodní, protože koupit instituci v problémech a snažit se ji postavit na nohy je vždycky složitější a dražší. Ale pokud se spolu s ním dokázali podívat na trh dlouhodobě, pochopili, že takový postup měl smysl a vytvořil ze skupiny VIG mnohem silnějšího hráče, než se čekalo. Pro regulátora měl Vladimír Mráz ještě jednu důležitou hodnotu – vždycky dodržel slovo a nikdy nepřipustil nic, co by poškozovalo klienty jeho pojišťovny.
O to větší kontrast ovšem přináší rozhovor s Pavlem Řehákem z České pojišťovny. Vznikl na pozadí pochybné novely pojišťovací legislativy, do které ministerstvo financí vložilo řadu věcí v rozporu s výsledky dvouletých konzultací s trhem. Pokud by novela prošla, tak výrazně omezí prodej životního pojištění u většiny pojišťoven (ovšem právě na Českou pojišťovnu budou dopady nejmenší), nemluvě o dopadech na prodejní sítě, které jsou na nabídce pojištění závislé. Fungování poradenských sítí reformu potřebuje a dva roky o ní diskutovalo ministerstvo financí, ČNB a zástupci trhu. Dohodla se řada změn, které měly být implementovány na celém trhu – a místo toho MF přišlo s novelou, která se týká jediného segmentu, výrazně zvýhodňuje jednoho účastníka trhu na úkor mnoha jiných a naprosto rezignuje na řešení problémů, které trh již dlouho trápí.
Rozhovor s Pavlem Řehákem přitom obsahuje tři zajímavé rady trhu a ministerstvu. První zní „omezte přepojišťování“ a dalo by se s ní souhlasit, pokud by k ní autor dodal „pokud poškozuje klienta“. Třeba tak, jako byly poškozeny desítky tisíc klientů České pojišťovny v rámci konverze starých smluv, zajišťujících vysoké zhodnocení vložených peněz.
Druhá rada zní „měli bychom zdražit pojistné živelních rizik a automobilů“. Pokud by na riziko příliš nízkého pojistného upozorňoval regulátor kvůli obavě o stabilitu pojišťoven, bylo by to v pořádku. Podobná prohlášení od největší pojišťovny na trhu by ovšem v mnoha zemích vyvolala spíše otázky úřadu na ochranu hospodářské soutěže.
Třetí rada pak jen dobře ilustruje vztah ke klientům. Do novely zákona se totiž dostalo ustanovení, podle kterého by měl vzniknout jednotný ukazatel na srovnání nákladovosti životních pojistek. To je ale prý údajně k ničemu. Většina lidí by přitom řekla, že znalost celkových nákladů produktu je pro rozhodování naprosto zásadní. Tedy pokud si můžete dovolit mít klienta, který skutečně ví, kolik a za co platí…