Česká kancelář pojistitelů se tématu alkoholu za volantem a preventivnímu boji proti tomuto nebezpečnému fenoménu věnuje již dlouhodobě. Alkohol za volant rozhodně nepatří, o tom není přípustná jakákoli diskuse. Proto také vítáme jakoukoli osvětu v této oblasti včetně článku „Pili a řídili – zabili 73 lidí“ (MFD 2. 12.). Ten však, ačkoli je vcelku vyvážený, obsahuje jednu velmi problematickou a zkreslující pasáž. Psycholožka Rymešová zde totiž navrhuje, aby se do boje s alkoholem za volantem aktivně zapojily i pojišťovny tím, že by odmítaly vyplácet pojistné plnění v případě, že nehodu způsobí opilý řidič.
Psycholožka Rymešová zde apeluje na něco, co už dávno vyřešil parlament v zákoně č. 168/1999, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle něhož pojišťovny důsledně postupují. Práva poškozených na úhradu vzniklé škody budou naplněna i v případě, kdy nehodu způsobí řidič pod vlivem alkoholu, a od pojišťovny, z povinného ručení škůdce, ji dostanou uhrazenu v plném rozsahu.
Námitku, že řidič-škůdce byl pod vlivem alkoholu, nelze v žádném případě uplatnit proti poškozenému. Kdyby tu námitku mohla pojišťovna použít, pak by poškozený doplatil nejen na to, že utrpěl újmu, ale navíc ještě na to, že měl tu smůlu a byl poškozen opilým řidičem. K čemu by takto děravý systém povinného ručení byl? Byl bych nerad, kdyby si čtenáři interpretovali výrok paní Rymešové tak, že pojišťovny alkohol za volantem tiše tolerují. Opak je pravdou.
Není třeba volat po participaci pojišťoven na prevenci nehod, neboť se to již děje. Pojišťovny by měly být naopak oceňovány za to, že nejsou k alkoholu za volantem tolerantní.