V neděli 21. srpna to bude právě 100 let, které uplynou od nejslavnější krádeže uměleckého díla v historii a tato událost stále vyvolává celosvětovou pozornost. Jak by ne, jde o Monu Lisu, nejslavnější obraz Leonarada da Vinciho. Jak je možné, že se tehdy zloděj Vincenzo Perugia dokázal nepozorovaně vytratit z Louvru i s Monou Lisou, kterou tam odcizil?
A dokonce se s dílem dostal až do Florencie, kde ho nabídl ke koupi antikváři. Odborníci z Allianz, kteří se zabývají pojištěním uměleckých předmětů, upozorňují na to, že zloději v současnosti způsobí každý rok na celém světě škody v hodnotě přibližně šest miliard eur. Toto číslo je jedním z nejvyšších v oblasti trestné činnosti hned po praní špinavých peněz, či obchodování s drogami a lidmi. A jak to dopadlo s obrazem Mony Lisy?

S Monou Lisou to dopadlo dobře. Její zloděj byl při prodeji zatčen a obraz se mohl vrátit zpět do Paříže. Ne všechny krádeže uměleckých děl mají stejně šťastný konec. Mnohem častěji se svým majitelům po nájezdu zlodějů nevrátí ani obraz, ani peníze. Většina uměleckých děl totiž není pojištěna.

Sběratelé podceňují riziko krádeže, nebo loupeže, přitom takto specializovaní zloději způsobí každý rok na celém světě škody v hodnotě přibližně šest miliard eur. Toto číslo je jedním z nejvyšších v oblasti trestné činnosti hned po praní špinavých peněz, či obchodování s drogami a lidmi.

„Zloděje ke krádeži uměleckých děl motivuje chamtivost, domnívají se, že úlovek bude mít vysokou hodnotu, kterou však odhadují bez znalosti trhu, takže často je v jejich počínání hodně naivity. Stejnou dávku až dětinské prostoty lze však vysledovat i mezi vlastníky těchto předmětů, kteří si riziko krádeže až do doby, než se jim osobně přihodí, vůbec nepřipouštějí,“ říká Georg Freiherr von Gumppenberg, vedoucí pojištění uměleckých předmětů Allianz v Německu.

Na umělecká díla si nebrousí zuby pouze zloději, ale k jejich zániku nebo alespoň citelnému poškození stačí i jedna živelní havárie. Seznam rizik, které je mohou způsobit, je dlouhý – blesková povodeň, která objekt zasáhla v době, kdy je majitel na dovolené a nestihl nic cenného zachránit. Ale i návštěva přátel, kteří při domácím večírku shodili ze stolku cennou vázu, požár, který způsobil zkrat v rychlovarné konvici nebo nejčastější nepřítel domácího interiéru – voda z vodovodního potrubí.

„Nejčastěji se opravdu setkáváme s případy poškození uměleckých děl vodou, která vytekla z vodovodních zařízení, například z prasklé hadičky na WC. I tento malý otvor dokáže vypustit hektolitry vody, vytopit celý dům a způsobit milionové škody. Tato voda například nedávno dokázala ve vile v Praze 5 zničit 10 kusů historického nábytku, jejichž oprava byla vyčíslena na téměř 190 tisíc korun. Zmáčeny, zprohýbány byly také dva obrazy, rozpity pak tři grafiky a kresby, které visely na zdech. I tento restaurátorský zásah, který jim vrátí původní krásu, vyjde minimálně na 15 tisíc korun,“ uvádí Karel Douda, vedoucí oddělení likvidace škod z pojištění majetku a odpovědnosti.

Jsou však události, například požáry, po nichž se předměty už opravit nedají. „Proto je účelné, aby majitel měl k dispozici jejich seznam s podrobným popisem výrazných charakteristik, v případě cennějších předmětů pak i znalecké posudky, doklady o dědictví, zakoupení apod. A velmi důležitá je samozřejmě fotodokumentace, a to jak pro pojišťovnu, tak třeba i pro policii, protože díky fotografiím se může po krádeži zvýšit šance na znovunavrácení. Samozřejmostí je pak uložení těchto dokladů mimo pojištěnou domácnost, ideálně v bezpečnostní schránce, nebo alespoň u příbuzných,“ radí Jana Trachtová, metodička pojištění majetku Allianz pojišťovny.

Umělecká díla se stávají častým předmětem pojistných událostí z pojištění odpovědnosti – dítě na návštěvě u kamarádky rozbije vitrínu ve starožitné komodě nebo ručně malovanou vázu. Kalamity se mohou stát i v rámci sousedské výpomoci. Například když kolegyně z práce přijde na pomoc s úklidem, nebo soused se stěhováním. „V těchto případech jsou však naši likvidátoři ostražití, protože mnohdy právě takové příběhy „zavánějí“ pojistným podvodem. Každý rok například muž z Brna pomáhal své sousedce stěhovat věci z ateliéru do bytu před tím, než odjížděla do zahraničí. A „úplnou náhodou“ se mu každý rok podařilo něco skleněného a velmi cenného rozbít,“ doplňuje Karel Douda. Po důkladné analýze pojišťovna zjistila, že šlo o podvod.

Dobré pojištění chrání finanční zájmy soukromých a komerčních sběratelů. Pro každé umělecké dílo, ať už jde o již zmiňované obrazy, sochy, ale i nábytek, koberce, starožitný porcelán, hodiny, kolekce mincí nebo sbírky známek se najdou v pojištění majetku Allianz pojišťovny optimální podmínky jejich ochrany. Pokud by nabízené limity v jednotlivých variantách produktu nestačily, lze je navýšit. V rámci pojištění domácnosti lze pojistit umělecké dílo jakékoliv hodnoty. Chce-li se majitel z uměleckého díla radovat a těšit po dlouhou dobu, měl by myslet na prevenci a dobré pojištění. Protože pojištění tak unikátních věcí jako jsou umělecká díla vyžaduje individuálního přístup, jsou odborníci z Allianz připravení nabídnout poradenské služby.

Allianz nepojišťuje pouze “domácí“ umělecká díla, ale i jejich přepravu, nebo výstavu včetně přepravy, tak říkajíc „z hřebíku na hřebík“. Z mnoha uměleckých výstav, která Allianz pojišťovna pojistila, to byla například výstava o svatém Václavu v Anežském klášteře, nebo výstavu z děl Zdeňka Buriana na Pražském hradě.