Většina motoristů má sjednáno povinné ručení. Jinak však Češi pojištění odpovědnosti podceňují. Jak v práci, tak v soukromém životě. Snad každý z nás někdy poškodil nebo zničil věc, která patřila někomu jinému. Když se to stalo v dětství, škodu obvykle uhradili rodiče. V dospělosti ji ale musí zaplatit každý sám. Aby je to nezruinovalo, uzavřeli ti zodpovědnější pojištění proti riziku, že může podobná škoda vzniknout.
Zmíněné pojištění se nazývá pojištěním odpovědnosti , nebo lidově „pojištění na blbost“. Většina lidí je zná. Vždyť každý majitel automobilu musí mít ze zákona pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla . Co ale v případech, kdy takováto zákonná povinnost neexistuje?
Vyberte si vhodné pojištění zde
Pojištění odpovědnosti se většinou dělí na dva základní druhy: na pojištění odpovědnosti za škody v běžném občanském životě a pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu povolání.
O tom, že podobné pojištění nelze podceňovat, může vyprávět pan Svoboda, který léta vlastní firmičku na montáž oken. Dlouhou dobu neměl žádné problémy, zakázek bylo hodně, pracoval kvalitně, takže všichni byli spokojeni. Až do osudného dne v červenci, kdy při rutinní výměně oken vypadlo ze třetího patra bytového domu několik cihel, které poškodily auto zaparkované před domem. Celková škoda činila 50 tisíc korun.
S majitelem poškozeného automobilu se dohodl snadno. Byl proti podobnému riziku pojištěn a škodu mu zaplatila pojišťovna . Pak ovšem začala vymáhat plnění po tom, kdo škodu způsobil. Pan Svoboda bohužel nebyl pojištěn a musel tedy vše zaplatit ze svého, což byl citelný zásah do rodinného rozpočtu.
Málokdo si uvědomuje, že něco podobného, jako se stalo panu Svobodovi, může zažít i on sám. Platí to hlavně u lidí, kteří pracují s drahými materiály (třeba zdravotníci), mají odpovědnost za svěřený majetek (řidiči kamionové dopravy, ti jsou ale nejčastěji pojištěni ) nebo pracují na stavbách (hlavně ve velkých výškách). Většina z nich ale bohužel pojištěna není a riskuje, že bude případnou škodu platit ze svého. Každý by měl proto posoudit, zda může podobné riziko akceptovat.
Pojištění odpovědnosti, je možné uzavřít i na škody, způsobené v běžném občanském životě, které například pojištěný způsobí třetím osobám při rekreaci, rekreačních sportech, jako chodec nebo cyklista (či při provozu jiného nemotorového vozidla), při opatrování domácích zvířat, respektive zbraní, držených na základě povolení.
Vztahuje se i na odpovědnost osob, vypomáhajících v domácnosti pojištěného, za škody, které způsobí třetím osobám. Může být sjednáno samostatně nebo formou připojištění, třeba k pojištění domácnosti . Pojistná ochrana se vztahuje i na členy domácnosti, nejčastěji na manžela/ku a děti, případně i na domácí mazlíčky . Kryje tedy obvykle rizika škod z vedení a provozu domácnosti, spojená s rekreací a zábavou, sporty, chovem drobných zvířat, ale také například rizika, spojená s provozem nemotorového plavidla, nebo s činností pracovního charakteru, kam patří například sousedská výpomoc. Někdy se pojistná ochrana vztahuje i na rizika pro vlastníky, provozovatele či nájemníky nemovitosti.
Nejčastěji se ale týká práce. Obecně platí, že za škodu neúmyslně způsobenou zaměstnavateli odpovídá zaměstnanec podle zákoníku práce nejvýše do 4,5násobku jeho mzdy. Tuto částku lze pokrýt pojištěním. Pojišťovny si ovšem vyhrazují nárok na spoluúčast, která se zpravidla pohybuje od 10 do 30 %. Tolerují změnu zaměstnavatele, pokud ale nastoupíte na odlišnou pracovní pozici, pojišťovnu informovat musíte.
Pojištění se vztahuje na odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli porušením právní povinnosti při plnění pracovních úkolů, za kterou odpovídá zaměstnavateli podle zákoníku práce , ale i z dalších právních předpisů, z pracovní smlouvy, z pracovního řádu aj. Pojištění se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na zdraví, usmrcením, na věci jejím poškozením nebo zničením, ve formě finanční škody, kterou stanoví zákon. Pokud je to sjednáno v pojistné smlouvě, vztahuje se pojištění i na odpovědnost za škodu, způsobenou v souvislosti s řízením dopravního prostředku.
Podnikatelé mohou využít toto pojištění pro krytí své podnikatelské činnosti, a pokud je to nutné, hradit z něj škodu, způsobenou třetím osobám. Příklad pana Svobody ukazuje, že hodně fyzických osob – podnikatelů (OSVČ) – je nevyužívá. Zejména proto, že se jim zdá příliš drahé. Pokud si je nepořídí, samozřejmě ušetří. Co však v případech, kdy se stane nějaká nehoda a oni způsobí někomu škodu? Pokud je podnikatel schopen pokrýt škodu ze svých peněz, je samozřejmě lepší si takové pojištění nepořizovat. I tak jde ale obvykle o citelný zásah do jeho rozpočtu.