Souzení zloději, kteří vykradli byty, či někomu vzali a zničili auto, mnohdy ze všeho vyklouznou jen vězením a náhradu škody od nich oběť čeká marně. V praxi totiž poškozeným občanům, jsou-li pojištění, vyplatí určité odškodnění pojišťovna, a tím to podle zjištění Práva velmi často skončí.
Když se už podaří pachatele postavit na lavici obžalovaných, na straně žalující chybí právě pojišťovna. Přitom škody způsobené zloději ve svém důsledku přispívají k tomu, že pojistky jsou dražší, než by musely.
Takže finanční ztráty způsobené zloději nakonec stejně ve výsledku zaplatí lidé, neboť mnohé pojistky jsou v podstatě povinné; třeba když máte hypotéku na dům. A pojistná matematika je snadná - když musí pojišťovny lidem více platit, lidé zase o to více zaplatí na pojistkách.
Potíž je v tom, že se k pojišťovnám nemusí vždy dostat informace o dopadení a souzení daného pachatele; navíc připojení k žalobě a vymáhání peněz od takových lidí představuje zátěž pro administrativní i právní aparát pojišťovny, přičemž z lapků, kteří už sedí za mříží bez majetku je těžké nějaké peníze dostat.

„Zpětná informační vazba od orgánů činných v trestním řízení o dopadení pachatelů, kteří jsou odpovědni za vznik pojistné události a následné plnění, není dostatečná,“ řekl Právu vrchní ředitel Úseku vnitřních věcí České pojišťovny Ludvík Bohman.
Pojišťovny v některých případech mají podle něho ztíženou možnost dostatečně využívat svého zákonného práva regresu, to znamená po výplatě pojistného plnění uplatnit náhradu škody vůči pachateli.
„Řádově jen u nás jde o stovky žalob ročně. Průměrná výše regresu se pohybuje mezi třiceti čtyřiceti tisíci korun, ale evidujeme i pohledávky v řádech miliónů korun,“ uvedl Bohman.
Některé pojišťovny se ale snaží zajistit si zpětnou vazbu od policie předem, i když je pachatel ještě neznámý; tedy nečekají, zda policie sama zjistí, kde byl poškozený pojištěn. „Po výplatě pojistného plnění likvidátor informuje policii o této skutečnosti a současně přikládá formulář, na kterém mu policie posílá odpověď v případě zjištění pachatele tak, aby se pojišťovna mohla připojit k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody,“ sdělil Právu Václav Bálek z Allianz. Stejně postupuje i Kooperativa.

Našince si podají exekutoři, cizince ne

Spolupráci s policií si na rozdíl od ČP pochvaluje Česká podnikatelská pojišťovna (ČPP).
„Ve všech případech trestných činů, kde vyplácíme pojistné plnění, nám policie zasílá poučení poškozeného v trestním řízení s žádostí o vyčíslení škody. Připojujeme se k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody. Týká se to případů škody vzniklé pácháním trestné činnosti,“ řekla Renata Svobodová z ČPP. „Zpravidla stanovíme pachateli dvouletou lhůtu na uhrazení škody. U případů, kde byly ve hře návykové látky nebo alkohol, vyžadujeme náhradu ihned. Dobrovolně a bez obstrukcí uhradí škodu pojišťovně maximálně dva pachatelé z deseti,“ dodala Eva Svobodová z Uniqa.
Poté posílají na odsouzené zloděje pojišťovny exekutory, což se děje asi u 70 procent.
I když to trvá i léta, z většiny „místních“ pachatelů, o nichž víme, pak náhradu škody nakonec přece jen dostaneme, tvrdí pojišťovny. Pohledávky za zloději-cizinci jsou ale nedobytné.