Pozdvižení vzbudil ministerský návrh novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Odbornou veřejnost rozdělil na dva tábory. Přinášíme názory pro i proti. Jak se na novelu dívá Klára Król z ministerstva financí a jak Tomáš Prouza z Partners?
Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostíplatí od roku 2004, v letech 2005–2009 byl devětkrát novelizován. Návrh letošní novely předložilo ministerstvo financík připomínkovému řízení v dubnu. Po jeho zveřejnění se objevila upozornění zejména na to, že zákon hodlá regulovat jen část trhu, a nastavovat tedy nerovné podmínky.
Překvapení vzbudil i fakt, že ministerstvo nečekalo na evropskou směrnici ozprostředkování pojištění (Insurance Mediation Direction) – její návrh by měl být na světě do konce roku a české zákony ji budou muset zohlednit.
Předložení návrhu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí do meziresortního připomínkového řízení vyvolalo v médiích četné reakce. Ministerstvu financí byla vytýkána rychlost, s jakou tyto novelizační záměry předložilo, a také údajná nedostatečná diskuse.
Předložení návrhu novely přitom předcházela více než dvouletá expertní diskuse všech klíčových subjektů trhu. Rozsahem činností a počtem zúčastněných stran se jednalo o jedno z nejširších zapojení odborné veřejnosti do konzultací k regulatorním záměrům ministerstva. Cílem bylo vymezit základní východiska budoucího systému regulace distribuce na celém finančním trhu. Ne všichni expertní zástupci však považovali toto konzultační fórum a jeho závěry za něco, co by mělo být bráno vážně a představovat reálná východiska pro konkrétní legislativní kroky.
Přesto máme samozřejmě i nadále zájem vést s trhem podrobnou diskusi oparametrech věcné i časové stránky novely tak, aby byla její výsledná podoba implementačně zvládnutelná. Pečlivě sledujeme také záměry Evropské komise. Předpokládanou podobu unijní úpravy, jejíž obrysy byly nedávno zveřejněny, návrh novely plně respektuje.
Svorníkem všech navrhovaných změn je především zájem na posílení ochrany spotřebitele. Ministerstvo považuje za nešťastné, že v situaci, kdy zákon reaguje na řadu dalších důležitých problémů, například netransparentní prodej pojistných produktů, nízkou kredibilitu distributorů či omezené možnosti efektivního výkonu dohledu, se odborná rozprava omezovala takřka jen na regulaci provizí u životního pojištění.
Ostrá kritika příslušného ustanovení není z hlediska obchodních zájmů dotčených subjektů překvapující. Jako garant ochrany spotřebitele na finančním trhu ale ministerstvo nemůže a nechce přehlížet dlouhodobě neutěšený stav, kdy je u některých konkrétních produktů vítězem takzvaného konkurenčního boje vždy zprostředkovatel či pojišťovna a poraženým zákazník. Ten se dnes, jak známo, svým podpisem pod smlouvou o životním pojištění zavazuje k tomu, že až celé první dva roky (!) jejího trvání budou veškeré platby pojistného užity fakticky výhradně na tvorbu zdrojů, z nichž pojišťovna vyplácí zprostředkovatelské provize.
Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, kterou ministerstvo financí nečekaně vypustilo, je nejhorší ukázkou toho, jak podivně se v České republice tvoří legislativa. Zástupci trhu i spotřebitelských organizací s ministerstvem financí a s ČNB dva roky diskutovali o tom, jak změnit způsob nabídky finančních produktů a pravidla nastavit tak, aby lépe chránila klienty i poctivé firmy před těmi, kteří by v jiných zemích už dávno skončili za mřížemi. Dva roky nás ministerstvo ujišťovalo, že připraví zákon, který dohodnuté změny zavede na celém finančním trhu. Místo toho připravilo paskvil, který ignoruje řadu dohod, pod které se ministerstvo financí podepsalo, je plný technických chyb a mezi změny v jednom jediném sektoru zahrnuje i věci, za které by se nemusela stydět ani země s dlouholetou komunistickou vládou.
Není pochyb o tom, že finanční poradenství potřebuje zásadní úpravy. Je potřeba jasně definovat, kdo je finanční poradce a jaké musí mít znalosti, jakou nese odpovědnost za své rady, jak postihovat jednání, které není v zájmu klienta, a jak účinně z trhu dostat ty, kteří využívají neznalosti klientů. Tato pravidla ale musí platit pro celý trh, jinak se pochybné praktiky pouze přesunou kousek vedle.
Místo toho ministerstvo rozhodlo, že omezí přístup nových lidí do odvětví tím, že zdraží registraci u České národní banky na deset tisíc korun. Jak odpovídá desetinásobek ceny oproti poplatku za živnostenský list slibům vlády, že zjednoduší podnikání, je záhadou, která ale zřejmě nikoho netrápí.
Ministerstvo financí se také rozhodlo, že lidé si poradenstvím vydělávají „příliš mnoho“. V důvodové zprávě k zákonu sice samo ministerstvo upozorňuje, že cenová regulace je neefektivní a nemělo by se k ní přistupovat– v návrhu novely se ale najednou příslušný paragraf objevil, údajně na jasný pokyn z(téměř) nejvyšších míst ministerstva. Za stanoveným stropem přitom není žádná analýza, ale pouhý pocit, že „tohle je tak akorát“. Vzhledem k tomu, že ministerstvo vůbec netuší, jak fungují vztahy mezi pojišťovnami a poradci, samozřejmě budou existovat cesty, jak regulaci obejít – ale naprosto zbytečně a s vysokými náklady, které nakonec odnesou klienti.
Návrh provizního stropu totiž nepoškodí až tak velké finančněporadenské firmy, které mají zdroje příjmů i z jiných oblastí. Mnohem hůře dopadne na menší pojišťovny, kterým se v minulých letech dařilo díky dobré spolupráci s distributory výrazně růst, zatímco velcí hráči stagnovali či ztráceli. Návrh novely navíc výrazně rozděluje i Českou asociaci pojišťovena řada členů začíná nahlas hovořit o smysluplnosti členství v asociaci, která hájí zájmy pouze některých členů a aktivně poškozuje jiné.
Jediné, co se ministerstvu v návrhu povedlo, je požadavek na zveřejňování celkových nákladů životního pojištění podobně jako musí celkové náklady (tzv. TER, total expense ratio) zveřejňovat podílové fondy. Vsadím se ale o cokoliv, že tento návrh, který mohl klientům ušetřit spoustu peněz, nepřežije legislativní proces. A vzhledem k tomu, jak jednostranně ve prospěch velkých pojišťoven je celý zákon napsán, za tento paragraf ani samo ministerstvo jistě bojovat nebude.

Oba názory vyšly v týdeníku Euro