Martin Žáček: Někteří řidiči bez povinného ručení splácejí škody do konce života
Každý podzim si vybíráme ze široké nabídky povinného ručení. Zvykli jsme si, že jeho ceny klesají. Jenže nic netrvá věčně. Co vám hrozí, když si auto nepojistíte? A začne se konečně přísně postupovat proti pirátům silnic? O tom všem s generálním ředitelem UNIQA pojišťovny Martinem Žáčkem.
Každý podzim si vybíráme ze široké nabídky povinného ručení. Zvykli jsme si, že jeho ceny klesají. Jenže nic netrvá věčně. Co vám hrozí, když si auto nepojistíte? A začne se konečně přísně postupovat proti pirátům silnic? O tom všem s generálním ředitelem UNIQA pojišťovny Martinem Žáčkem.
Jak se změnilo povinné ručení za posledních deset let?
Před deseti lety se od sebe produkty jednotlivých pojišťoven v podstatě nelišily, jedině snad v limitech pojistného plnění. Pak ale došlo k intenzivnímu vývoji. Dnes už povinné ručení není tím původním jednoúčelovým „holým“ produktem – obsahuje řadu doplňkových služeb a připojištění. Ať už jde třeba o pojištění čelního skla, živelní připojištění, nebo asistenční služby, které dnes už všechny pojišťovny jako součást povinného ručení nabízejí, i když se jejich rozsah významně liší. Dalším podstatným aspektem je kvalita likvidace v jednotlivých pojišťovnách. U klientů pak při výběru pojišťovny nejčastěji hraje roli osobní zkušenost.
Platí pořád, že v Česku ceny povinného ručení klesají? Jak dlouho může tento trend pokračovat?
Je pravda, že průměrné pojistné klesá. V roce 2000 po demonopolizaci pojištění klienti neměli vyježděný žádný bonus. Dnes už máme řadu klientů, kteří za tu dobu neměli žádnou nehodu a mají bonus 50 procent. Z tohoto pohledu je logické, že pojistné klesalo. Přesto nedošlo k výraznějšímu nárůstu základních sazeb. Pojistné nemůže klesat do nekonečna. Pojišťovny sice v průběhu času významným způsobem optimalizovaly své vnitřní postupy, ale tyto možnosti úspor se časem vyčerpají. Z dlouhodobého hlediska musí začít cena pojistného růst.
Proč se pojistné plnění zvyšuje? Ceny aut přece nerostou.
Průměrná „plechová“ škoda se nevyvíjí nijak dramaticky. V současné době dosahuje asi 32 tisíc korun. Škodní inflace u těchto škod je zhruba tři až sedm procent. Daleko znepokojivější je, že rapidně roste výše škod na zdraví. Průměrná škoda už dosáhla půlmilionové hranice. Škodní inflace je zde 13,3 procenta. Zatímco před deseti lety tvořily škody na zdraví 20 procent všech plnění, nyní už jsme na 43 procentech.
Proč se škody na zdraví tak zvyšují?
Zatímco cena nových aut v poslední době klesá, v oblasti zdraví je trend opačný. Náklady na zdravotní ošetření a hospitalizaci rostou, extrémně pak stoupají náklady na dlouhodobou léčbu. Roste také průměrná mzda. Když je účastník nehody hospitalizován, musí mu pojišťovna ušlou mzdu uhradit. To všechno pojistné plnění zvyšuje.
Není už trh pojišťovnami přesycený? Dokáže je všechny uživit?
Jde o to, jakou máte tržní pozici. Abyste dokázali firmu dlouhodobě provozovat ziskově, máte dvě možnosti: buď být malí, ale specializovaní na určitý specifický druh pojištění, nebo naopak musíte mít minimálně určitou kritickou velikost.
Mluví se o tom, že by pojišťovny měly postupovat přísněji proti pirátům silnic skrze takzvaný malus, ale v praxi to moc nefunguje. Pojišťovny se soustředí spíše na bonusy, kterých nabízejí stále více...
To je problém, který mě velmi trápí. Systém bonus-malus je nejprůhlednější veličinou, která dokáže vyhodnotit chování každého řidiče. Měl by se jednoznačně zohledňovat. Pokud řidič způsobuje škody, měl by platit vyšší pojistné. Pokud jezdí bezpečně, zaslouží si bonusy. U pojištění majetku se také zohledňuje, zda dům leží nebo neleží v záplavové zóně. Pojišťovny v ČR mají k dispozici databázi škod, kde je veškerá škodní historie klientů k dispozici a je tedy na každé pojišťovně, jak to využije. Na západě je plošné využití těchto databází standardní, u nás se to zatím moc nedaří.
Může za to konkurenční boj?
Konkurenční boj je pro klienty přínosem, měl by se ale odehrávat na poli nabídky kvality pojištění a poskytovaných služeb, nikoli na poli bonusů. Každý řidič by měl mít nárok jen na bonus, který si skutečně vyjezdí.
Jaké nejvyšší bonusyse na trhu nabízejí?
Bonusy u všech velkých pojistitelů končí na úrovni 50 procent, což je standardem i v Evropě.
Souhlasíte s převáděním bonusů a malusů na rodinné příslušníky?
Na to je jednoduchá odpověď: Ne. Nedokážu si představit, že dědeček má za celý život vyježděný bonus, ke stáru jezdí opatrně, navíc mu už auto většinu času stojí v garáži a převede své bonusy na osmnáctiletého vnuka. To je proti zdravému rozumu. Nejnebezpečnější jsou na silnici právě mladí řidiči, kteří čerstvě dostali řidičský průkaz. Můj názor je tedy jednoznačně ne.
Co mi hrozí, pokud povinné ručení neplatím a způsobím nehodu?
Pak budete muset zaplatit škodu v plné výši ze svého. Povinné ručení je povinné právě proto, aby byli odškodnění všichni, kterým byla způsobena újma. V Česku ze zákona existuje Česká kancelář pojistitelů (ČKP), jejímiž členy jsou všechny pojišťovny poskytující povinné ručení. ČKP spravuje Garanční fond, ze kterého se hradí škody způsobené řidiči bez povinného ručení. Do fondu přispívá svým podílem každá pojišťovna. ČKP potom ale po nepojištěném řidiči peníze vymáhá. Často se jedná o sumu, kterou takový řidič splácí až do konce života.
A co když neplatím povinné ručení a nezpůsobím nehodu?
Dlouho to byl v Česku velký problém. Bylo tu hodně nepojištěných vozidel. Jejich majitelům hrozila jen pokuta, pokud je kontrolovala policie a neprokázali se platným pojištěním. Od roku 2009 má ale Česká kancelář pojistitelů právo tyto řidiče postihovat formou poplatku za každý den nepojištění.
Jak to funguje?
Jednoduše. ČKP má od všech pojistitelů data o pojištěných vozidlech. Druhou databázi tvoří registr vozidel. Když se tyto dvě databáze porovnají, zjistí se, která vozidla nejsou pojištěná. Sankce se vyměřují za každý nepojištěný den a jsou mnohem vyšší než běžné pojistné. Navíc se přičítají poplatky za zpracování. Celkem je to zhruba pětinásobek standardní sazby. Neplatit povinné ručení se tedy rozhodně nevyplácí. Když měla tato novela vstoupit v platnost, začali lidé houfně odhlašovat auta, která nepoužívali. Typicky, když jim stála stará škodovka na špalcích nebo třeba moped někde v kůlně. V Česku je dosud téměř půl milionu nepojištěných vozidel, což představuje výrazné snížení původního stavu. Odhaduje se, že reálně jezdí asi 200 tisíc vozidel bez povinného ručení.
Kolik Garanční fond ročně za škody způsobené nepojištěnými řidiči vyplatí?
Jsou to částky v řádech stamilionů korun. Kromě nepojištěných vozidel jde také o vozidla nezjištěná. Vymoci se podaří zhruba polovinu – z hlediska objemu peněz. Z hlediska počtu případů je to více. Výjimkou nejsou ani desetimilionové škody, což už se splácí těžko.
Diskuse
Vložte svůj dotaz