Jak poslat odpovědnost k ledu. Stát opět jednou promarnil dobrou příležitost: zajistit, aby zákazník a pojišťovák mohl jednat jako rovný s rovným. Návrh novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí se na ministerstvu financí připravoval dlouho a pečlivě; měl řešit dlouhodobě neutěšenou situaci na našem finančním trhu. Legislativní rada vlády ho ale nedávno doslova sestřelila. A je namístě ptát se, v čí prospěch.
Rozdíl půl milionu Stát se pojišťovákem nebo »finančním poradcem« je dnes formalita, která zabere maximálně měsíc a nevyžaduje velké znalosti. Avšak když tento »expert« doporučí problémový produkt, špatně klienta informuje, a ten tak přijde o peníze, je takřka nemožné dohnat ho k odpovědnosti. Těžko mu lze i cokoli prokazovat - obsah »poradenské« komunikace se totiž nemusí nijak zaznamenávat. A právě na záznam komunikace přitom novela myslela.
Kapitolou samou pro sebe jsou poplatky. Za pouhé sjednání pojistné smlouvy dnes padají provize ve výši až dvojnásobku celkové roční platby.
O těchto poplatcích vám »poradce« ani pojistná smlouva dohromady nic neřekne, ale pojišťovna si je nenápadně strhne z vašeho účtu.
Maximální výše těchto poplatků v České republice (na rozdíl od jiných zemí) není regulována. Pravidla zkrátka fandí prodejcům, ne zákazníkům. I to měla novela změnit.
Mimochodem - rozdíl v poplatcích u různých smluv investičního životního pojištění může přesáhnout v průběhu let i půl milionu!
Proč tedy legislativní rada vrátila zákon k přepracování? Na jedné straně jsou důvody oficiálně uváděné, na druhé (a ty jsou zajímavější) jsou ty skryté.
Oficiálním důvodem má být »nekompatibilita s legislativou EU«, již však nikdo nedoložil. Nesplnitelný požadavek pak vládní legislativci vznesli, když chtěli změnu smluvních vztahů mezi pojišťováky a jejich distribučními firmami, které stojí ve své většině na švarcsystému.
Novela se tak kvůli těmto pseudoargumentům ocitla v mrtvém bodě.
Jedna a druhá ruka
Zajímavé je, že původ všech dnes platných (netransparentních a děravých) zákonů v oblasti pojišťovnictví je stále na jednom a témže místě - na odboru legislativy finančního trhu ministerstva financí, jehož pracovníci mají prokazatelně blízko ke zpravodajům legislativní rady, kteří novelu původem z jiné dílny odmítli.
Jedna ruka ministerstva financí tedy podává návrhy, které mají konečně do pojišťováckých bažin vnést tolik potřebný řád a zajistit spotřebiteli účinnou ochranu jeho práv, druhá ruka téhož ministerstva ho ale podle všeho pomáhá potápět. Absurdní? Možná jen zdánlivě. Někomu takový postup nepochybně vyhovuje.
Určitě ne investorům a spotřebitelům, kteří by na novele vydělali. Zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny naopak ocení, když podobný zákon zůstane u ledu.