Pojišťovny bohužel často postupují tak, že uhradí částku, jež nepostačuje na náhradu celé vzniklé škody. Argumentem je takzvaná amortizace, tedy že výměnou některých dílů (na starším vozidle) dojde ke zhodnocení věci. Soudy přitom již delší dobu jednotně rozhodují tak, že žádnou opravou ke zhodnocení věci dojít nemůže.
Pokud se třeba na nabourané auto namontuje jeden nový blatník a ostatní díly zůstanou v původním stavu, hodnota vozidla se nezvýší. Naopak tržní cena opravovaného auta je nižší.
Za škodu odpovídá provozovatel vozidla, jehož řidič způsobil nehodu, bez ohledu na to, zda je, či není pojištěn. Poškozený, jemuž nebyla nahrazena celá výše škody, tedy musí uplatnit nárok na doplacení rozdílu soudní žalobou přímo proti provozovateli vozidla nebo pojišťovně, která pojistila povinné ručení.
Spory tohoto druhu nejsou ojedinělé, a pokud majitel poškozeného vozidla uspěje, pojišťovna obvykle bez prodlení nevyplacenou část náhrady škody poskytne. Majiteli vozidla, který má za to, že mu způsobená škoda nebyla nahrazena v plné výši, lze doporučit, aby důkladně shromáždil doklady o nákladech na odstranění škody. Pokud je cena za provedení opravy obvyklá, a přesto náklady na opravu přesahují výši plnění vyplaceného pojišťovnou, má poškozený naději v soudním sporu uspět.