Jezdit bez povinného ručení bude v Česku od ledna nejspíše pořádný „adrenalin“, který se navíc i pěkně prodraží. Kupříkladu majitel Škodovky 105, u které může povinné ručení vyjít měsíčně na zhruba 350 korun, zaplatí za 30 dní bez této pojistky povinný příspěvek do garančního fondu 1500 korun plus náklady spojené s vymáháním a případně i další sankce (viz box). Tyto změny nyní díky novele zákona o povinném ručení slibuje Česká kancelář pojistitelů (ČKP).

Od 1. ledna 2009 bude ČKP, která garanční fond spravuje,moci přímo oslovovat neplatiče a vymáhat od nich pohledávku. Dosud informace o těchto lidech pouze předávala správním orgánům, tedy obcím s rozšířenou pravomocí, na něž byl přenesen výkon státní správy po zrušení bývalých okresních úřadů. Bylo na nich, zda neplatiče vůbec osloví a donutí k placení povinného ručení.

Dlouhodobá praxe ale svědčila spíše o tom, že agendu kolem neplatičů povinného ručení správní orgány nezvládají. Alespoň počty nepojištěných vozidel v uplynulých letech rozhodně nijak dramaticky neklesaly. Jak se ostatně v minulosti opakovaně vyjádřil výkonný ředitel ČKP Jakub Hradec, důvodem byla nejspíše nedostatečná pracovní kapacita i malá priorita pro plnění této povinnosti. Větší pravomoci ČKP ale dosavadní praxi změní. „Počítáme s tím, že bychom měli být schopni těch 850 tisíc lidí, kteří nemají sjednané povinné ručení, oslovit. Rozdíl oproti dřívějšku je tedy v tom, že tyto lidi upomeneme a uplatníme sankci,“ říká Petra Zlatohlávková, ředitelka ekonomického úseku ČKP.

ČKP chce podle svého výkonného ředitele nyní od každého z neplatičů vybírat povinný příspěvek do garančního fondu za to, že si neplatí pojistku, a to za každý den bez ní. „Tento příspěvek nebude v žádném případě nahrazovat pojištění a v případě nehody bez povinného ručení bude takový řidič nucen způsobenou škodu uhradit ze svého tak jako dosud,“ upozorňuje Hradec. Výše příspěvku by měla pro všechny typy vozidel výrazně převyšovat běžnou komerční pojistku povinného ručení. ČKP si od toho slibuje, že si hříšníci časem spočítají, že je pojistka přijde levněji a přihlásí se k povinnému ručení dobrovolně. „Tak ostatně institut povinného příspěvku do garančního fondu funguje po celé Evropě a patří k těm nejefektivnějším modelům,“ poznamenává Hradec.

Výši příspěvku pro jednotlivé druhy vozidel stanovuje zákon a pohybuje se od 20 do 300 korun denně dle typu dopravního prostředku. „Typickým neplatičem je muž do 36 let s nižším vzděláním,“ říká Hradec a dodává: „Žen neplatiček je opravdu minimálně. Proto doufáme, že když naši kampaň, kterou spouštíme, uvidí manželka, přítelkyně či jiná příbuzná takového řidiče, přiměje ho k tomu, aby si raději povinné ručení zaplatil. V případě dopravní nehody se škodou na zdraví totiž úhrada škody může rodinu zruinovat .“

Od ledna 2009 bude ČKP podle Zlatohlávkové porovnávat databáze, tedy to, co je registrováno v centrálním registru vozidel s tím, co je pojištěno u všech pojistitelů na trhu. Z toho pak vznikne seznam nepojištěných lidí a ty bude ČKP obesílat se žádostí o povinný příspěvek do garančního fondu . „Potom to bude na nich. Pokud uhradí, je to v pořádku. Pokud neuhradí, dostanou upomínku. Když nezaplatí, dostane případ do ruky inkasní společnost, která dá neplatiče k soudu. Vše může skončit exekucí. Máme smlouvu s inkasní společností EOS, která se specializuje na inkasování dlužných pohledávek,“ varuje neplatiče Zlatohlávková.