Chuť Čechů po nových úvěrech kvůli krizi upadá, vyplývá z údajů úvěrových registrů. Ty zároveň hlásí, že nejrizikovějšími dlužníky jsou mladí lidé, kteří snadno podlehnou marketingovým fintám poskytovatelů půjček, a lidé před důchodem.
Úvěrové registry mají v době krize méně práce. Dotazů na bonitu klientů od bank a nebankovních poskytovatelů úvěrů po šesti letech růstu od konce loňského roku ubývá. Zatímco loni se v průměru banky ptaly na splátkovou morálku žadatelů o úvěr 250tisíckrát, letos v lednu bankovnímu registru poslaly 190 tisíc dotazů, konstatuje Zuzana Pečená, výkonná ředitelka společnosti CBCB, která vede Bankovní registr. Takový pokles dotazů si experti vysvětlují tím, že Češi kvůli krizi ztrácejí o úvěry zájem. A méně žádostí znamená i méně dotazů do registrů.

Za výraznou změnou v počtu dotazů stojí větší zodpovědnost lidí i finančních institucí k půjčování peněz. „S ohledem na finanční krizi, o které se nyní tolik všude hovoří, si lidé už nepůjčují a raději více šetří. Nevědí totiž, zda nepřijdou o práci a nechtějí se dostat do neschopnosti splácet své dluhy,“ domnívá se Pečená a dodává: „Rovněž i banky a další organizace poskytující úvěrové produkty si teď lépe a důkladněji prověřují klienta než se rozhodnou mu vůbec půjčit peníze.“ O tom, které skupiny dlužníků jsou nejvíce rizikové, si ostatně vedou statistiky například i samotné registry.

V Bankovním a Nebankovním registru jsou nejrizikovější skupinou nejmladší klienti. „Skupina 15 až 24 let vykazuje nejvyšší poměr úvěrů po splatnosti, protože má největší tendenci nechat se zlákat marketingovými triky a následně dluh neutáhne. Problematickou skupinou jsou i lidé v předdůchodovém věku,“ říká Petr Kučera, výkonný ředitel společnosti Czech Credit Bureau (CCB), která v České republice organizuje Bankovní i Nebankovní úvěrový registr. Velice nízkou delikvenci nesplácení mají třicátníci (30 až 34 let).

Banky a jiné společnosti poskytující úvěry, které se chtějí vyhnout poskytnutí půjčky rizikovému klientovi, vytvářejí čím dál složitější systémy na posuzování schopnosti dlužníků splácet úvěry. Zpravidla se o nich ale nechtějí do detailů zmiňovat. „Konkrétní postup při hodnocení bonity klienta považujeme za interní. Obecně platí, že každý klient, který má zájem o úvěrový produkt naší finanční skupiny, prochází procesem vícenásobného hodnocení,“ uvádí Pavla Langová z tiskového centra České spořitelny . Při tomto procesu se posoudí jak ekonomické schopnosti klienta úvěr splácet, tedy zda příjem klienta odpovídá jeho nákladům, tak i takzvaný credit scoring, který určuje bonitu klienta. Teprve na základě těchto faktorů dokáže banka kvalitně určit možnosti klienta a stanovit přesnou částku, kterou může půjčit.

Samotný credit scoring zpravidla netrvá příliš dlouho. Kupříkladu v GE Money Bank zabere vyhodnocení dat klienta ve scóringovém systému asi pět minut. Klient se na počkání dozví, zda úvěr získá či nikoli. „Děje se tak bez zásahu pracovníků banky, protože se jedná o automatický systém, do kterého pracovník banky pouze data vloží. Systém je následně vyhodnocuje sám. Při posuzování bonity klienta se systém rovněž dotazuje v Bankovním systému klientských informací (Bankovní registr) a Nebankovním úvěrovém registru na výši již existujících závazků žadatele,“ říká mluvčí GE Money Bank Milan Kříž. Klienti, kteří jsou pro finanční instituci zcela neznámí, jsou posuzováni přísněji.

„U klientů, s nimiž se setkáváme poprvé, následuje ještě po automatickém scóringovém systému telefonické ověření údajů, které klient poskytl. Konečné rozhodnutí banky o úvěru je k dispozici do 24 hodin,“ upřesňuje Kříž. Podobně hovoří také Martin Malý ze společnosti Cetelem , která je největším nebankovním vydatelem kreditních karet v České republice: „K novým klientům přistupujeme obezřetněji a prověření je důkladnější. Když ale klient neprojde na požadovanou částku, nabídneme mu nižší sumu, kterou by měl být schopný splácet.“ Vedle ověřování údajů v registrech ale Cetelem podle Martina Malého přezkoumává i další informace od klienta. Jejich specialisté kupříkladu kontrolují jednotlivé položky z výpisu bankovního účtu a z výplatní pásky zjišťují, zda zaměstnanec nemá srážky ze mzdy.