« Zpět
Náklady v bankách
Banky jsou častým námětem diskusí, zejména z hlediska jejich zisků či klientům účtovaných poplatků nebo úroků. Málokdo se ale zamyslí nad jejich náklady, a proto se jimi krátce zabývám v tomto článku.
Nejvýznamnějšími náklady obchodních bank jsou úrokové náklady, tj. úroky, které banky platí svým vkladatelům za jejich depozita. Projekce celkových úrokových nákladů banky probíhá na základě makroekonomických analýz.
Úroky banky počítají a účtují každý den (ve finančním účetnictví, a to mezi příslušným výnosovým, resp. nákladovým účtem a účtem časového rozlišení) a teprve na konci úrokovacího období tyto úroky zúčtují s příslušným účtem klienta.
Náklady na dlouhodobé zdroje jsou pro banku obvykle vyšší než na krátkodobé zdroje – termínované vklady bývají totiž lépe úročeny než běžné účty.
Také s vlastními (vydanými) obligacemi, resp. hypotečními zástavními listy, jsou pro banku spojeny úrokové náklady.
Vklady klientů v cizích měnách jsou přepočítávány na české koruny kurzem, stanoveným centrální bankou, což bance může generovat kurzové ztráty, tj.náklady.
S depozity jsou spojeny také náklady na pojištění primárních vkladů, tj. vkladů nebankovních klientů (viz www.fpv.cz).
Další významné náklady jsou spojeny s náklady na řízení rizik (např. opravné položky a rezervy) a s vymáháním pohledávek za klienty např. za finančními úřady.
Mezi neúrokové náklady patří např. mzdy a ostatní osobní náklady (sociální a zdravotní pojištění), nájemné, energie, cestovné, náklady na obsluhu klientů nebo náklady na bezpečnost.
Mzdové náklady mohou být snižovány např. díky úsporám v rámci centralizace či outsourcingu činností (např. vedení účetnictví nebo IT) nebo propouštěním zaměstnanců (úspora v daném roce je ovšem snižována o vyplacené odstupné).
Úspory z outsourcingu činností jsou zapříčiněny úsporami z rozsahu, které dosahuje specialisovaná firma. Může se jednat o
- externí outsourcing, kdy jsou činnosti převedeny na externí firmu nebo o
- interní outsourcing, k němuž dochází v rámci dané finanční skupiny.
Mezi náklady na platební styk patří např. náklady na hotovost („blokace“ zdrojů, náklady na převozy, zpracování na pobočkách atp.).
Také s provozováním bankomatů jsou spojeny náklady (nákup, odpisy, pronájem prostor, zajištění IT spojení, doplňování hotovostí atp.). Tyto náklady mohou být snižovány např.
- využíváním depozitních nebo recyklačních bankomatů nebo
- používáním bezkontaktních technologií, resp. tlakem na rozvoj bezhotovostního platebního styku nebo
- se banky mohou spojovat a bankomatové sítě budovat a využívat společně (a dělit se o náklady i o výnosy).
Zapomenout nelze ani na skutečnost, že hotovost je zaúčtována na straně aktiv rozvahy obchodní banky, což znamená blokaci zdrojů banky, které by mohly být využity efektivnějším způsobem.
Mezi nejvýznamnější náklady, spojené s poskytováním úvěrů, patří náklady na hodnocení žádostí, správa úvěrového portfolia nebo platby oceňovatelům nemovitostí.
Náklady centrální banky lze rozdělit do následujících skupin
- oblast měnová – Jedná se např. o náklady na provádění měnové politiky, na správu devizových rezerv nebo na kurzové rozdíly. Náklady na měnovou oblast tvoří výrazně nejvyšší objem nákladů centrální banky.
- oblast emise a správy peněz,
- oblast provozní.
Diskuse
Vložte svůj dotaz