Přestože bylo jen tuzemskými bankami vydáno ke konci loňského roku 8,93 milionu platebních karet, stále se najdou lidé, kteří teprve zvažují, zda, případně jakou kartu si mají pořídit. Nerozhodnutí mohou vybírat mezi kartami debetními (klient čerpá vlastní peníze z vlastního účtu) či kreditními, příp. charge (klient čerpá půjčené peníze z úvěrového účtu).

Následně vybírá mezi kartami elektronickými, embosovanými (kartami opatřenými tzv. reliéfním písmem s nejširší použitelností) a virtuálními (slouží pouze k platbám za zboží a služby na internetu).

Jestliže zvolíte jinou kartu než virtuální, dostane se vám do rukou s velkou pravděpodobností karta opatřená čipem, tzv. hybridní (tj. karta opatřená čipem i magnetickým proužkem). Stačí se tedy jen porozhlédnout a vše si dobře rozmyslet. O správné volbě rozhoduje především účel použití

Než se rozhodnete, do které banky pro svou novou kartu zajít, vyplatí se vám předem zvážit, kdo, kde a k čemu ji bude používat. Ujasnit si také musíte svůj případný požadavek na limit karty a případný požadavek na další navazující služby (např. cestovní pojištění, pojištění zneužití karty, slevové programy).

Koneckonců právě tohle jsou otázky, které vám bankovní poradce během prodejního rozhovoru položí. Podle získaných odpovědí pak může doporučit právě pro vás tu nejvhodnější platební kartu.

Požadavky klientů bank jsou nicméně individuální, a tak se liší i jejich důvody, pro které nakonec zvolí tu konkrétní kartu. Ať už bude ale volba jakákoliv, o kartu je třeba požádat v bance písemně a vybrat lze pouze z její nabídky. Tuzemské finanční ústavy nabízejí nejčastěji karty asociací VISA a MasterCard (dále jen MC), v menší míře pak Diners Club nebo American Express.

Šíře akceptačních míst karetních asociací VISA a MC je prakticky totožná, snad až na konkrétní země a jejich zvyklosti. Rozdíl je ovšem v zúčtování plateb, které uskutečníte při své zahraniční cestě. Zúčtování plateb provedených kartami MC totiž probíhá v eurech, zatímco u VISA v amerických dolarech. Je tedy vhodné při svém rozhodování posuzovat jednotlivé karty i z tohoto hlediska.

Jakého doporučení se ale dostane konkrétnímu klientovi, který si nechá v bance při výběru debetní karty poradit a zcela se spolehne na doporučení bankovního úředníka? Zvolili jsme proto čtyři příklady klientů reprezentující různé věkové skupiny. Banky jsme požádali o jejich nabídku. Samozřejmě jsme se zeptali, kolik za novou kartu, případně účet, tito klienti zaplatí.

Prvním smyšleným klientem je sedmnáctiletý student střední školy se zájmem o sport. Banky mu doporučovaly obecně spíše elektronickou platební kartu.

Druhým vybraným klientem je svobodný muž ve věku 27 let, který miluje cestování a adrenalinové sporty. Opět se banky shodovaly v doporučení některé z embosovaných platebních karet s cestovním pojištěním.

Třetím klientem je zaměstnaný 37letý muž s rodinou. Letní a zimní dovolenou tráví s manželkou a dvěma dětmi nejčastěji v zahraničí.

Banky opět doporučovaly našemu klientovi embosovanou platební kartu s cestovním pojištěním, případně sjednatelným cestovním pojištěním pro celou rodinu.

Posledním klientem je 66letý senior, který při placení v obchodě dává přednost hotovosti před platební kartou.

Vzhledem k této situaci banky doporučovaly některou z "obyčejných" a finančně méně náročných elektronických platebních karet.