Banky na letácích propagujících kreditní karty básní o bezstarostném životu a výhodách, které používání kreditky přináší. O poplatcích či výši úroků ovšem mlčí. Nevysvětlují ani podstatné a drahé rozdíly mezi používáním kreditní a debetní karty.
Určitě se to už stalo i vám. V obchodním centru se k vám přitočí hezká slečna a začne nabízet kreditní kartu . Do ruky vám vrazí letáček, kde je prý vše krásně a přehledně popsané. Má většinou pravdu. Banky v letácích uvádějí, že kreditní karta každému umožňuje překlenout krátkodobý nedostatek financí a díky tomu tak lze mít okamžitě k dispozici finanční hotovost. Lákají na možnosti sbírání bodů, vracení peněz, slevy či jiné výhody za platby kartou a zdůrazňují skvělou délku bezúročného období, které klientovi umožňuje půjčit si zadarmo.
Jenže vybírat kreditku jen podle zajímavě zpracovanéholetáku není dobrý nápad. Především finančně méně gramotní Češi se z nich nedozví základní rozdíl mezi kreditkou a platební kartou. O poplatcích či úrocích banky mlčí úplně. Ani na jednom bankovním propagačním materiálu, které jsme prozkoumali, nebyl odkaz, že úroky a poplatky se klient dozví v sazebníku.
Nalákaný klient tak může až dodatečně z výpisu zjistit, že jej užívání té „supervýhodné“ karty přijde mnohem dráž , než původně předpokládal. Zvláště pak v situaci, kdy dostatečně neporozuměl odlišnému fungování kreditní karty v porovnání s běžnou debetní kartou k běžnému účtu.
Ani na jednom ze čtrnácti zkoumaných letáků od desíti bank a pojišťoven není upozornění na rozdíl v používání platebních a kreditních karet. Zejména pak na odlišné úročení za platbu kreditní kartou u obchodníka a za výběr hotovosti z bankomatu. Jestliže si klient, který je zvyklý čas od času vybírat debetní kartou z bankomatu neuvědomí, že kreditní karta je primárně určená k platbám za zboží a služby , a začne si častěji vybírat hotovost i prostřednictvím kreditky, může se později divit vysokému úročení či speciálním poplatkům u této služby.
Výběry z bankomatů a stejně tak i služba Cash Advance (výplata hotovosti na přepážce banky či směnárny na základě předložení karty) jsou u kreditních karet ve většině případů úročené hned od data vyzvednutí hotovosti, zatímco platby kartou až teprve v okamžiku, kdy skončí bezúročné období (teprve pak se úročení počítá a to zpětně od data nákupu). Rozdílnost ve vyúčtování bezúročného období u plateb u obchodníků a při výběru z bankomatu stručně zmiňuje ve svém letáku jen GE Money u karty bene+.
Výjimkou, kdy se bezúročné období vztahuje i na výběry z bankomatu jsou jen některé kreditní karty ČSOB , Poštovní spořitelny či Komerční banky . U těchto karet se však, stejně jako u ostatních kreditek, platí poplatky za výběr hotovosti. Ty jsou vyšší než u výběrů debetní kartou, protože zpravidla si banky k pevnému poplatku naúčtují i určité procento z vybírané částky. O tom ovšem letáky také mlčí.
„Vzhledem k omezenému formátu, jaký má leták na finanční produkt, by takovýto leták měl především obsahovat informace jako: Identifikace finančního ústavu, identifikace produktu, stručný popis produktu, úrokovou sazbu (či podobný ukazatel), celkové roční náklady na produkt a především odkaz, kde může spotřebitel najít podrobnější informace,“ vypočítává Ondřej Zeman ze Sdružení ochrany spotřebitelů (SOS). Konkrétně u letáků ke kreditním kartám by pak podle něj měl být rozhodně uvedený poplatek za vydání karty a podmínky jejího vydání, roční poplatek za kartu, zda je embossovaná či nikoli, maximální délka bezúročného období, úroková sazba, (ne)možnost platit s kartou na internetu, poplatky za výběr s kartou v zahraničí.
Uvedení úrokových sazeb, které se často mění, by ovšem letáky odsoudilo jen ke krátkodobému použití a proto by stačilo, kdyby alespoň banky na letáku uvedly, kde se může držitel karty výši úročení dozvědět. Tato informace ovšem na letácích chybí.
Finanční společnosti se podle Zemana ze SOS často také brání, že letáky jsou jen nezávaznou nabídkou a že spotřebitelé si mají především přečíst smlouvu k pořizovanému finančnímu produktu. Jenže řada klientů smlouvy nečte a řídí se pouze informacemi v reklamách. Navíc smlouvy nevysvětlují, jak produkty fungují, a neobsahují ani údaje o poplatcích a úrocích. Odkazují pouze na platný sazebník.
Klient se tak musí na podrobnosti vyptat při sjednávání produktu ještě před podpisem smlouvy, pokud ovšem ví, na co se má ptát. Jinak mu nezbývá než se spoléhat na informace, které banka publikuje na letácích. A právě proto, že kreditní karty se často nabízejí i na nestandardních místech v rámci marketingových kampaní (obchodní domy, festivaly atd.), měly by banky ty nejdůležitější informace, které se týkají ceny a využívání kreditek, uvádět stručně i na svých letácích. Mohly by tím do určité míry do budoucna zabránit i případným problémům se zadluženými klienty.
V jakých případech se lze u letáků domáhat uvedení v omyl
Pokud by finanční ústav nevyloučil závaznost nabídky na letáku a pak spotřebiteli ve smlouvě předložil jiné podmínky, mohl by se spotřebitel domáhat neplatnosti kvůli uvedení vomyl na základě §49a zák. č. 40/1964 Sb.(Občanského zákoníku). Případně pokud by takto jednal finanční ústav pravidelně (např. by vletácích inzeroval velice nízké úrokové sazby úvěrů a ve skutečnosti nabízel podstatně vyšší), mohlo by to být chápáno jako klamavá obchodní praktika.