Bezkontaktní karty přijímají statisíce obchodníků na celém světě, alespoň to tvrdí banky a karetní společnosti. Objeli jsme proto Evropu a vyzkoušeli, jak jsou obchodníci na bezkontaktní karty připraveni.
Jak vznikl nápad testování

Když jsme v České republice v červnu přivítali první bezkontaktní kartu v České republice, kterou vydává Citibank Europe plc, následoval malý test použitelnosti v okolních zemích. Jinými slovy, podívali jsme se do sousedních měst v Polsku a Slovensku, protože v České republice v době publikace článku nebyly bezkontaktní terminály. Přestože samotná karta fungovala bezchybně, bezkontaktní platby již v červnu provázely rozpačité postoje přijímajících obchodníků. Proto nás to inspirovalo test opakovat, ale ve větším rozsahu. Následně vznikla tato analýza použitelnosti bezkontaktních ka­ret.

Podrobná analýza: bezkontaktní platby v praxi

Tento článek obsahuje pouze základní informace o vlastním mezinárodním testu. Pokud vás zajímají konkrétní výsledky z jednotlivých zemí včetně videa, doporučujeme ke stažení detailní placenou analýzu, kterou jsme pro ten účel vypracovali. Uvidíte, jak probíhá platba bezkontaktními kartami v praxi, jak dochází k chybovým hlášením na platebním terminálu a jak je (ne)připravena obsluha obchodníka na příjem bezkontaktních karet. Analýza má celkem 35 stran. K dostání na Slunečnici.cz.

S čím se testovalo

Když potřebujete provést test, musíte mít k dispozici testovací nástroje a místa, kde test zrealizujete. Společnost MasterCard, která bezkontaktní karty aktivně propaguje a je „matkou“ bezkontaktní technologie PayPass, provozuje vlastní webové stránky PayPass.com, na kterých lze najít obchodníky s bezkontaktními terminály. Vyjma webu existuje i aplikace pro android s názvem Master­Card PayPass Locator. Tyto dva prostředky byly základem pro zjištění lokací obchodníků s bezkontaktními terminály, tedy míst, kde test provést.

Bez testovacích nástrojů a dobrých partnerů by však test nemohl proběhnout v takovém objemu, jak jsme plánovali. Proto jsme oslovili dvě banky, které už mají zkušenost s vydáváním bezkontaktních karet. Od Citibank jsme dočasně dostali tři kreditní karty:

Shell MasterCard od Citibank – PayPass

O2 kreditní kartu Visa – payWave

Mobilní telefon Samsung GT-S5230N s aplikací O2 Wallet – NFC Visa

mBank nás vybavila debetní bezkontaktní kartou v podobě přívěšku, banka jej nazývá „Brelok“. Tato karta byla vydána k polskému účtu.

Zároveň jsme si za 399 PLN zakoupili bezkontaktní hodinky Watch2Pay, jejich součástí je i plastová bezkontaktní karta MasterCard. Obojí vydává polská Bank Zachodni WBK. Tato banka o testu nevěděla, hodinky jsme kupovali přímo od výrobce LAKS GmbH ve Vídni. K dispozici jsme měli i sticker od Volksbank Slovensko. Jde o předplacenou bezkontaktní kartu MasterCard v podobě nálepky, kterou jsme zakoupili za 26 eur s kreditem v hodnotě 25 eur.

Partneři analýzy

Analýza použitelnosti bezkontaktních karet proběhla díky podpoře

Citibank Europe plc a mBank (BRE Bank S.A.)

Kdy se testovalo

Test probíhal ve čtyřech fázích.

test: čtvrtek 16. června 2011 (Polsko, Slovensko)

test: sobota 16. 7. 2011 (Maďarsko)

test: sobota 5. 8. 2011 (Polsko)

test: úterý 16. 8. – pondělí 29. 8. 2011 (celoevropský test)

Celkem jsme měli k dispozici 7 různých bezkontaktních zařízení/karet různých bank.

Hodinky Watch2Pay od rakouské firmy LAKS. Kartu vydává Bank Zachodni WBK v Polsku.

Cíl analýzy

Cílem analýzy bylo zjistit, jak jsou bezkontaktní karty použitelné v Evropě a zda tak stávající a noví vydavatelé bezkontaktních karet mohou svým držitelům oprávněně tvrdit, že bezkontaktními kartami „lze platit všude“, kde je bezkontaktní terminál. Zároveň nás zajímal rozdíl mezi vyspělým bankovním trhem na západě a začínajícími trhy ve střední a východní Evropě z pohledu bezkontaktních plateb.

Ve zkratce

Provedli jsme celkem 150 bezkontaktních transakcí bezkontaktními kartami ve 14 evropských zemích. Během velkého evropského testu jsme za 14 dnů projeli 23 zemí a najeli 11 908 km. Stařičký automobil Mazda 323 z roku 1994 tuto cestu absolvoval bez jediné závady.
Výsledky analýzy
Jednou větou, bezkontaktní karty jsou na tom jako běžné platební karty před 15 lety. Samotné karty a jejich vydavatelé však za to nemohou. Problém je na straně akceptantů těchto karet, a to jak na straně obchodníků, tak i na straně zpracovatelských ban­k.

Pokud patříte mezi střední ročníky, možná si vzpomenete na situaci, kdy jste v roce 1996 spolu s platební kartou dostali brožurku o velikosti A5, kde byly adresy míst akceptujících platební karty. Nyní se brožurky netisknou, ale některé banky vydávají ke stažení PDF seznamy obchodních míst akceptujících bezkontaktní karty. Společnost MasterCard má na svém webu vyhledávání bezkontaktních míst, společnost Visa toto raději nemá a nejspíše ví, proč. V praxi totiž platba bezkontaktními kartami funguje jen tam, kde je obsluha s bezkontaktní technologií seznámena, ví, k čemu je určena a jak se transakce provádí. K tomu přidejte další podmínku, že je obchodní místo vybaveno funkčním bezkontaktním terminálem. Slovo „funkčním“ je v tomto ohledu velmi důležité. Pokud se tyto dvě podmínky spojí, bezkontaktními kartami budeme všichni bezproblémově platit (nejen) po celé Evropě. Do té doby budeme narážet na mnoho problémů.

Londýn. S NFC mobilním telefonem od Citibank se ve Spojeném království platilo pohodlně. Pokud obchodníkovi nevadila malost transakce…
Nejčastější problémy při transakcích bezkontaktními kartami
Výsledkem níže popisovaných nejčastějších problémů bylo, že bezkontaktní kartou nešlo platit a bylo nutné zaplatit „kontaktně“, tj. čipem, magnetickým proužkem nebo hotově.

Obsluha vůbec nevěděla, že na provozovně je bezkontaktní terminál (Francie, Španělsko, Itálie, Maďarsko, Turecko).

Obsluha neuměla bezkontaktní terminál obsluhovat (Německo, Francie, Maďarsko, Španělsko, Srbsko, Turecko).

Bezkontaktní terminál nebyl zapojený (Itálie, Rumunsko, Srbsko, Španělsko).

Bezkontaktní terminál nefungoval. Byl zapojený, ale nereagoval na žádné podněty (Francie, Monako, Rumunsko, Španělsko, Turecko).

Bezkontaktní terminál zamítal všechny transakce (Francie, Monako).

Bezkontaktní terminál vyžadoval PIN u každé transakce, a to i u bezkontaktních karet, které PIN nemají (Slovensko).

Bezkontaktní terminál přijímal pouze jediný typ bezkontaktní karty, ostatní zamítal (Španělsko).

Obsluha vyžadovala minimální výši transakce bezkontaktní kartou, cca 25–150 Kč (Maďarsko, Monako, Polsko, Spojené království).

Obsluha měla z bezkontaktních karet strach, protože je viděla poprvé v životě a nevěřila, že k transakci došlo (Srbsko).

Obsluha odmítla provést nadlimitní transakci, přestože ji bezkontaktní karta umožňovala (Turecko).

Obchodník sice bezkontaktní terminál měl, ale nechtěl na něm provést transakci z důvodu nespokojenosti s bankou (Slovensko).

Nebyly přijímány bezkontaktní karty Visa, přestože bylo na terminálu logo Visa (Rumunsko, Slovensko, Srbsko).

Pokud jsme nenarazili na tyto problémy, šlo bezkontaktními kartami platit hladce. Znamená to tedy, že úspěšnost platby bezkontaktní kartou vždy závisela na edukaci a ochotě obsluhy, která kartu přijímala.

Madrid, Cafeteria Olga: Nezapojený, zaprášený a nakonec i nefunkční bezkontaktní terminál.

Ze všech testovaných zemí se nám nejlépe platilo bezkontaktními kartami pouze v těchto zemích:

Lichtenštejnsko

Polsko

Slovensko

Spojené království (pokud neodmítli kartu z důvodu minimální transakce)

Švýcarsko

To znamená, že pouze v těchto zemích šlo v drtivé většině případů platit bezkontaktně automaticky bez přesvědčování a školení obsluhy. V ostatních zemích až na výjimky bylo nutné u každé transakce asistovat a obsluze minimálně pomoci, ne-li ji přímo přesvědčit. Pro české banky je to však dobrá zpráva. Proč? Protože v Polsku a na Slovensku bezkontaktní karty startovaly poměrně nedávno a obchodníci i držitelé karet na ně byli podle výsledku testu lépe připraveni než „na západě“. Až české banky budou obchodníky vybavovat bezkontaktními terminály a vysvětlí jim smysl a výhody bezkontaktních plateb, bude na tom Česká republika z pohledu bezkontaktního placení lépe než mnoho tzv. „vyspělých“ zemí.

Polsko, Katowice. Téměř ve všech stáncích během OFF festivalu šlo platit buď hotově, nebo bezkontaktně. A nejen teoreticky, vše fungovalo jak má.
Zahraniční banky bezkontaktní karty marketingově příliš nepodporují
Během cestování po Evropě jsme si všímali marketingové podpory bezkontaktních plateb. V Polsku a Německu je to s podporou bezkontaktních karet dobré, obchodníci jsou zpravidla označeni nálepkami symbolizujícími bezkontaktní platby. V Německu se s bezkontaktními platbami setkáte pouze na čerpacích stanicích Star, které patří polské skupině Orlen, jinými slovy Poláci tyto platby „protlačili“ do Německa a čerpací stanice jsou označeny. Ve Francii, Španělsku a Monaku se s označením nesetkáte, a pokud nevíte, kde bezkontaktní terminál je, můžete jej hledat měsíce. V Itálii měli velmi atraktivní motivaci: pokud jste si u McDonald´s cokoli koupili a zaplatili bezkontaktní kartou, dostali jste zdarma 4 kuřecí nugety nebo kávu. Vyžadovalo to však chvilku přesvědčování, protože jsme byli první, kdo takto platil.

Itálie, McDonald´s. Při platbě kartou PayPass dostanete k jakémukoli pokrmu zdarma kuřecí nugety nebo kávu

V Maďarsku to s podporou nijak nepřehánějí, občas jsme ji zahlédli, ale na terminálu jsme z výše uvedených důvodů nezaplatili, anebo platba byla velmi problematická. V Rumunsku musíte jít najisto do obchodního místa a vyžadovat platbu na bezkontaktním terminálu, předem to nezjistíte. Turecko, údajná bašta bezkontaktních karet, na tom není nijak růžově. Banky sice mají na svých pobočkách letáky s bezkontaktními kartami, sem tam uvidíte i leták přímo na obchodním místě, ale často se vám stane, že na tomtéž místě bezkontaktně nezaplatíte, protože „to nejde“, jak vám řekne obchodník.

Turecko, Istanbul. Jediný bezkontaktní turniket pro lodní dopravu.
Velmi dobré značení obchodních míst, kde lze platit bezkontaktními kartami, bylo pouze v těchto zemích:
V Londýně bankovní bezkontaktní karty v dopravě vzdali
Když koncem roku 2006 v Londýně startovala žhavá novinka bezkontaktní karty Oyster Visa od Barclaycard, společnost Visa se s ní ráda chlubila jako příklad úspěšného spojení bankovní karty, bezkontaktní technologie a praktického nástroje pro každodenní použití v londýnské dopravě. Oyster Visa byla co-brandová karta londýnské MHD (Transport for London) a Barclaycard a nabízela tak atraktivní nástroj pro cestující metry a autobusy. To je historií, spolupráce skončila a Oyster card je opět samostatnou kartou bez účasti bank. Proč spojení nefungovalo? Pravděpodobně jedné ze stran nevyhovoval obchodní model, tj. nedomluvili se banka a dopravní společnost.

V Londýně jezdí taxi vybavené bezkontaktními terminály. Jsou to jen takto označené vozy.
Bezkontaktní přívěšek pomáhal edukaci
Z pohledu použitého „hardware“ bylo zajímavé sledovat, jak se chovají jednotlivé typy bezkontaktních karet při transakci. Klasické plastové karty s bezkontaktní technologií jsou velmi spolehlivé, a když opět pomineme důvody neúspěšných transakcí, šlo s nimi platit bez problémů.

Mezi spolehlivé nástroje patřily i hodinky, platba s nimi byla bezproblémová. Stejně se choval i přívěšek mBank, ten jsme používali velmi rádi. Přívěšek byl totiž našim významným pomocníkem při edukaci a přesvědčování obsluhy, že chceme platit bezkontaktně. V situaci, kdy vám obsluha pokladny rve za každou cenu bezkontaktní plastovou kartu do čipové čtečky nebo čtečky magnetického proužku, setkání s přívěškem obsluhu spolehlivě vykolejilo a musela přemýšlet, čím že to chceme platit a jak transakci provede. Platba hodinkami nebo telefonem pak takřka vždy způsobila pozdvižení.

Turecko, Burger King. Platba bezkontaktním přívěškem mBank
Bezpečnost bezkontaktních karet a uživatelské použití
Pro tento test jsme měli od bank výjimečně povolené neomezené množství bezkontaktních transakcí, abychom vyloučili chyby způsobené bezpečnostním limitem při autorizaci. Každý vydavatel bezkontaktní karty si totiž může nastavit vlastní vnitřní limity pro kartu, kdy dojde k online autorizaci a následně požadavku na preventivní zadání PIN. Navíc si každý vydavatel může nastavit i maximální denní počet bezkontaktních transakcí (bez ohledu na výši). Například u polských bank jsou to většinou 3 transakce denně. V případě přívěšku od mBank však tyto limity lze volně upravovat a měnit v internetovém bankovnictví tak, jak jsou stávající klienti mBank zvyklí.

Karty MasterCard obecně podporují nadlimitní bezkontaktní platby. To potvrdil test v Německu, Polsku a Srbsku, kde jsme bezkontaktními kartami od Citibank (plastovou kartou), mBank (přívěškem) a Bank Zachodni WBK (hodinkami) zaplatili částku převyšující místní nadlimitní hranici a terminál po mě automaticky dodatečně vyžadoval zadat PIN.
Slovensko, Žilina. I u bezkontaktní platby můžete být vyzváni k zadání PIN.
S kartami Visa naopak nadlimitně v zahraničí nezaplatíte, to platí i pro karty Visa v mobilních telefonech s NFC. Výjimkou je pilotní test v českém hypermarketu Globus, kde lze nadlimitní platby kartami Visa provést, ale pouze při platbě NFC mobilem, nikoli klasickou plastovou kartou.

Při bezkontaktních platbách jsme občas také schválně přiložili dvě bezkontaktní karty společně k bezkontaktnímu snímači. V Polsku terminál vždy na chybu upozornil a sdělil, že máme přiložit pouze jednu kartu. Ve Francii terminál napsal chybové hlášení a transakce se neprovedla. Jinde však platba prošla tou kartou, která se snímačem komunikovala intenzivněji.

V několika případech se stalo, že při použití bezkontaktního přívěšku nebo hodinek terminál vyžadoval podpis na stvrzenku. Jde o nestandardní postup, protože obsluha v těchto případech nemá jak podpis zkontroloval. Na přívěšku ani na hodinkách vzor podpisu není.
Podepsaná stvrzenka při bezkontaktní platbě
Platba mobilním telefonem s NFC čipem byla jistou zárukou pozdvižení u obsluhy a ostatních zákazníků, z pohledu uživatele však byly praktičtější běžné bezkontaktní plastové karty, přívěšek nebo hodinky. Platba mobilem občas neproběhla hned, telefon bylo potřeba „rozmrazit“, zasekávala se aplikace pro potvrzení transakce, nebo startovala déle, než je obvyklé (aplikace je v Javě). To způsobovalo vteřinové prostoje u pokladny, které jsou v bezkontaktních platbách velmi důležité. Naproti tomu stačilo přiložit plastovou kartu, přívěšek, hodinky, sticker a bylo zaplaceno. Na obranu NFC plateb musíme zdůraznit, že test probíhal s jediným typem mobilního telefonu a nelze posoudit, jak by transakce proběhla s modernějšími přístroji s integrovaným NFC čipem (např. Samsung Galaxy S II, Google Nexus S apod.). Zajímavostí bylo, že při platbě v londýnském McDonald´s byla NFC platba mobilem doslova expresní, a to vždy.
Hledáme bezkontaktní terminály
Abychom mohli najít obchodníky vybavené bezkontaktním terminálem, potřebovali jsme jejich seznam. K tomu nám pomohla aplikace společnosti MasterCard popsaná v úvodu. Jde o dobrou myšlenku, problém je však v nepřesnosti dat a v jejím problematickém použití. Například, aplikace PayPass Locator pro android minimálně v Dell Streak mini velmi často padala a nedokázala najít spojení se serverem. V situaci, kdy jste uprostřed velkoměsta, se pak hledání obchodních míst s bezkontaktními terminály rovná téměř detektivní službě. Často navíc obsahovala sice přesné názvy obchodníků, ale nepřesnou lokaci GPS, v praxi nepoužitelná kombinace. Podobně jsou na tom přímo webové stránky PayPass.com. Přesto musíme společnost MasterCard pochválit. Jednak za snahu jít s „kůží na trh“ a zveřejnit tato obchodní místa, a také za to, že naše srpnová chybová hlášení pomocí androidí aplikace opravdu někdo četl – špatně označená nebo neexistující obchodní místa už na zářijové mapě nenajdete.

Když se aplikaci PayPass Locator zrovna dařilo, používali jsme pro cestování dvě navigace. První navigací byly Nokia Maps v Nokii E6 a synchronizované s webovou aplikaci Nokie. Do ní jsme si uložili obchodní místa a další potřebné body. Druhým významným pomocníkem byly Google Maps pro android, ty se osvědčily zvláště ve městech při hledání konkrétních míst ne jen podle ulice, s čímž si mapy Nokie často nevěděly rady. Sázka na kombinaci těchto dvou bezplatných navigací se ukázala jako velmi dobrá věc pro každodenní použití.