„Čtyřicátníci jsou v ideálním věku, aby si pro své finance stanovili finanční plán, kterého se budou v příštích letech držet. Často ale takový plán vůbec nemají, své finance téměř nezhodnocují nebo s nimi nakládají jen nahodile, což jim může přinést potíže například v případě nenadálých výdajů nebo neprozřetelných investic,“ říká Dušan Šídlo, analytik finančně poradenské společnosti Broker Trust. 

 

 

Nespoří si na důchod. Vlastní úspory se pro odchod do důchodu staly nezbytností, z průzkumů ale vyplývá, že třetina pracujících Čechů si na stáří vůbec nespoří a spoléhá jen na státem vyplácený starobní důchod. Jeho průměrná výše přitom v České republice nedosahuje aktuálně ani 60 procent mediánu průměrné mzdy, což je dle evropských měřítek tzv. práh chudoby. Současný průměrný důchod je 11 266 Kč, což představuje 53 procent mediánu průměrné mzdy ve výši 21 143 Kč. Věk okolo čtyřicítky je díky výši příjmů ideální pro to, začít brát spoření na důchod opravdu vážně a odkládat si na stáří více peněz než pár stokorun, jak člověk možná dělal (či spíše nedělal), když mu bylo dvacet nebo třicet let.  

 

Sahají na penzijní úspory. Úspory na penzi by rozhodně neměly sloužit jako kasička, do které se dá kdykoliv sáhnout kvůli jiným výdajům nebo investicím. Síla penzijního spoření je v procentuelně ne příliš vysokém, ale dlouhodobém úročení peněz. Pokud se někdo rozhodne, byť s těmi nejlepšími úmysly, na tyto peníze sáhnout, může se připravit o podstatnou část prostředků, které by v budoucnu naspořil. Nemluvě o tom, že v případě předčasně ukončeného penzijního připojištění se připraví i o stání příspěvky a úroky z nich.

 

„Čerpáním peněz naspořených na důchod lidé v podstatě okrádají své o pár desítek let starší a zranitelnější já, což je dost znepokojivá představa, která by je od toho měla odradit,“ varuje Dušan Šídlo. 

 

Nemají rozložené investice. Spoléhat se při investování na jeden typ produktu, například akcie, je velmi riskantní. Ano, člověk může zažít vysoké zisky, ale také strmé pády. Nikdo by neměl podlehnout radám typu: „Dej všechno, co máš, tam a tam, vyděláš na tom balík.“ Zároveň není nutné se na vrcholu produktivního věku držet s investováním pouze při zdi a připravovat se o možné zisky ze zajímavých investičních příležitostí.  

 

„Každé kvalitně sestavené investiční portfolio je rozložené a obsahuje více typů investičních produktů, kdy zisky z jedné části pokryjí případné ztráty z jiné. Zároveň by mělo odpovídat povaze člověka. Míra tolerance rizika je u každého jiná. Zatímco někteří investoři jsou ochotní podstoupit riskantnější investice, jiní si stejnou investicí způsobí mnoho bezesných nocí,“ říká Dušan Šídlo z Broker Trustu.

 

Mají nedostatečnou rezervu. Je rozumné své peníze investičně zhodnocovat, ale zároveň je dobré mít k nim možnost rychlého přístupu. Pokud nejde investované peníze rychle a bez dodatečných poplatků vybrat, vyplatí se mít dostatečnou finanční rezervu k okamžitému použití například na běžném bankovním účtu.  Ve chvíli, kdy se musejí lidé vypořádat s nenadálým větším výdajem, často skočí do chřtánu poskytovatelům půjček, kteří jim vyměří vysoké úroky. Ty půjčku nejen výrazně prodraží, ale mohou roztočit i dluhovou spirálu, která přinese výrazné finanční problémy.

 

Upřednostňují splacení hypotéky. Hypotéka bývá jako závazek na desítky let mezi dluhy často za strašáka. Ve snaze splatit hypotéku co nejdříve tak lidé přehlížejí, že jiné spotřebitelské úvěry je na úrocích mohou připravovat o více peněz. Splatit jako první by se tak měl vždy ten dluh, kde je optimální poměr mezi dobou nutnou pro jeho splacení a výší úroků.

 

Podléhají lákadlům. Pořídit si větší bydlení, provést nákladnou rekonstrukci toho stávajícího nebo koupit výkonnější automobil jsou jedny z lákadel, která na čtyřicátníky čekají.  Díky rozjeté kariéře mívají vyšší příjmy a tyto statky se zdají dostupnější než dříve. Musejí k nim přistupovat ale velmi obezřetně, aby je příliš nezatížily dodatečné náklady, které je budou provázet i v letech, kdy už tak ekonomicky výkonní nebudou. 

 

Zapomínají na sebe. Snad každý rodič si přirozeně přeje zaopatřit své dítě ať už během studií nebo na počátku jeho samostatného života. Dělat by to měl ale až ve chvíli, kdy dostatečně finančně zaopatřil sám sebe. „S financemi platí podobný princip, jaký nám opakují před startem letadla pro případ komplikací za letu. Nejdříve nandejte dýchací masku sobě, a pak až svým dětem. Pokud se sami dostanete do finančních komplikací, svým dětem tím můžete hodně přitížit. Když je naučíte správným finančním návykům už v dětství, je to jedna z nejlepších investic, kterou pro ně můžete udělat,“ dodává Dušan Šídlo z Broker Trustu.