« Zpět
Jak probíhá transfer a oceňování zdrojů uvnitř banky?
Zdroje banky (její pasiva) jsou z velké části tvořeny vklady klientů. Tato depozita jsou získávána na úrovni obchodních míst banky. Z toho vyplývá, že některé pobočky mají nedostatek, jiné přebytek vlastních zdrojů na financování svých aktivních obchodů.
Banky tudíž tyto zdroje musí interně oceňovat a přesouvat uvnitř svojí obchodní sítě (tedy mezi svými pobočkami).
Metody oceňování zdrojů uvnitř banky vycházejí z následujících parametrů:
- počet poolů, pool - označení pro společný fond peněžních prostředků, které mají stejné charakteristiky, co se týká délky splatnosti nebo druhu měny,
- struktura úrokové sazby (použitá v poolu) - může být stejná pro nákup a pro prodej zdrojů, tj. pro depozita přijímaná i pro depozita poskytovaná, nebo kótována sazba pro nákup a pro prodej (nižší sazba pro depozita přijímaná, vyšší sazba pro depozita půjčovaná,
- jestli obchodní útvar banky (tj. pobočka) používá vlastní zdroje ke krytí vlastních obchodních potřeb a přerozdělováním pouze dokrývá nedostatek svých primárních zdrojů (tzv. netto metoda) nebo zda pobočka odevzdává útvaru treasury veškeré získané zdroje a poté na všechny svoje aktivní obchody opět od treasury zdroje dostává.
Nejpoužívanější metody oceňování zdrojů jsou:
- jednoduchý pool, kdy jsou všechny volné zdroje soustřeďovány v jednom poolu. Tyto zdroje jsou vykupovány i přidělovány za jednu sazbu, která se mění podle potřeb banky. Přeceňovány jsou také zdroje dříve poskytnuté. Není rozlišována časová struktura úvěrů (tedy úvěry krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobé), které jsou získanými zdroji kryty. Jedinou výhodou jednoduchého poolu je jeho jednoduchost. Mezi nevýhody jednoduchého poolu patří např.:
1. neodráží časovou strukturu a časovou hodnotu peněz,
2. neumožňuje měřit ziskovost jednotlivých obchodů, ale jenom poolu jako celku,
3. úrokovou sazbu nelze rozložit na její rizikovou a na bezrizikovou složku.
- vícenásobný pool, ve kterém jsou rozlišovány přerozdělované peněžní zdroje jak z časového hlediska, tak zároveň podle měn. Každý pool má stanovenu svoji zvláštní vnitrobankovní úrokovou sazbu - tato skutečnost umožňuje bance rozlišovat časovou hodnotu peněz.
- metoda přiřazování finančních zdrojů konkrétnímu obchodnímu případu, která umožňuje:
1. stanovit úrokové rozpětí mezi konkrétním obchodem (výnosem z něj) a jeho zdrojem a úrokové rozpětí,
2. riziko změny úrokové sazby tak přenést na treasury.
Vnitrobankovní úrokové sazby jsou pro konkrétní časové období určovány vnitrobankovní úrokovou křivkou, která odráží náklady příležitosti.
Diskuse
Vložte svůj dotaz